Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

52.

...

Byli jsme tam asi dost dlouho, ale já to prospala. Přišel za námi doktor. Radek do mě dloubl, abych se probrala. ,, Dobrý den. Slečna Tereza se otrávila prášky, ale našli jste ji včas, takže bude brzo v pořádku. Tak do pěti dnů byste jí mohli mít doma." řekl a usmál se na nás. ,, Děkujeme." odpověděli jsme mu. Pak nás za ní pustil. Radek se k ní téměř rozběhl. ,, Teri, je mi to všechno tak líto. Promiň mi to. Jsem fakt debil. Prosím." Začal se jí hrozně omlouvat a tak. Stála jsem u dveří a vzpomněla si, jak jsem v nemocnici byla já. Není to až tak dávno. Vzpomněla jsem si, jak za mnou kluci chodili, jak mi Štěpán pomáhal, jak se díky tomu poznali s Míšou, jak mě pak nosili. Tolik vzpomínek. Jednou stranou jsem se nad nimi usmívala, ale i druhou mi bylo smutno. Přestala jsem nad tímto myslet a začala je trochu poslouchat. Terka po Radkovi vyjela. ,, Jdi pryč. Nechci tě už nikdy vidět!" ,, Ale." ,, Žádný ale. Je konec všemu! Jdi pryč!" Na Radkovi bylo vidět, jak je z toho překvapený a jak mu to ublížilo. ,, Fajn. Měj se. Šáry. Čekám venku." Přikývla jsem. Popošla jsem k ní. Koukala z okna. ,, Co se stalo?" zeptala jsem se do ticha. ,, Chceš mě vyslýchat?" ,, To by stejně cenu nemělo. Jen bych chtěla objasnit tvé chování.." ,, Prostě ho už nechci vidět. Ublížil mi. Vždyť kvůli němu jsem se málem zabila!" zas zvýšila hlas. ,, Terko, ale vždyť on tě zachránil. Kdybys viděla, jak vypadal po tom, co jste se pohádali. Měl starost, šel tě hledat a zachránil tě! On si to nezaslouží! Je to super kluk, hodný, ochotný. Kluk, co v dnešní době tolik není. Vždy pomůže a hlavně zamilovaný. Do jedný Terezy, která mu teď hodila kudlu do zad. A pokud o něj stojíš a taky ho tak miluješ, tak by si mu ji měla, co nejdřív vytáhnout a vyléčit tu ránu. Nebo to bude chtít udělat jiná, anebo vykrvácí a nezvládne to. A to já ti neodpustím. To fakt ne. Prober se." Podívala se na mě a pak řekla ,, Jo je super. Stará se na rozdíl od toho tvého, který si raději odjede do Brna a na tebe sere. A vlastně mě jste u prdele všichni. Chci už jít pryč a vy jste mi to překazili! Ale já se nevzdám, já to jednou zvládnu! A teď už mě nechte být! Vypadněte!" ,, To si přehnala." dořekla jsem a odešla. Vážně tohle řekla o Štěpánovii a Radkovi? Vážně si na ně takhle otevírá hubu. Naštvala mě tím. Ona ví, že já mám Štěpu ráda a řekne tohle? Co se to s ní vůbec stalo? To na ní působí ty prášky nebo co? Nikdy nebyla tak hnusná, bezcitná. Vždyť Radka milovala a mě měla za dobrou kamarádku. Pak nám obou hodí kudlu do zad, Štěpánovi zanadává, ještě, že to neslyšel a je jí to u prdele. Přijdu sem za ní zítra a budu doufat, že už bude v pohodě a v klidu. ,, Tak co?" zeptal se smutně. ,, Nevím, co se s ní stalo." odpověděla jsem. Vzala jsem ho za ruku a táhla ho za sebou. ,, Pojď prosím už pryč. Dnes s ní stejně už nesvedeme." Přikývl a šel. V tichu jsme došli do auta. ,, Dáš si pizzu?" zeptal se. ,, Klidně." odpověděla jsem. Dojel k nějaké pizzerii. ,, Počkej tady." řekl a vběhl tam. Zazvonil mi mobil. ,, Ahoj." ozval se Pavel. ,,Ahoj." ,, Jste ještě tam?" optal se. ,, Ne, ne. Už jedeme domů. Za chvíli jste tam." ,, Tak dobře. Pak mi to musíte všechno říct." ,, Tak fajn. Zatím ahoj." a típla jsem to. Ještě nějakou dobu jsem tam čekala, pak vyběhl Radek s dvěma krabicemi od pizzy. Podal mi je, nasedl a vyrazili jsme domů.

Hned jak jsme vešli, přiběhl Pavel. ,, Tak povídejte. Ale zrychleně. Musím na stream." vyhrkl. Ani mě a myslím, že ani Radkovi se o tom nechtělo mluvit. Nakonec jsem se ujala slova. ,, Radek se s Terkou pohádal, ta se z toho předávkovala nějakými prášky, my jí našli a v nemocnici na nás byla dost hnusná. Ale zdravotně má být v pohodě." Pavlovy oči běhaly mezi mnou a Radkem. ,, Aha. No zítra se zeptám trochu podrobněji, ale teď musím." dořekl a běžel nahoru. Vzali jsme si pizzu, sedli do obýváku, pustili seriál a jedli. Nikdo nic moc neříkal. Pak jsem si šla hodit sprchu a lehnout. Když jsem usínala, cinkl mi mobil. Nejdřív jsem se na to chtěla vykašlat, ale nakonec jsem se pro něj zvedla. Zpráva od Štěpána.

...

Bylo už celkem pozdě, ale nikdo se mi neozýval. Kdybych byl v Praze, všechno bych věděl, ale nevím vůbec nic. Nakonec už jsem to nevydržel a Šárce napsal.

J: Ahoj.. Už jste doma?

Š: Ahoj. Už dlouho..

J: Aha. Pavel mi slíbil, že mi napíše a nic..

Š: Tak streamuje, co chceš.

J: Raději nic :D neřekla by si,co se stalo prosím?

Zobrazila si to a dlouho neodpovídala. Pak mi najednou zavolala. Donce videohovorem. Hned jsem to zvedl. ,,Ahoj." pozdravila mě. Já se jen usmíval. Pro mě po tak dlouhé době jsem jí viděl. ,, Co se tak culíš?" zeptala se. ,, Nic. Nic. Jen. Rád tě vidím." vypadlo ze mě. Usmála se. ,, Já tebe taky." odpověděla. Pak mi to všechno začala vyprávět. Zas jsem tomu nechtěl věřit. Že by se tohle mohlo stát. Je to jako s tím Pepou. Povídali jsme si dlouho. Někdy kolem druhý ráno mi usnula. ,, Dobrou noc. Mám tě moc rád." zašeptal jsem, i když jsem věděl, že mě nevnímá. Típl jsem to a ještě natáčel jedno video, pak jsem šel spát.

<333

ig: sarka_hroch_wttp