Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 43 - Koní se nevzdám!

Na zbytek týdne jsem se hodila marod, abych nemusela vymýšlet další lži, proč nemůžu přijít na trénink. Naštěstí to nikomu v mém okolí nepřišlo divné. Nebo to aspoň nedávají najevo. Ale dnes je konečně pátek, tudíž jediný den, kdy se nemusím klepat, že ve stáji potkám Alex nebo Brittu.

Aron za mnou párkrát přišel, ptal se jak mi je a tak, ale já jsem stejně neměla moc náladu. Ani na něho. Pak už asi neměl náladu za mnou dál chodit, protože jsem ho od středy neviděla. Dnes už jsem naštěstí „zdravá", takže po škole vyrážím autobusem rovnou do stáje spolu s Emily.

Zapadneme na zadní sedadla a ulehčeně vydechneme. Čeká nás víkend! „Ani nevíš, jak jsem ráda, že tě mám zpátky," řekla Emily a položila mi hlavu na rameno, „bez tebe je ve stáji hrozná nuda. Sonny a Fill jsou tak sladcí, až se mi z toho kazí zuby, Sky chodí jako tělo bez duše a Alex s Brittou jsou ještě nesnesitelnější než obvykle. Jediný člověk, se kterým se dá normálně pokecat je Kriss."

Achjo...tak strašně ráda bych jí řekla pravdu. Ale nechci a ani nemůžu ji zatěžovat svým vlastním břemenem. Jen si povzdechnu a dál koukám nepřítomně z okna, než autobus zastaví a my vystoupíme. Na zastávce už čeká náš zamilovaný pár a taky dvojčata. Aron mi věnuje polibek na tvář a zahrnuje mě dotazy, jak se mám a co škola.

Za těch pár metrů od zastávky ke stáji se moje nálada zlepší o 110%. Mám v sobě najednou tolik radosti a energie. Už se těším, až se zas vyhoupnu do sedla! „Jsem ráda, že už jsi zdravá, Mell," usměje se na mě Natalie, když nás všechny míjí na dvoře. Úsměv jí oplatím. A je opravdu upřímný.

Ve stáji jsem jen plaše pozdravila Skye a chtěla jsem pokračovat do klubovny/šatny, ale zastavil mě. „Hele Mell, chtěl jsem se ti omluvit za to..." začal Sky a nervózně si pohrával s kartáčem v ruce. Já jsem ho donutila natočit hlavu ke mě, aby se mi díval do očí, a jasným mávnutí rukou jsem mu řekla 'odpuštěno'. Obličej se mu rozzářil jako tisíc sluncí a vrátil se k čištění své ryzky.

Batoh jsem opřela o zeď, hodila jsem na sebe rajtky a s vodítkem a ohlávkou v ruce jsem vyběhla ven. Na tváři mi přistály sluneční paprsky, ale než jsem se stihla pokochat, má nejlepší kamarádka mě chytla za ruku a táhla směrem k výběhům. „Pohni, nebo nestihnem trénink," vynadala mi, podlezla ohradník a hnala se pro svého koně.

Protočila jsem panenky a podržela jsem otevíratelnou část ohrady Sonny, která právě vycházela se svou černou kobylkou. „Ten je taky hrk-hrk. ti dva se hledali, až se našli," smála se a ukázala na bělouše, který nadšeně přihopsal k Emily a při nasazování ohlávky se kroutil jako žížala.

Nojo, spřízněné duše. To Rianna je spíš klidná a soustředěná. Ale taky to dokáže být pěkně divoká potvora. Pískla jsem a koně zvedli hlavy. Dobře, asi si pro ni budu muset dojít sama. Když jsem Riannu konečně dovedla k úvazům před stájí, všichni už byli v plné práci. Naštěstí díky pomoci od Arona jsem koně stihla vyčistit a nachystat stejně rychle jako zbytek.

Trenérka Natalie nás vyhnala opracovat koně do hliněného výběhu, aby nám zatím mohla v jízdárně postavit skoky. Nemám to tu ráda, při cvalu se ze země hrozně práší. Chodili jsme v kroku, potom v klusu. Přidala se k nám i Kriss, se svým poníkem Mackem, takže nás bylo ve výběhu celkem šest. Jaké štěstí, že ty dvě „Nádhery" nás dnes svou návštěvou nepoctily.

Když jsme si každý jednotlivě nacválali, zavolala nás trenérka do velké venkovní jízdárny. Všichni jsme koukali na to, co tam vytvořila za kombinace. Někdo si překážky prohlížel ostražitě, někdo ledabyle a někdo (já) na ně zíral jako na smrt. Vypadalo to opravdu složitě, ale po tom, co nám to trenérka vysvětlila, můj strach o stupínek klesl.

Jezdili jsme překážky jednotlivě ze cvalu, zbytek vždycky zatím čekal na kruhu a klusal v pracovním klusu. Bylo tu několik křížků, postavených jako in-outy. Tenhle typ překážek nám s Riannou nedělá vůbec žádný problém. Potom tu byl nějaký ten kolmák a nakonec oxer, který mohl mít takových 80 cm.

Poprvé jsem trochu zaváhala a shodili jsme oxer. Na druhý pokus sice zůstal stát, ale zaspala jsem na in-outech a Rianna tam nechala nohy. Třetí pokus se vydařil asi nejlépe, přestože jsem byla několikrát za pohybem. Každopádně musím říct, že trénink jsem si opravdu užila.

Když jsme si všichni projeli dráhu asi třikrát a trenérka nás důkladně potrápila na kruhu při klusu bez třmenů, konečně nás poslala vykrokovat. Zahodila jsem kobylce otěže a děkovala jsem jí, že mě přes ty překážky ve zdraví přenesla. Ve stáji jsem ji pak samozřejmě odměnila pamlskem.

Zašla jsem za Natalie, abych se s ní poradila ohledně změn v mém ježdění. Nemohla jsem. Nemohla jsem vydržet bez koní. A když se s Alex nedá domluvit, tak budu muset zkrátka ustoupit. Poprosila jsem ji pomocí textové zprávy, jestli bych místo pondělí, středy a soboty mohla chodit v úterý a ve čtvrtek, kdy jsou hodiny pro začátečníky, popřípadě v neděli.

„Ovšem že můžeš, ale bohužel na tebe nebudu mít v ty dny čas," řekla Natalie a mě mírně klesla brada, „můžeš si vzít Riannu do pronájmu, stejně jsi jediná, kdo na ní jezdí, a myslím, že s Charliem bych to ohledně peněz nějak domluvila, ale trénovat si budeš muset sama." Po tomhle návrhu mě naplnila nová naděje a navíc mi v hlavě blikl nový nápad.

Vlastně zas tak nový nebyl. Už někoho před nějakou dobou napadl. Sky. Mohl by mě zase trénovat Sky! Musím ho akorát uprosit, aby si na mě tak dvakrát týdně udělal čas a je to. Sice nebudu mít tréninky s mými kamarády, ale je to lepší než nic. Věř mi Alex, já se koní nevzdám! NIKDY!

...................................................................................................

Nebojte se, že by Mell přestala chodit do stáje:)) A jak to s ní bude dál? To se dozvíte v příštím díle (skoro jak z nějaké telenovely:DD)

Určitě mě moc potěší *votes* a komentáře od vás^^ v posledních několika dnech i týdnech (možná) se Moje nejtěžší překážka umístila na velmi dobrých pozicích (asi do #20) ve své kategorii, za což vám chci hrozně MOC poděkovat!!! :**

-zatím ahoooj-