Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

6.

...

Nemůžu uvěřit, že proti ní něco Pavel má. Vypadá hrozně v pohodě. Hodná, ochotná. Tu kuchyň teď uklidila dokonale. Nemyslím si, že nás zná. A kdyby znala, tak snad nebude ten typ, že hned půjde a všem řekne, kde bydlíme. Už teď jí dost věřím. Pavel se s tím bude muset srovnat jako. Nehodlám si sem vzít nějakou starou, hnusnou bábu, co nás bude buzerovat, že si máme po sobě taky uklízet, že ona už nemůže nebo něco takového. Hold mladý lidi nás tak nějak většinou znají. Z mého přemýšlení mě vytrhne ťukání. ,, Dále." řekl jsem. Vešla ona. ,, Tak už to mám hotové." řekla a já ucítil tu vůni. ,,Super. Voní to až sem." a usmál se na ni. ,, Vezmi Pavla a pojďte" a usměv mi oplatila. Šel jsem tedy pro Pavla. Zaťukal jsem a vešel. ,, Pavle?" ,, No co je?" odpověděl mi. ,, Pojď dolů, je večeře." řekl jsem mu a pomalu vyrazil. Pavel se okamžitě zvednul a šel. Když jde o jídlo, tak to jde.

....

Šla jsem ještě dolů k Radkovi. Řekla jsem mu a on šel hned za mnou. ,, To je vůně." vypadlo z něho a sedl si. Ochutnal. ,, Mňam." vypadlo z něho. Musela jsem se usmát. ,, Ty jíst nebudeš?" zeptal se mě. ,, V pohodě. Dám se něco pak v Praze." odpověděla jsem. ,, Prosím tě. Dej si taky s námi." ,, Přesně tak." přidal se Štěpán, který právě vešel do místnosti. Nakonec jsem je teda poslechla. Pavel raději nic neříkal. Jsem z něho dost zklamaná. ,, Kdo vařil?" zeptal se po chvíli. ,, Šárka." odpověděli mu kluci najedou. Jen prazvláštně protočil očima.,, Hm. Dobrý." Neodpověděla jsem. Znělo to tak sarkasticky. U stolu povídal jen Štěpán a Radek. Já s Pavlem jsme byli zticha, jen občas jsme se na sebe podívali a hned zas sklonili zrak k talíři. Po obědě se Pavel odebral zpět do svého pokoje. Štěpán s Radkem zůstali v obývacím pokoji hrát hry. Poklidila jsem nádobí a vrhla se na ty jejich koupelny. Když jsem měla hotovo, jen jsem chtěla ke klukům zaběhnout a už odejít. ,, Už mám pro dnešek hotovo, takže už můžu domů." ,, Jojo. A jak jdeš domů?" zeptal se mě Štěpán. ,, Zavolám si uber nebo tak. Proč?" ,, Jen tak." odpověděl. ,, Dobře." Rozloučila jsem se, vzala si věci a vyšla už pryč. Brzy jsem byla doma. Stále jsem o tom přemýšlela. ,, Ahoj!" přivítala mě Terka s otevřenou náručí. ,, Ahoj." odpověděla jsem. ,, Tak jaký to je?" ptala se hned. ,, Nevím no. Půjdu si dát sprchu." řekla jsem jí. Spíš to bylo, že jsem se o tom nechtěla bavit. Měla jsem z toho všeho smíšené pocity a potřebovala jsem si to urovnat.