Emily se zhluboka nadechla. Nejspíš ji něco trápilo už delší dobu. Byla jsem napjatá jak struna na ukulele. „Hele Mell," začala, „jsi má nejlepší kamarádka a ničí mě, že ti to musím říkat, ale...nemyslím si, že bys měla dál být s Aronem." Tohle mi doslova vyrazilo dech. Nemám být s klukem, kterého mám tolik ráda? Proč?
„Já vím, že to je šok, ale popravdě, Aron flirtuje s každou holkou. Nedávno jsem ho viděla, jak se baví s nějakou brunetkou ze Sonnyiny třídy. A před pár dny, když si nebyla ve stáji, to začal zkoušet i na mě," vysvětlila mi Emily zdrceným hlasem a jemně mi stiskla rameno. Její ruku jsem setřásla. To nemůže být pravda! Chci vědět víc.
Em byla celkem zaskočená, že jí nevěřím. „Přísahám, že je to tak. Nejdřív to bylo jen nevinné slovní flirtování, které jsem ignorovala, ale včera, když jsi odešla ze stáje...přišel ke mě a začal mě svádět. Dokonce mě chtěl i políbit!" vykřikla Emily rozhořčeně. Podlomila se mi kolena a z očí mi vytryskly potoky slz. Ne! Nevěřím jí ani slovo.
Odstrčila jsem ji od sebe. Emily je sice má kamarádka, ale pokud vím, tak právě jí se Aron začal líbit hned první den, co ho potkala...klidně si to mohla vymyslet! Byla jsem až moc rozrušená na to abych dokázala normálně uvažovat. „L-hář-ko!" vykřikla jsem. S rukou přes obličej jsem překonala těch několik desítek metrů, které mě dělily od našeho domu.
Proletěla jsem skrz branku, vpadla jsem do domu a sesunula se k zemi. Po důkladném prásknutí dveřmi se ještě ulicí neslo několik výkřiků mého jména. Ale já k nim byla hluchá. Pak Emilyn hlas utichl a byly slyšet jen mé bolestné vzlyky. Slzy mi máčely tričko i kalhoty a poté dopadaly na dlažbu naší předsíně. Trvalo to snad věčnost, než jsem se, již uklidněná, sebrala ze země.
Skopla jsem z nohou brusle a bosky jsem prošla zadním vchodem na zahradu. Na prahu jsem nechala položené chrániče kolen. Rodiče byli u nějakých známých a Tobby u svého kamaráda. Sonny byla stále venku s Fillem. Nejsem si jistá, jestli viděla naši hádku s Emily. Co už...
Sedla jsem si na své oblíbené místo na dřevěné ohrádce pro poníky. Oba ke mě hned přiběhli, čímž mi zlepšili náladu rovnou o 150%. Nojo, poníci a koně, to je ta nejlepší útěcha na světě. Coffee mi olízl prst na noze. Potom se kupodivu nesvalil k zemi, omráčený z pachu mých chodidel, ale začal dělat jeho nejoblíbenější činnost – žužlání mých kalhot.
Byla tu jedna věc, která mi ale nedala pokoj. Musela jsem se ho na to zeptat. Chci to slyšet od něj. Poznám, když mi lže. Do mobilu jsem vyťukala co nejsladší pozvání k nám domů a odeslala jsem zprávu Aronovi. Odpověď dorazila vcukuletu. Teď už jen počkat až sem dorazí ten můj princ na bílém...kole.
„Zdravím dámu v nesnázích. Zahlídlas pavouka nebo tak něco?" zeptal se Aron a blýsknul po mě svým zářivým úsměvem. Pozvala jsem ho dovnitř.
'Rodiče se vrátí až večer, nechceš se mnou kouknout na film?'
zněla další zpráva ode mě. „Jasný," řekl a skočil na náš gauč. Tohle je vlastně poprvé, co je Aron u nás doma.
Zatímco se Aron prohraboval krabicí DVDéček, vymýšlela jsem, jak se ho co nejlépe zeptat na situaci, kterou mi popsala Emily. Nejlepší bude, jít na to zpříma a popravdě. Napsala jsem mu otázku ohledně flirtování s Emily, popsala jsem i dnešní hádku a zmínila i mou, možná poněkud přehnanou, reakci.
Ozvalo se cinknutí a poté chvíle napětí, kdy Aron upíral své oči na obrazovku mobilu. Ani jsem nedýchala. Aron jen zavrtěl hlavou, pak odložil krabici, zvedl se z pohovky, přišel ke mě a políbil mě. Když se odtáhl, zahleděl se mi do očí a řekl: „Ty víš, že jsi pro mě ta jediná." V jeho hlase jsem nezaslechla žádné zaváhání ani ironii. Možná jsem je ani slyšet nechtěla.
Usmála jsem se. Na druhou stranu mi bylo opravdu líto toho, že nemůžu věřit Emily. Má kamarádka mě zradila. A Sky mě taky zradil. Vlastně ne...on si jen někoho našel. Měla bych za něj být ráda.
...
Druhý den jsem šla do školy s obavami. Jak se ke mě bude Emily po včerejší hádce chovat? Třeba už to z ní přes noc vyšumělo a odpustí mi. Mé očekávání se rozplynulo, jakmile jsem vstoupila do třídy. Naše lavice zela prázdnotou. Emily se rozvalovala na místě o dvě lavice dál, vedle holky jménem Libby. Moc ji neznám, ale je to určitě největší drbna ze třídy. Je vychrtlá jak anorektička, ale klukům se podle všeho dost líbí.
Emily mi nevěnovala jediný pohled. Vypadala, že se ohromně baví se svou novou kamarádkou. Chceš mě ignorovat? Fajn. Nemusím se s tebou bavit. Nemusím se s nikým bavit. Vlastně ani nemůžu... Zapadla jsem do své lavice a zbytek vyučování jsem jen koukala před sebe a předstírala jsem velký zájem o zápis na tabuli.
Na obědě jsem seděla se Sonny, s Fillem a překvapivě i se Skyem. Od té páteční trapné situace jsem s ním nějak moc nemluvila. Emily vypadala šťastná ve svém hloučku nových kur...ehm tedy chtěla jsem říct „kamarádek". Za celý den se mnou ani nepromluvila. Štvalo mě to, ale nedávala jsem to na sobě znát.
Po obědě všichni už zvykem zamířili na autobus a já s nimi. Smutně jsem koukala z okýnka, jak si dávají závod ke stáji. Jediné, co jsem si teď přála, bylo obejmout nějakého koně a nasát do nosu tu uklidňující vůni. Ta Alex je ale kráva! A já jsem prostě jen moc slabá na to, se jí postavit. Nebývala jsem taková, ale osud lidi mění.
.........................................................................................
Ahoj:) já vím, že tahle kapitola byla trochu nudnější a reálně by to asi nedávalo moc smysl, ale jak jsem psala, práce je hodně a inspirace málo:/
I tak doufám, že se vám líbila a podpoříte mě *votem* nebo komentářem<3 děkuju!
-zatím ahoooj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Abenteuer-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
