Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 47 - Odpoledne na bruslích

Nedělní ráno jsem vkročila do stáje se smíšenými pocity. Za prvé to byla radost a úleva. Na dnešek máme domluvenou další vyjížďku s holkama a navíc nehrozí, že by se tu dnes mohla objevit Alex. Za druhé jsem se však obávala dalších dnů a na srdci mi leželo to, co jsem měla v pátek možnost vidět. Sky a Kriss. Takže hádám, že teď už spolu asi chodí.

Kupodivu první osoba, která mě dnes přivítala, byl Aron. Jeden pohled stačil, aby poznal, že se mnou něco není v pořádku. Dalším pohledem jsem ho však varovala, že to není jeho věc, a že o tom nechci mluvit. „Jak se dnes vyspala má láska?" zacvrliká a podrží mi galantně dveře do šatny. Uchichtnu se a vtisknu mu polibek na tvář.

Pak se musím hned vrhnout do práce, protože Emily se Sonny už mají své koně skoro nachystané, zatímco já ještě ani nezačala čistit. Naštěstí Rianna není nijak extra špinavá, takže je to rychlovka. Jablko přijme jako dostatečnou omluvu za můj pozdní příchod. Sedlo, udzečka, helma a můžeme vyrazit!

Sonny nás vede skoro stejnou cestou, jakou jsme jely včera my dvě. Při klusu a cvalu musí jet Emily první, protože její bílý valach Luxor je jako vždy nabitý energií k prasknutí, takže se jejich jízda neobejde bez několika hrbů. Ale jinak je to perfektní. Chvílemi se ženeme vpřed rychlostí světla, chvílemi zas jdeme pomalým krokem a necháme koně a svou mysl relaxovat.

Musím říct, že za tu dobu, co jsem ji začala jezdit, jsme si prošly spolu vším možným. Byly tu doby, kdy se na mě šklebila při práci, kdy se na jízdárně vztekala a dělala všechno, aby mě mohla pozlobit. Pak měla období, kdy mi naopak zničehonic zastavila a nechtěla se rozejít. Člověk si řekne: „Kobyla hloupá, je to její vina." Ale jak mi později ukázal Sky, byly to mé chyby. A ta kobyla je neskutečně vychytralá.

Když se koně po důkladném vycválání uklidnili, zahodily jsme jim otěž, aby si mohli vytáhnout krk. Sonny a Emily si po cestě zpátky povídaly hodně o Hobby závodech, o kterých nás včera informovala naše trenérka. Těším se? Možná...A chci tam vůbec jet? Popravdě nevím. Jsem člověk, který dá přednost lásce koně před pěknou stužkou. Ani ten nejlíp zajetý parkur se nedá srovnávat s tím, když k vám kůň v ohradě sám přijde.

„Mell!" Co? Trhla jsem sebou, když jsem zaslechla své jméno a potom i smích. „Už jsme zpátky," vysvětlí Sonny, která už stihla slézt ze sedla na zem. Aha. Tak to dopadá, když se zamyslím. Jako bych usnula. Pochválím Riannu a dám jí pár mrkví, které jsem si přinesla.

Ve stáji se pak minu s Natalie, s Charliem a v neposlední řadě zahlédnu i Skye s Kriss. Stojí v boxe Krissina ponyho, společně ho čistí a dost nahlas si povídají. Zachytím pár smysl-nedávajících slov, a co nejrychleji ze stáje zmizím. Nechci poslouchat cizí rozhovory. A navíc je nechci vidět spolu. Je to prostě jen divné, jiné. Třeba si časem zvyknu, navíc dvojčata jsou tu jen na prázdninách.

To mi připomene, jak málo času mi zbývá s Aronem strávit. Měla bych toho využít, jak to jen jde. Než mi odjede a zůstanu tu sama. Očima přejedu dvůr a pastviny, jestli někde nezahlédnu jeho zrzavou ofinu. Mezitím ke mě přijdou Emily se Sonny. Obě už jsou převlečené a tváří se, jako by je napadl nějaký světoborný nápad. Ajéje. O co že to budou nějaké plány na společné odpoledne.

„Hele Mell, tak jsme si říkaly s Em, jestli bychom nešli ještě s tebou a s Fillem dnes po obědě na brusle," obeznámí mě Sonny se zářivým úsměvem. Nezní to tak zle, ale ne, že by se mi úplně chtělo. Když ze sebe nevydám jasnou odpověď, začnou mě holky přemlouvat. Popravdě, je to docela příjemné, když se vás lidi doprošují. Jde vidět, že je pro ně opravdu důležité, abyste souhlasili.

...

Nejhorší nápad na světě. Má milovaná sestřička si usmyslela, že brát si boty a přezouvat se až v parku na cyklo/in-line stezce je zbytečné. Takže se tu teď plácáme přes rigoly našich úžasných vesnických „silnic" v bruslích. Hurá. A já letím k zemi. Au. Ještě štěstí, že jsem si nakonec ty chrániče vzala.

Když se se Sonny konečně dokodrcáme přes centrum Pacificy k parku, oddychnu si. Jsme tu první, i navzdory tomu, jak dlouhá byla cesta. Po čtyřech dolezu pod nejbližší strom a svalím se do trávy. Ještě jsme ani nezačali a já už jsem hotová. Sonny se mi směje a na mobilu vytáčí Fillovo číslo, aby mu mohla řádně vynadat, že tu na ně čekáme.

Jen co se ve stínu velkého kaštanu trochu vydýchám, jsou už Fill i Emily u nás a přezouvají se z bot do bruslí. Věnuju Sonny naštvaný pohled, říkající: „A oni si jako boty vzít můžou, jo?" Ta jen sklopí pohled na své brusle a nevinně si zkousne spodní ret. „Máš babu!" vykřikne Fill a pleskne svou přítelkyni přímo přes její spanilomyslný zadek. To si Sonny samozřejmě nenechá líbit a žene se za ním. Jako malí.

Do hry jsme zapojeny i já s Emily, takže je to jedna velká honička. Každých pár sekund je někdo na zemi. No, předtím jsem byla za chrániče ráda, ale teď jsem za ně sakra vděčná! Fill v zápalu hry ztratí v prudké zatáčce rovnováhu, mine moje záda a napálí to zpříma do odpadkového koše. V tu chvíli jsme na zemi všichni. Smíchy.

Splavení potem, odření od pádů a naprosto unavení několikaminutovým smíchem jedeme pomalu vedle sebe ke stánku s ledovou tříští. Tohle teď opravdu přijde vhod. Dám si duhovou, smíchanou ze tří příchutí. Tyhle tři decilitry pomalu tajícího, sladkého ledu, jsou odteď mou největší láskou.

Po osvěžení jsme se vrátili ke stromu, kde na Emily a Filla čekaly jejich boty. Bohužel já se Sonny jsme (díky někomu) musely podstoupit i zpáteční cestu v bruslích, které se teď popravdě zdály mnohem těžší a nepohodlnější, než před dvěma hodinami. Naštěstí pro nás, Fill byl gentleman a Em má nejlepší kamarádka, takže nás šli alespoň kousek doprovodit a podpírali nás na hrbolaté cestě.

Fill se Sonny zůstali několik metrů za námi, asi chtěli chvilku pro sebe. Proč jim to nedopřát? Emily se najednou kousek před odbočkou k našem domu zastavila a podívala se mi do očí. Hned mi z jejího pohledu bylo jasné, že je tu něco, co ji trápí a chce o tom se mnou mluvit.

...............................................................................................

Ahojky:) jako vždy se spolu scházíme na konci kapitoly

Něco na závěr? OK, když teda tak prosíte:DD Teď u nás začíná celkem slušná bouřka xD #NejZávěrečnáVětaEver <33 Pokud se vám kapitola líbila, budu ráda za *votes* nebo komenty, děkujiii

-zatím ahoooj-