Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 23 - Návštěva✔️

Zamrkala jsem, abych se ujistila, že se mi to jen nezdá. Z auta totiž vystoupila má teta Lusy a hned v závěsu za ní jsem spatřila tmavovlasou hlavu někoho, koho jsem si fakt hodně přála vidět. Tori. Viktorie Traskotová, má nejlepší kamarádka z bývalé stáje!

„Mell!" vykřikla Tori a rozběhla se ke mě, „tak ráda tě vidím!" Roztáhla jsem ruce a nechala jsem ji, aby mi vběhla do náruče. Už jsem se ani nesnažila zadržet slzy. V jejím objetí cítím jistou nostalgii. Najednou, jako bych se ocitla zpátky ve své staré stáji i škole. V mé hlavě vyskakují obrázky mých kamarádek a koní, které jsem dříve znala. Včetně Perly. Když jsme se od sebe s vlhkými tvářemi odtrhly, přistoupila ke mě i teta Lusy a věnovala mi další z mnoha dnešních objetí. „Ahoj, Melli, všechno nejlepší k narozeninám," řekla a do rukou mi vložila dárkovou tašku. Na nic jsem nečekala a nakoukla jsem hned dovnitř. Můj obličej se v tu chvíli rozzářil tak, že by se dalo říct, že slunce má konkurenci.

V tašce byla zbrusu nová fialová ohlávka s drobnými kamínky a černým podložením. Je dokonalá! Přesně takovou jsem si přála pro Riannu, potom co ona tu svou ztratila někde v bahně výběhu. Bude jí určitě slušet. Věnovala jsem své drahé tetičce pusu na tvář. Pak se ke mě znovu přitočila Tori a podala mi malou krabičku z červeného sametu. Pod víčkem se skrývalo cosi kovového. Vytáhla jsem to se vší opatrností a prohlížela jsem si blýskavou ozdobu. Byl to roztomilý stříbrný řetízek s tyrkysovým přívěskem ve tvaru koně. K přívěsku byl připojen nápis 'Friends'. „Podívej," řekla Tori a vytáhla zpod svého trička stejný, akorát že nápis tentokrát říkal 'Best'. „Prosím, slib, že na mě nikdy nezapomeneš," špitla Tori mírně plačtivým hlasem. To bych ani nemohla. Nikdy. Přísahám.

Hned jsem se převlékla a provedla jsem ji naším domem. Dokonce jsem ji seznámila i se Sonny, ale ty dvě si asi očividně moc nesedly. Vážně myslíš holka? Není se čemu divit, když si Tori napsala jako první věc o Sonatě, jaká je to nafrněná a rozmazlená slečinka. Pravda... Nejvíc se ale Tori těšila na koně. Jako první jsem jí ukázala naše malé, kulaťoučké „andílky" Coffeeho a Choco. Byla nadšená, když si mohla pohladit poníky, co jí sahají zhruba k pasu. Sice jsem věděla, že dnes není trénink, ale stejně jsem ji musela vzít do stáje. Vždyť ona musí ještě dneska odjet. Bohužel.

Předvedla jsem Tori svou milovanou Riannu v celé její kráse. Trochu ji sice pobavilo, že je kobylka tak malá, ale jinak se jí líbila. Mimochodem ta nová ohlávka jí dokonale padne, díky teto. Nejvíc ale obdivovala Rainbowa. Není se čemu divit, já jsem z něj unešená, kdykoliv na něho jen pomyslím. K večeru jsme ještě vzaly poníky na malou procházku. Tori mi povídala o staré stáji, jak se mají holky a co koně, a tak podobně. Také bych jí toho chtěla dost říct, ale bohužel nemůžu. Ještě ne, není ta správná chvíle. Ale jednou přijde a já se s ní budu moct bavit, jako za starých časů.

Tori i teta Lusy s námi ještě stihly povečeřet a potom už se začaly chystat na cestu domů. Nechtěla jsem se s Tori znovu loučit, ale stejně jako tehdy jsem neměla na vybranou. Teď už jsme vyšly každá svou cestou a jsem s tím smířená. I přesto jsme se však rozhodly, zůstat kamarádky. Rukou jsem nahmátla po přívěsku a jemně jsem prsty pohladila tyrkysového koníka. „Už musíme opravdu jet Mell," řekla teta Lusy mezi dveřmi, „měj se, zase vás brzy přijedu navštívit." Naposled mi stiskla rameno, a pak s klíčky v ruce zamířily k autu. „Sbohem Melli, budeš mi chybět, ale my to nějak zvládneme," prohodila Tori a smutně se na mě usmála. Tohle loučení by se samozřejmě neobešlo bez slz. Když jsem mávala odjíždějícímu autu a z tváří jsem si otírala ty stopy smutku, bylo to jako by se staré rány otevíraly. Buď silná holka. Však ty to zvládneš, nic jiného ti ani nezbývá.

...

Dva dny utekly jako voda a najednou tu bylo středeční odpoledne a s ním trénink. Dnes mám oficiálně první trénink s pokročilou skupinou. A to jen díky tomu, že jsem se za poslední měsíc tolik zlepšila. Vděčím za to samozřejmě své strakaté Rianně, ale dost možná ještě víc, Skyovi. Když je řeč o něm, celé dva dny se mi vyhýbal. Jako kdyby na mě byl od mých narozenin naštvaný nebo co. Tak si tak říkám, že i kluci mívají „své dny". Asi takhle nějak vypadaly mé myšlenkové pochody, zatímco jsem seděla v autobuse mířícím do stáje. Vedle mě se Sonny a Emily o něčem vzrušeně bavily, ale já jsem jim nedokázala věnovat pozornost.

Konečně jsme dojely do stáje. Všechny tři jsme se rychle převlékly a šly jsme si nachystat koně. Rianna měla na sobě novou ohlávku ode mě a dnes vypadala ještě kouzelněji než kdy dřív. Nemůžu uvěřit, že ještě před pár týdny jsem tuhle úžasnou kobylku ani neznala! A co teprve její syn. Ten bude pod sedlem jistě dokonalost sama.

Jarní květnové slunce nás zatím obdařovalo spoustou světla a tepla. Uvázala jsem koně k dřevěnému úvazu před stájí vedle zbytku. Čištění bylo v plném proudu. Jsou tu dnes všichni. Vedle sebe jsem měla z jedné strany Sonatinu vranou klisnu Sparkle a z druhé úplný opak, bílého valacha Luxora, na kterém jezdí Emily. Pak tu stál i Alexin šedý plnokrevník, Princ Vinncent von Hamburg. Chudák kůň, tak bych se teda nechtěla jmenovat a už vůbec bych nechtěla vozit tenhle namyšlenej zadek. Čistila ho za ni samozřejmě ubohá Sindy. Vpravo od něj už netrpělivě čekal hnědák Dusty. Je to sice kůň Natalie, ale Sindy na něm vždycky jezdí.

Stáli tu uvázaní ještě tři koně. Jeden z nich byl tlustý skorofjord. Britta kolem něho poskakovala a pořád: „Piškotku tohle, Piškotku tamto." Dobře, možná že Princ Vinncent von Hamburg není až tak špatné jméno, ušklíbla jsem se v duchu. Další koně byli samozřejmě kluků. Valach Ginger a kobylka Cherry. A Sky mi zase nevěnuje jediný pohled. Pche! Z mých myšlenek mě však vytrhl zvuk motoru a následně dodávka, která zaparkovala na dvoře před Nataliiným domem. Všichni jsme se po sobě nechápavě podívali. Kdo to může být?

..................................................................................................................

Tak se tu opět setkáváme:D na konci kapitoly. A já jen doufám, že se vám líbila a necháte mi tu *votes* a nějaké pěkné komentáře:)) No, tyhle kecy na konci asi stejně nikdo nečte :D

-tak zatím ahoj-