Pomalu krok po kroku couvám před naštvanou Alex. Ve tváři je rudá vzteky a pěsti má zaťaté. Najednou narazím na stěnu boxu. Není úniku. Soptící „pravá blondýna" se ke mě stále přibližuje a vypadá stále víc a víc nebezpečně. Tak jo, tohle už přestává být sranda.
Nalepím se zády na studenou stěnu a bojácně sklopím pohled k zemi. Alex mě bezmyšlenkovitě chytne za vlasy a začne mě tahat. „A-au!" vykřiknu a chci se jí vytrhnout. Ona ale pevně tiskne moje hnědé prameny a za žádnou cenu je nechce pustit. „Nech ji být!" zazní Aronův hlas, který otřese celou stájí.
Alex mě vmžiku pustí, ale nepřestává mě vraždit pohledem. Nechápu, jak se může někdo tak moc naštvat kvůli sedlu. Nebo je v tom snad něco víc? Schoulím se na zemi do klubíčka a Aron si stoupne ochranitelsky přede mě. „Nech Mell na pokoji!" zopakuje důrazně a podívá se Alex zpříma do očí.
„Proč ti záleží na té malé ubožačce? Je jí teprve patnáct, jezdí nejhůř z celé stáje a navíc ani neumí mluvit...co na ní vidíš?" zeptá se ho Alex a pohrdavě si odfrkne. Aron se otočí a věnuje mi letmý pohled. „Je sama sebou a navíc je upřímná. Ne jak ty!" vykřikne. Blondýna pochopí, že přes něj se nedostane.
Nasupeně se otočí na patě a odchází bez jakýchkoliv dalších poznámek. Ještě ji vidím, jak se ve dveřích ohlédne přes rameno a střelí ke mě další nenávistný pohled. Aron si zhluboka povzdechne a otočí se ke mě. „Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě a rozpřáhne náruč. Bez zaváhání se k němu přimknu a objímám ho.
„To je ke všem taková? Nebo si na tebe zasedla?" ptá se Aron dál. Já jen naznačím hlavou nějaké neurčité gesto a nasaju jeho vůni. Cítím skořici. Tak nějak zvláštně mě to uklidňuje. Zvednu trochu hlavu a očima vyhledám ty jeho, které jsou těm mým tolik podobné.
Aron se znenadání začne smát na celé kolo. Co se děje? Udělala jsem něco? „Víš, právě teď mi došlo, jak vtipný vlastně tohle celý je," vysvětlil mi, „seřval jsem jednu holku a s druhou se tady teď objímám v kleče na špinavé slámě, nebezpečně blízko koňského zadku." Ukázal na stojícího Rainbowa a nanovo se rozesmál.
I mě začaly koutky cukat. Zvláštní. Myslela jsem, že tenhle pocit mám jen, když jsem se Skyem. Po chvíli se Aron uklidnil, odkašlal si a řekl: „Mell, je tu něco, o čem bych s tebou chtěl mluvit." Věděla jsem, na co naráží. Polibek. Jen při té myšlence se mi do hlavy nahrnula všechna krev.
Aron mi jemně položil ruku na tvář a zadíval se na mě. „Hele, za těch pár dní tě fakt začínám mít rád. Popravdě, přijde mi, že jsi jiná než ostatní holky," řekl naprosto vážným hlasem, takže tu nebyla žádná šance, že si dělá legraci. Stydlivě jsem sklonila hlavu dolů k podlaze a nechala si vlasy spadnout do obličeje.
On mi je však lehce odhrnul a cítila jsem jeho ruku opět na mé tváři. Vzhlédla jsem, ale než jsem stačila jakkoliv zareagovat, měla jsem už plné ruce...teda spíš plnou pusu práce. Znovu se mi dělal ten zvláštní pocit v břiše. Hlavou mi běžely myšlenky na to, jak jsme se skoro políbili se Skyem. Chtěla jsem se odtrhnout, ale nakonec jsem si řekla: Proč ne? Nedělám přece nic špatného...aspoň mi to pomůže zapomenout. Na všechno.
Zavřela jsem oči a poddala jsem se pohybům jeho rtů. Prostě jsem se nechala unášet. Po chvilce jsme se lehce odtáhli, protože jsme potřebovali nabrat do plic vzduch. Podíval se na mě trochu nejistě. Já jsem však byla s každým dalším nádechem jistější a rozhodnutější. Kašlu na Skye. Ať si jde za tou svou krávou. Tohle je to, co TEĎ opravdu chci!
Chytila jsem Arona za zátylek a přitáhla jsem si ho zpět na svoje rty. Ten hned pochopil, která bije a polibky mi víc než vřele oplácel. Tentokrát už to nebylo plaché. Ani trochu. Vášeň. To slovo nás v tomto okamžiku přesně vystihovalo. Když jsme se od sebe po druhé odtrhli, bylo to trochu trapné.
Ani jeden z nás nevěděl, co říct. Chvíli ticha prolomil naštěstí Rainbow, který si odfrkl a švihnul Arona ocasem přes obličej. Oba jsme se rozesmáli. „Rád bych s tebou zítra někam zašel, jestli budeš mít čas," řekl Aron a rukou si projel lehce zpocené zrzavé vlasy. Přikývla jsem a naznačila, že mu pak napíšu.
Jen co jsme se vyhrabali ze stáje, všimli jsme si přijíždějící skupinky jezdců, kteří se, pod vedením Natalie, vraceli z vyjížďky. „Docela klika, žes s nima nejela, co?" pošeptal mi Aron do ucha a nenápadně mě šťouchnul do boku. Uchichtla jsem se a šla jsem jim pomoct s odchystáním koní.
...
„Vyjížďka byla super, škoda, žes nejela s náma," litovala Sonny při naší cestě domů. „Hmm..." zamručela jsem a dál dělala, že ji poslouchám. Ne, že by mě to nezajímalo nebo tak, ale myšlenky se mi točili okolo jiné záležitosti. Na srci mi pořád ležel Sky, ale můj zdravý rozum mi velel, že se mám držet Arona, jak dlouho to jen bude možné.
„Mell, děje se něco?" zeptal se Fill, který nás dnes doprovázel domů. Zavrtěla jsem hlavou, ale on si stejně všiml mého slabého zaváhání. „Chybí ti Sky, že? Mě taky..." řekl trochu sklesle. Sky...to je ten poslední koho bych teď chtěla vidět. Když odjel, zůstalo mezi náma dost nevyřešených věcí. A Aron mi to ještě víc zkomplikoval. Ale možná jsem za to i ráda.
Když jsme se blížili k domu, dala mi Sonny velice „nenápadné" znamení, že jim mám nechat soukromí. Jasně ségra, kryju tě. Vymluvila jsem se, že potřebuju na záchod a běžela jsem napřed. Oni si aspoň můžou všechny věci v klidu vyřešit. Vyčistila jsem si zuby a padla jsem mrtvá na postel. No, můžu se těšit na zítřek.
....................................................................................
Další kapitola is hír fór jú^^ co vy na to? Doufám, že se vám líbila a zanecháte tu pro mě *votes* a komentáře:))
ps: Slibuju že se Sky vrátí už brzo:D :3
-zatím ahoj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Adventure-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
