Pátek. A je to tu, den před mými prvními hobby závody. Školu jsem, dá se říct, proseděla ve svých představách. Viděla jsem cválat nablýskaného flekatého koně s vlající stužkou na čelence. V jeho sedle byla jezdkyně. Sebevědomá, silná a naprosto okouzlující. Podívala se na mě a já viděla svůj obličej. Ale opravdu bych zvládla být taková?
Zvonek mě vytrhl ze zamyšlení. Všichni se zvedali ze svých míst a vybíhali ze třídy. Duchem nepřítomná jsem si sbalila věci do batohu a se zasněným výrazem jsem vykročila ze třídy. BUM! Netrefila jsem dveře. Emily stála za mnou a vypadala, že každou chvílí praskne smíchy. Její oči se mě ptaly, co jsem si to zas šlehla.
Zatřásla jsem hlavou a začala jsem se soustředit na skutečný svět. Sice není tak dobrý, jako ten v mé hlavě, ale co nadělám. Em mi zahákla ruku za loket, jak to dělávala vždycky a vydaly jsme se bok po boku na oběd. Už jsem se zmiňovala, jak strašně moc „miluju" stát namačkaná v chumlu lidí v koridoru před jídelnou kde je asi tak sto stupňů?!
Konečně jsme si s Emily sedly ke stolu za Sonny, Fillem a Skyem. Tolik mučení ve frontě a co za to dostanu? Slizkej humus a rýžovou břečku... Hodila jsem do sebe aspoň pár soust slepené rýže a zajedla jsem to okurkovým salátem. Asi nás chtějí fakt otrávit. Po obědě jsme kráčeli k zastávce a užívali si sluníčko. Všude kolem byla cítit spokojená páteční nálada.
V autobuse nám někdo zasedl místa vzadu. To jim nedaruju...příště se tam nacpu jako první. Tak jsem se posadila vedle Skye přes uličku od ostatních. Sky vytáhl z batohu jablko a chtěl ho začít jíst, ale nakonec jsem ho dokázala i beze slov o tohle jídlo obrat. Smutné psí oči ještě nikdy nezklamaly.
Nakonec jsme se o něj podělili. Položila jsem mu hlavu na rameno a slastně jsem přivřela oči. On mi povídal nějaký příběh, který jsem poslouchala tak napůl, ale jeho hlas mě uklidňoval a uspával. Sebrala jsem mu z hlavy kšiltovku, nasadila jsem si ji na svou, a aniž by si toho všiml, jsem ho začala lehce hladit ve vlasech. „Hej vy dva! Vystupujeme!" vytrhl mě z polospánku Sonnyin hlas.
Naposled jsem Skyovi pročísla ofinu a narazila jsem mu kšiltovku zpátky na hlavu kšiltem dozadu. Sluší mu to teda. „Závod!" zařvala Emily a rozběhla se ke stáji. My jsme se hnali za ní. Nakonec vyhrála Sonny, ale to jen proto, že donutila Filla, aby jí nesl tašku a Skyovi šlápla na tkaničku. Je zkrátka soutěživá.
Ve stáji jsme se pozdravili s Kriss a s Natalie. Arona jsem nikde neviděla a popravdě mi to tak naprosto vyhovovalo. Dnes jsme museli dodělat přípravy na zítra. Nejdřív namazat veškeré postroje, které jsme umývali předevčírem. Pak musíme zamést přepravník pro koně, kterým se zítra povezou.
Rozhodli jsme se, že koně vezmeme jen na krátkou procházku bez sedel, aby se zbytečně neunavili a byli na závody odpočatí. Potom je musíme ukázkově vyčistit. Možná bych mohla zítra ráno Rianně něco zaplést. S copánky bude vypadat mega roztomile! Ale teď do práce!
Sedlovnou se nesla vůně kůže a mazání. Na někoho nezbyla houbička, ale naše skvělá trenérka to naštěstí zachránila tím, že obětovala své staré ponožky. Však to stačí. Asi po hodině šmrdlání postrojů, doprovázené naším smíchem a halekáním, jsme si šli umýt ruce a nachystat koně.
Musíš být dnes hodná holčičko. Jdem jen na krátkou procházku bez sedla na provazovce, tak ať tě ani nenapadne něco vymýšlet. Rianna na mě otočila hlavu a nevinně vyfoukla vzduch nozdrami. Jako by říkala: „Já a zlobit? Nikdyyy." Hlavně aby byla hodná na těch závodech zítra.
Ještě než jsme nasedli, Natalie si mě zavolala stranou. Myslela jsem, nebo jsem spíš doufala, že se to týká těch zítřejších závodů. Ale taky tu byla dost pravděpodobná možnost, že si na mě Alex stěžovala. „Mell, byl za mnou Alexin táta..." Ajaj. Tak teď bude problém. „Alex si na tebe prý stěžovala. Nevěděl přesně, co se stalo, ale prý máte mezi sebou nějaké neshody," řekla Natalie.
Provinile jsem sklopila pohled k zemi a kousla jsem se do rtu. Neměla jsem to dělat. Pak se ale Natalie uchichtla a nastavila ruku na plácnutí. „Kriss říkala, žes jí jednu vrazila. Sama jsem měla kolikrát chuť to udělat, ale prej bych měla jít příkladem, nebo tak něco," řekla a spiklenecky na mě mrkla, „alekdyby se její táta, nebo kdokoli jiný ptal, tak jsem ti vynadala a za trestjsem tě nechala uklízet pastvinu."
Plácla jsem si s ní a taky jsem se zasmála. V těhle chvílích mii přijde spíš jako kamarádka, než trenérka. Každopádně je ten nejvíc v pohodě dospělák na světě!
S pomocí zídky jsme se vyhoupli na neosedlané hřbety a po dvojicích vedle sebe jsme vyjeli na polní cestu. Koně si zaslouží jen takovou odreagovačku. První jela Sonny se svou černou klisnou s Fillem po boku. Za nimi já s Emily a skupinu tak nějak uzavírali Sky s Kriss, i když Macek většinou zůstával pozadu a musel nás doklusávat.
Na cestě kolem lesa jsme i kousek zaklusali. Koně byli klidní a uvolnění, a přesně o to nám šlo. Příjemně je naladit na zítřejší den. Nejvtipnější byl moment, kdy Macek zůstal dost pozadu a Kriss ho pobídla do cvalu, aby si snížila mezeru. Pony se do toho opřel a bez mrknutí oka nás všechny předjel. Když se dostal do čela skupiny, tak se, spokojený se svým výkonem, bez varování zastavil a začal se pást.
Kriss nadskočila a srandovně z něho pomalu sklouzla hlavou napřed. Ležela na zádech v trávě a začala se smát. I my ostatní jsme se k ní přidali. Jen chudáci koně nic nechápali. Potom jsme se vraceli zpátky do stáje, kde nás ještě čekalo důkladné čištění, mytí nohou a pročesávání hřív.
.....................................................................................
Ahojte lásky<3 Tuhle kapitolu jsem vydala prakticky hned po dopsání. A že mi to trvalo, než jsem se do toho pustila :D
Tak doufám, že se vám líbila a necháte mi tady *vote* a komentáře:33
ps: Příště už se jede na hobby ZÁVODY!
-zatím ahoooj-
ČTEŠ
Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|
Adventure-PROBÍHÁ KOREKCE- Mellanie je statečná čtrnáctiletá dívka, která miluje koně. Jednoho dne se však setká s tragickou nehodou, při které přijde o oba rodiče a je natolik otřesená, že ztratí i řeč. Musí se odstěhovat pryč, daleko od své milované stáje...
