Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 20 - Záhada v lese, část 2.✔️

Všichni včetně koní jsme otočili hlavy k nedalekému křoví. O okamžik později z něj vyběhli dva chlapi. Zastavili se těsně u nás a udýchaně funěli ostošest. Jeden z nich byl vysoký a hubený, zato ten druhý připomínal spíš pivní sud. „Koukni Bille, konečně jsme ty dva parchanty našli," vykřikl ten vysoký a dloubl do svého společníka loktem.

„To jsou vaši koně?" zeptal se podezíravě Fill, když ten vysoký uváže oběma „divokým" koním provaz kolem krku. „Co? Jo, jo, ti jsou naši. Už zase se nějak dostali z ohrady. Tohle je totiž moc dobrý skokan," odvětil chlap. „Možná až moc," hlesl tlouštík, který až doteď popadal dech. Každý z nich vzal jednoho z koní a dali se k odchodu s nadávkami, mířenými na oba uprchlíky. Mě se to ale celé nějak nezdá. Ti chlapi se mi vůbec nelíbí a rozhodně na mě nepůsobí jako dva milovníci koní. Koukla jsem na Skye a podle jeho výrazu jsem bezpečně poznala, že má stejné myšlenky. Rychle jsme vyskočili do sedel a krokem jsme se rozjeli za nimi.

„Co je? Kam to ženete?" zeptal se nás Fill. „Musíme si ověřit, že jsou ti koně skutečně jejich. Něco mi tu nehraje," odvětil mu Sky a mávnul rukou, aby nás ostatní následovali. "Pro jistotu zavolám Natalie a řeknu jí, co nás potkalo," navrhla Sonny a pobídla svou klisnu za námi. Cesta nás zavedla na druhý konec lesa. Ti dva chlapi byli naštěstí tak hluční, že nám nedalo moc práce je sledovat. Brzy jsme se zastavili a zůstali jsme schovaní za křovím. Na samém konci lesa stála jakási chata. U ní se nacházel menší výběh s přístřeškem. Na jednom místě byl ohradník stržený na zem a kolem něj otisky kopyt. To musí být místo, kterým se koně dostali z ohrady ven. U jednoho ze sloupků stál přivázaný ještě jeden kůň a řehtal na pozdrav svým kamarádům. Byl to pěkný urostlý ryzák s dlouhýma nohama, nejspíš plnokrevník.

„Tak konečně vás máme, vy prevíti," zaburácel ten tlustý chlap a oba koně odvedl do přístřešku. „Sakra, to budem spravovat celej den," řekl ten vysoký, když odvázal i toho ryzáka a odváděl ho stejným směrem, jako jeho tlustý kolega. Sky slezl z koně a podal otěže Fillovi. „Podrž mi Cherry, musím to jít omrknout, zůstaňte tu" řekl a vydal se k dřevěnému přístřešku. My ostatní jsme se po sobě jen nechápavě podívali. Ani na chvilku jsem neváhala. Seskočila jsem z Riannina hřbetu a otěže jsem strčila do ruky Sonny. „Kam si myslíš, že..." zbytek už jsem neslyšela, protože jsem po špičkách běžela za Skyem.

Přikrčila jsem se u dřevěné stěny a Sky se na mě otočil. „Mell, co ty tu děláš? Řekl jsem, ať počkáte," zašeptal. Já se jen nevinně usmála a pokrčila jsem rameny. „Ty jsi ale fakt tvrdohlavá," povzdechl si Sky a kousek se posunul. To ale neměl dělat. Zavadil totiž o opřenou lopatu a ta se s rachotem ocitla na zemi. „Kdo je tam?! Že by nás ty děcka sledovaly?" ozval se výkřik jednoho z chlapů. Nemělo cenu utíkat, radši jsme se Skyem rychle vyšli zpoza přístřešku a jakoby nic jsme se na ty dvausmáli. „Ehm, to jsme zase my," začal Sky a nedal na sobě znát, jaký má strach, „jen máme cestu kolem a chtěli jsme se ujistit, že vám koně zase neutekli a že jsou...no, v pořádku doma."

Chlapi si nás trochu nevěřícně prohlíželi, ale nakonec ten vysoký řekl: „Nemějte péči, děcka. My se postaráme, aby už nezdrhli." Ten tlustý horlivě přikyvoval a nakonec nás vystrčil z přístřešku a řekl: „A teď odsud zmizte. Jste na cizím pozemku a mohli bychom na vás klidně zavolat policii." Sky mě vzal za ruku a chtěl se vydat k ostatním, ale mě se to pořád nějak nezdálo. V rychlosti jsem do svého bločku načmárala slovo a ukázala jsem to Skyovi. „Jména?" přečetl Sky zmateně a podíval se na mě. Ukázala jsem na jednoho z koní a jemu to rázem docvaklo. „Víte, máte moc hezké koně. Jak se vlastně jmenují?" zeptal se chlapů a snažil se znít naprosto nevinně.

Ten vysoký ho probodl pohledem a řekl: „Tohle je Hrom, tohle je Blesk a tohle je B...b..." Zarazil se a pohledem seknul po svém tlustém příteli. Ten v rychlosti přejel očima ryzáka a vykřikl: „Rex!" Vysoký se plácnul do čela. „Takže Brex?" zeptal se Sky s předstíraným zájmem. „Jo-o, přesně, t-to je náš B-Brex," vykoktal ze sebe ten vysoký, "a teď už odsud koukejte vypadnout!"

"Náš Brex? Vždyť je to klisna", procedil Sky skrz zuby, zatímco jsme se oba vraceli směrem k úkrytu ostatních. Podívala jsem se na něho a oběma nám bylo jasné, že ti koně jim zřejmě nepatří a pokud jo, nechovají se k nim tak, jak by měli. V hlavě jsem měla spoustu otázek. Velmi podezřelí chlapi. „Tak co? Zjistili jste něco?" zajímala se Emily. „Ani ne," odbyl ji Sky a převzal si od Filla otěže. I já už jsem si vzala zpět svou kobylku a nasedla jsem. „Hele, trochu jsme to probírali a dospěli jsme k tomu, že jsou to prostě jen dva divní chlapi, co žijou v lese a chovají koně," uzavřel to Fill, „teď se musíme co nejdřív vrátit do stáje, aby Em mohla jít na vyšetření s tím kotníkem. Všichni jsme souhlasili a vrátili jsme se na původní cestu, jež nás zavede domů.

...

„Taky ti to pořád vrtá hlavou?" zeptal se mě Sky, když jsme odváděli koně do výběhu. Přikývla jsem. Natalie nám řekla, ať to necháme být, že dokud jsme nebyli svědky nějakého týrání, tak není jasné, co jsou ti chlapi zač. I přesto jsem z toho však neměla dobrý pocit. „Připadá mi to prostě takový divný, ti chlapi podle mě o koních nic neví. Dokonce ani nepoznali, že ten ryzák je klisna," pokračoval Sky. Máš pravdu, podle mě si i ty jména vymysleli. "Ale co uděláme?" zněl nápis v mém bločku. „To nevím," odpověděl popravdě a jeho oči se smutně zaleskly, „Hele, promluvíme si o tom zítra po škole a něco vymyslíme. Mohli bychom spolu třeba někam...zajít?" Hlas se mu zatřásl při posledním slovu. Váhavě jsem přikývla, rozloučila jsem se s ním a šla jsem najít Sonny, abychom mohly jet domů. Dnes to bylo až moc namáhavé, potřebuju si chvíli odpočinout a hlavně potřebuju JÍDLO!

..................................................................................................

Hurá! 20. kapitola, máme kulatiny :D a navíc jsme přesáhli 500 reads a blížíme se ke 100 *votes* !!!^^ Mé obrovské díky patří vám, mým věrným čtenářům. Snad budu mít inspiraci, aby vás příběh i nadále bavil:)

DĚKUJU

-zatím ahoj-