Moje nejtěžší překážka |KOREKCE|

Kapitola 37 - "Prostě se mi líbíš"

Písek, moře, slunce, kamarádi, poníci a ON. Všechno je to perfektní, až na to, že ten kluk, co mě drží za pas, není Sky, ale Aron. Zatímco Sky má asi plné ruce někoho...ehm, tedy něčeho jiného. Čím víc se snažím na něho nemyslet, tím míň se mi to daří. Zkoušeli jste někdy na něco NEMYSLET?!

Má dobrá nálada je rázem tatam. Mírně se vykroutím z Aronova držení, což samozřejmě přitáhne jeho pozornost. „Co se děje Melli? Trápí tě něco?" zeptá se mě tak starostlivým a upřímným hlasem, že mám skoro chuť mu odpovědět. Ne, že bych snad mohla se svým naprosto „běžným a normálním" problémem.

Nakonec radši zvolím to nejjednodušší řešení. Zdrhnout. Utíkám napřed směrem k naší dece. Stříká kolem mě slaná voda a vítr si pohazuje s mými copy. Vzpomenu si na náš výlet a na naši zastávku v lese. Tam jsme se Skyem blbli v potůčku jako malí. Achjo...Sky.

V tom si všimnu, že Sonny a Fill na mě mávají a něco volají. Nerozumím jim. Ale co to je? Proti mě se valí cosi hnědobílého. Coffee! Ano, poník vytrhnul Fillovi vodítko a už si pelášil směrem ke mě. Dřepla jsem si a rozpřáhla ruce. Pony ke mě doběhl, odfrkl si a zahrabal, jako by říkal: „To jsem borec, co?"

I přes moje trápení se Skyem jsem se musela smát. To se přece nestává každý den. Chytila jsem jeho vodítko a ještě jsme se párkrát proběhli po mělčině tam a zpátky podél pobřeží. Přidala se k nám i Sonny s Choco. Dva poníci, dvě ségry. A tak to má být. Škoda, že jsme sebou nevzali i Tobbyho. Tohle by byl pro něho zážitek.

Když jsme byli všichni (až na poníky) mrtví únavou, jen jsme si tak lehli vedle sebe na deku. Až teď mě napadlo, zeptat se, jak je na tom Kriss a její pony. Rychle jsem otázku naťukala do mobilu a odeslala Aronovi, který shodou okolností ležel vedle mě. Vlastně je to celkem sranda, komunikovat přes mobil s někým, kdo je reálně asi centimetr od vás.

„Kriss je v pohodě. Má jen nějaký výron na koleni a musí pár dní odpočívat, ale příští týden už by měla být zdravá," řekne Aron a zívne, „Macek měl prý štěstí, že si nohu nepoškodil vnitřně, má jen odřeniny a až se mu to zahojí, bude zas jak rybička." Oddechla jsem si. Aspoň že ta lesní štreka k něčemu byla.

„Hele, západ slunce!" vykřikla Emily a rychle se posadila. Všichni jsme se koukli směrem na obzor a obdivovali jsme tu nádheru. Prostě dokonalé. Kéž by tu byl Sky. Aron vedle mě mi téměř neznatelně stiskne ruku, i tak mi to vykouzlí úsměv na tváři. Ale zároveň mi tato chvíle připomene, kolik už je hodin.

Poklepu Sonny na rameno a ukážu si na zápěstí na imaginární hodinky. „Nojo, vždyť já se musím ještě učit!" vyjekne a vyskočí na nohy, až se písek kolem rozvíří. Složíme Aronovu deku, zpacifikujeme nenažrané poníky a vydáme se zpátky do „civilizace". Jestli teda tak naši maličkou Pacificu můžu nazývat.

Na rozcestí se od nás s pozdravem oddělí Emily a pokračuje k jejich domu, který stojí v samém centru městečka. Fill se nabídne, že nás doprovodí a Aron to má stejně po cestě. Schválně jdeme pomalu, abychom si mohli co nejdéle povídat. Zastavíme před naším krásným domkem.

Vzpomínám, jak jsem tu byla poprvé se svou tetou Lusy. Tehdy byli ještě mí rodiče naživu...a pak jak jsem se sem nastěhovala. Ten dům mě vždycky lákal, byl prostě perfektní a pro dítě, které vyrůstalo v bytě ve velkoměstě, to byl pravý sen.

Když jsem se zastavila, abych se ponořila do svých myšlenek, vzal mi Fill nenápadně Coffeeho vodítko z ruky a podíval se na Sonny. „Hele Mell, vypadáš unaveně, odvedu za tebe toho uličníka do výběhu. Trochu zmateně přikývnu, pak mi ale dojde, že chce být se svou tajnou láskou chvíli sám a spiklenecky na něho mrknu.

Muselo to vypadat spíš jako tik, nebo svalová křeč, vzhledem k tomu, že neumím mrkat. Romeo už ale pospíchá i se svou Julií a poníky k zadní brance, vedoucí do zahrady. Já a Aron jsme tu rázem sami. Chvilku je to trapné, tak jen skenujeme pohledem tmavnoucí oblohu a hledáme vhodné téma k hovoru.

„Mell," začne Aron, „dnes se mi zdálo, že tě něco trápí, jsi v pořádku?" Tak ráda bych jen nedbale kývla hlavou a dělala, jakože nic, ale nejde to. Je toho na mě zkrátka moc. Mám potřebu se někomu svěřit. Komukoliv. V tu chvíli už svoje tělo neovládám. Začnou se mi třást ramena i kolena a oči se mi plní slzami.

Aron ke mě hned přiskočí a podepře mě. Během pár vteřin už bulím jako mimino. Nic neříká, prostě mě jen drží. Je tu pro mě. Moje opora. Setřu si potok slz z tváří a narovnám se. Vezmu do ruky mobil, a aniž bych si to nejdřív promyslela, se Aronovi se vším svěřím.

O Skyově odjezdu, jak mi chybí a jak mě zranilo, když jsem zjistila, že tráví svou dovolenou s nějakou holkou, namísto se svým tátou. Aron chápavě přikývne a konejšivě mě pohladí po tváři. „Pššš, to bude dobré, uvidíš. Navíc, teď máš mě," řekne a usměje se. Ano, neměla bych být kvůli Skyovi smutná.

Chci se otočit, jakože už půjdu, ale Aron mě chytne za ruku a donutí mě podívat se mu do očí. „A víš co? Podle mě je ten Sky pěknej blbec," řekne, „jsi hezká a milá holka a zasloužíš si víc." Začervenám se pod takovou váhou lichotek a sklopím pohled na svoje tenisky.

Díky tomu si všimnu, že jedna z mých bot je rozvázaná. „Nech to na mě, zavážu princezně střevíček," uchechtne se Aron a sklání se dolů k mým nohám. Protestuju. Dřepnu si a snažím se ho odstrčit. Přece nejsem malá, abych si nechávala vázat tkaničky. Aron mi ale navzdory mému dorážení botu přece jen zaváže.

„D-dík," zamumlám a opět zvednu oči. Uvědomím si, že teď dřepíme na cestě před naším domem a naše hlavy jsou těsně u sebe. Moje tváře zase zčervenají. Musím jít domů. Tohle se mi nelíbí. Chci vstát, ale on mě chytí za zápěstí a to mě donutí zůstat v jeho těsné blízkosti. „Prostě se mi líbíš," zašeptá a rukou si přitáhne moji hlavu blíž, až se naše rty spojí jemným dotykem v jedno.

..................................................................................................

A už se to tu rozjíždí!!! Já vím, že mě asi zabijete a budete říkat, že Mell a Sky mají být už SAKRA SPOLU :DD Ale jen počkejte až se nám Sky vrátí do příběhu;)

Jestli se vám kapitola líbila určitě budu ráda za *votes* a komentáře:))

-zatím ahoooj-