Kapitola 44 - První-poslední hříbě

738 73 7
                                    


Po mém rozhovoru s trenérkou jsem se cítila tak o 100 tun a jednoho vorvaně lehčí. Pískala jsem si a hledala jsem ve stáji Skye. „Psst, tady," ozvalo se mi nad hlavou. No jistě, „naše" místo! Vylezla jsem po rozviklaném žebříku na půdu a usadila jsem se na kostkovanou látku. Vytáhla jsem z kapsy mobil a Sky v očekávání zprávy vytáhl ten svůj.

'Potřebovala bych od tebe pomoct.'

„Jak?" zeptal se mě a oči mu přímo hořely zvědavostí. Vysvětlila jsem mu, že si budu brát Riannu do pronájmu, že budu moct chodit do stáje jen úterý, čtvrtek, pátek a neděle, takže bych ty dva první dny potřebovala, aby mě zase trénoval. Sky si přečetl zprávu a jeho první otázka byla: „Proč?"

Ztuhla jsem. Popravdě, nestihla jsem vymyslet žádnou neprůstřelnou lež. Víš, jedna taková kráva mě vydírá a zakazuje mi chodit do stáje v ty dny, kdy tady je ona a já se jí prostě bojím. Jo, to mi určitě uvěří. Napsala jsem mu, že chci chodit do nějakých kroužků, které se mi zrovna kryjí s tréninky.

Nevypadal, že by tomu uvěřil, ale rozhodl se, že to nechá být, za což jsem mu byla nesmírně vděčná. Po několika dalších otázkách souhlasil, že by mě mohl trénovat v úterý, ale ve čtvrtek prý nemá čas. I tak mi to bohatě stačilo. Ještě jsem totiž měla záložní plán, a to druhého nejlepšího jezdce tady – mou sestru.

Po rozhovoru se Skyem jsem šla rovnou za ní. Jeho jsem si vzala pro jistotu sebou, aby mi dodával odvahu. Navíc je MNOHEM lepší řečník, než já. Sonny byla v boxu u svého koně Sprkle. Když jsme vešli dovnitř, obě ve stejnou chvíli zvedly hlavu a prohlížely si nás tázavým pohledem.

Sky Sonnatě všechno vysvětlil, ale k mé smůle nebyla stejně tolerantní k mým důvodům, jako on. „Ale proč?" Nevidím jediný rozumný důvod, proč chce chodit do stáje v jiný dny," řekla a nechápavě kroutila hlavou. Já jen nasucho polkla a pohledem jsem požádala Skye, aby ji nějak přemluvil. „Sonny, je to její věc. Ona ti to určitě jednou řekne sama," ujišťoval ji.

Po nekonečném přemlouvání nakonec má milovaná sestřička souhlasila. Ale jen pod podmínkou, že s ní budu každé ráno chodit běhat. Hurá...už se hrozně těším. Ale mise byla úspěšně splněna! Teď můžu aspoň dál chodit do stáje, aniž by se o tom Alex dozvěděla. Navíc v pátek budu normálně trénovat s ostatními a v neděli jezdíme většinou ven.

Odešla jsem se o tyto skvělé zprávy podělit s Rainbowem. Ten jeho kukuč, když jsem nečekaně vešla do stáje, mě vždycky dostal. Vzala jsem ho s Charlieho svolením do boxu a trochu ho vyčistila. Povídala jsem si s ním, i když jen pohledem a myšlenkami. Přišlo mi, že on mi stejně nějakým záhadným způsobem rozumí.

„Už se nám hezky zakulacuje, kluk," řekl Charlie a prohlédl si hřebečka zkušeným pohledem. Je tak výjimečný. Už jen ten fakt, že jeho matka je Rianna – kobylka na které jezdím. Z mého myšlenkového kómatu mě vytrhne Emilyno volání: „Mell! Máme se sejít v klubovně!" Nedobrovolně tedy opouštím svého miláčka a jsem odtažena do naší společné místnosti alias klubovny.

Všichni už tu sedí a oči upírají na naši trenérku, stojící uprostřed místnosti. Přesněji řečeno, koukají na leták v její ruce. „Takže, pro ty, co přišli až teď," řekne a pohled upře na Emily a mou maličkost, „zhruba za dva týdny se konají hobby závody ve stáji JK Atlanta. Vy všichni máte možnost se přihlásit do některé ze začátečnických kategorií. Jsou ty skoky do 30 cm, do 50..."

Po slovu závody jsem úplně vypla a jenom jsem zbožně zírala na plakát, jako kdyby to byl dar z nebes. Závody? A my na ně můžeme jet? Super!!! Nejradši bych bušila do stěn nadšením. Moje první závody. Ostatní vypadali taktéž natěšeně. Emily začala projevovat svou radost tím, že mi neustále cloumala paží a byla jeden velký úsměv. Ale co už. Je to prostě magor.

Po odchodu ze stáje si mě odchytli Sky se Sonny. „Je ti jasné Mell, že budeš muset dost zabrat, abys nám stačila na závodech?" škádlila mě má sestra. To ale asi nevěděla, jak moc jsem byla odhodlaná. Alex tam určitě bude, takže je to moje příležitost, jak dokázat, že jsem alespoň tak dobrý jezdec, jako ona.

Už jsme se se Sonny chystaly k odchodu, když k nám přiběhl Charles a začal poskakovat jako malé dítě, kterému maminka dovolila zapnout si pohádku v televizi. „Dcerunky moje drahé, víte co se děje?" Obě jsme zavrtěly hlavami a jen na něho nechápavě koukaly. „Tak hádejte aspoň," napínal nás a zadržoval smích.

„Tak už to vyklop!" vyhrkla na něj Sonny nedočkavě. „Jedna mladá kobylka v mé péči, Fiona, čeká první hříbátko a je poslední, která ještě v tomto roce neporodila. Jsem si na sto procent jistý, že to přijde dnes v noci," oznámil nám Charlie, „jestli chcete, tak výjimečně, protože zítra není škola, u toho můžete být."

Zatajil se mi dech. Vidět nový život jak přichází na svět? To je přece kouzelný moment! Pomineme-li tedy tu krev a placentu atd. „To je super!" vykřikla Sonny za nás obě. Já jsem jen nadšeně přikyvovala. „Bezva, aspoň někoho budu mít po ruce, Natalie totiž musí odjet a vrátí se až zítra," řekl Charlie.

Pak nám dal ještě informace ohledně spánku. Vzhledem k tomu, že Natalie odjíždí, tak prý v případě akutní únavy můžeme výjimečně využít její obydlí. Ale myslím, že to nebude potřeba. Každopádně nám tu budou dělat společnost dvojčata, protože tu u své tety teď dočasně „bydlí".

„Jo a Sky mě poprosil, jestli by tu mohl zůstat přes noc s námi. Uvažuje totiž, že by v budoucnu studoval veterinu a tohle by mu mohlo pomoct. Vzhledem k tomu, že jeho rodičům to nevadí, přivítejme ho na palubě," křikl na nás se Sonny ještě Charlie, než zalezl zpátky do stáje. To mě trochu znepokojilo. Po nedávných událostech z něho mám pořád ještě takový zvláštní pocit. Ale co by se mohlo stát?


Hmm...Fiona je hodně mladá kobylka. Bude to její první hříbátko a zároveň bude poslední ze všech narozených v tomto roce. První-poslední hříbě.

...................................................................................

Já vím, trapnější název snad už ani vymyslet nejde:DD Ale na mou obranu, poslední dobou mi nějak docházejí nápady...to, co mě vždycky motivuje jsou ohlasy od vás:)

Takže pokud se vám kapitola líbila, určitě mi hoďte *vote* a koment:3

-zatím ahoooj-

Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|Kde žijí příběhy. Začni objevovat