Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 49 - Uvědomění si

Další den ve škole je ještě horší. O přestávce sedím osamělá ve své lavici a stěží zadržuju slzy. Přitom jen pár metrů ode mě stojí hlouček holek, jehož centrem je Emily. Je mi z toho na nic. Párkrát za mnou přijde do třídy Sonny a snaží se mě trochu rozveselit, ale to není momentálně možné.

Po obědě, který se stejně nedal jíst, jsem spolu s ostatními z našeho městečka nasedla na autobus. Zalapala jsem po dechu, když jsem uviděla, že naše zadní sedadla si zabrala Em se svými novými kamarádkami. Život je tak nefér! Naštvaně jsem zapadla na jedno z předních dvojsedadel.

„Jak se dneska máme?" zeptá se Sky a žuchne vedle mě, až nadskočím. Zamračím se na něho, aby mu bylo jasné, že dneska není zrovna dobrý den na úsměvy a vtípky. Sky jen zvedne ruce na znamení, že se vzdává a víc už na mě po cestě do stáje nemluví. Ve stáji se mi naštěstí nálada zvedne z Hrozná na Trochu míň hrozná.

S Natalie si vyměníme krátce pozdrav. Zdá se, že je poněkud zaneprázdněna, proto se radši hned odeberu do stáje. Kdepak je moje holka? Z jednoho boxu vystřelí flekatá hlava a vykuleně na mě kouká. Rianna je prostě miláček. Pozdravím ji pohlazením. Víc se s ní pomazlit nestihnu, protože Sky mě hned žene do sedla.

...

„Narovnej se! A víc uvolni ruku! Jsi úplně ztuhlá!" huláká na mě Sky, opírající se o hrazení jízdárny. Nojo, jemu se to řekne. Málem jsem zapomněla, jak při trénování umí být „příjemný". I přes svou špatnou náladu se snažím. Rianna cítí, že nejsem dobře naladěná, takže ani jí se do toho nějak nechce. Nakonec to dopadá tak, že jedna nudíme druhou a Sky jen koulí očima.

„Takhle se ti nikdy neshromáždí. Musíš jí předat tu energii, aby věděla, že si tu jízdu fakt užíváš," řekne Sky a povzdechne si. A kde mám tu energii asi tak vzít, ty chytrej? „Dej jí na chvilku dlouhou otěž," nakáže mi, „dojdu pro ohlávku a uděláme nějakou práci ze země." Rychlým krokem míří do stáje, zatímco já zahodím Rianně otěž a vytáhnu si nohy ze třmenů.

Vešel tam jeden, vychází dva...to je teda kouzlo. Ze stáje opravdu vychází dvě osoby. Jakmile se ke mě přiblíží, poznám, že dívka, přisátá k jeho ruce, je Kriss. Zvedne se mi žaludek. Ne, že by jim to spolu neslušelo, jen na to prostě ještě nejsem zvyklá. To je celé. Časem to přejde. A jestli se políbí, hodím šavli rovnou z koně. Mé obavy se naštěstí nevyplní.

„Ahojky," pozdraví mě Kriss a zamává mi. Kývnu na ní hlavou a dál si jí nevšímám. Je to celkem Mišn Impasibl, vzhledem k tomu, že ona je teď centrem Skyova zájmu. Ehm...haló?! Co můj trénink? Místo toho, aby se mi Sky věnoval, plácne Kriss po zadku. Ta ho začne lechtat a areálem se rozléhá její smích. Jen zakroutím hlavou a sama Riannu odsedlám a místo uzdečky jí nasadím ohlávku.

Protože pode mnou se jí moc chodit nechtělo, Sky se rozhodl, že skoky dnes budou pouze bez jezdce. Nejdřív jsem ji vedla na vodítku na malý křížek. Ten pro ni samozřejmě nebyl problém. Když jsme jí potom postavili řadu a nechali jsme ji skákat ve volnosti, bylo poznat, jak moc ji to baví. Překážky se zvyšovaly a břevna stále držely na stojanech. Teď teprve bylo vidět, jaký se v té malé strakaté skrývá talent.

Když zvládla řadu se dvěma kolmáky a jedním oxerem, který měl bezmála metr dvacet, vzala jsem ji znovu na vodítko a Sky mě poslal vykrokovat na polňačku. Jakmile se trochu vydýchala, nechala jsem jí chvíli se napást. Však si to za ten výkon zaslouží. Ve stáji jsem jí omyla nohy hadicí a pustila jsem ji do výběhu.

Poté, co jsem schovala Riannino sedlo a uzdečku, jsem se snažila najít Arona. Psal mi, že dnes ve stáji určitě bude. Tak proč ho nikde nevidím? Ani Sky už tu nebyl. Stáj byla sice plná dětí, ale i tak mi přišlo, že je tu smutno. Něco tu chybí...Emily. Sedla jsem si do Riannina prázdného boxu a rozplakala jsem se.

Moje kamarádka...přišla jsem o ni. Sice mi lhala, ale snad bych jí mohla odpustit. Nemůžeme přece za to, že se nám líbí ten stejný kluk. Ani Aron za to nemůže. Ale hlavně jsem nikdy neměla dopustit, aby se mezi nás nějaký kluk zapletl! Uslyšela jsem kroky. Rychle jsem si setřela slzy a snažila se dělat, jakože čistím Riannin box.

„Jé, ahoj Mell," ozval se hlásek a z chodby na mě koukaly dvě tmavé oči. „A-a-ahoj," pozdravila jsem Kriss. To je přesně ten člověk, kterého jsem vidět nechtěla. „Čistíš box? Chceš pomoct?" zeptala se. Zavrtěla jsem hlavou. Děkujeme za váš zájem, ale ne, sbohem, nepřijděte zas. Ona se však nedala tak snadno odbýt.

„Ty jsi brečela?" zeptala se udiveně, když si všimla mých uslzených očí. Hlasitě jsem polkla. „Vím, že se moc neznáme, ale nechceš se svěřit?" zněla další její otázka. Určitě by mi pomohlo, kdybych někomu řekla o svým problémech, ale jí se zrovna svěřovat nechci. „Jde o bráchu?" špitla a položila mi ruku na rameno.

To je jen jedna z mnoha věcí, co mě trápí. I tak jsem ale nepatrně přikývla. „Mell, ty jsi ohromně statečná holka, nezapomeň, jaks mi pomohla v tom lese," usmála se na mě Kriss, „Aron není zas nějaký hajzl, ale občas s holkama prostě tak pohrává. Nevím, jestli to s tebou myslí vážně, ale měla bys být připravená na všechno."

Její slova se mne dotkly, na druhou stranu jsem si uvědomila, že je to pravda. Emily tu bude pro mě vždycky, je to má nejlepší kamarádka. Aron brzy odjede a už ho třeba nikdy neuvidím. To, co spolu máme, je krásné, ale nesmím ho nechat, aby mi zpřeházel můj život. Nesmím to brát tak vážně. Zítra, zítra se jí omluvím
....................................................
Ahoj, nestíhám😃 počítač nereaguje, vydávám to na mobilu, zítra vztavám v 5:40 😂
snad se vám dnešní kapitola líbila:3 budu ráda za * votes * a komentáře
-zatím ahooooj-