Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

56.

Odešla jsem k sobě. Nechápu, co se stalo. Cinkl mi mobil.

P: Jsem před domem. Vylez a pojď mi to vše ještě jednou vysvětlit.

J: Kk

Vyběhla jsem z pokoje dolů, vzala jsem si bundu a vylezla tedy ven.

,, Ahoj." pozdravil mě. Pozdrav jsem mu oplatila a hned potom vše řekla. ,, Tak to fakt nevím, co se mohlo stát." vypadlo z něho. ,, Já taky ne." odpověděla jsem. ,, Myslím, že teď chce být sám a měl by vychladnout, tak nechceš někam zajet na oběd?" zeptal se. ,, To je asi trochu blbý." řekla jsem. Nakonec nevím ani jakým způsobem, jsem skončila u něho v autě a byla s ním na cestě na jídlo. Trochu jsem měla výčitky svědomí, ale zas vždyť spolu nic nemáme a jsme kámoši, tak proč ne.

...

Nenechal jsem si to ani vysvětlit. Jsem blbec. Třeba to tak vůbec není. Šel jsem k ní. Zaťukal jsem, vešel, ale ona tam nebyla. Doufal jsem, že bude dole, ale tam byl jen Radek. ,, Čau. Nevíš kde je Šárka?" zeptal jsem se. ,, Hele. Vím, že šla ven si promluvit s Pepou." odpověděl. ,, To si děláš prdel." Udiveně se na mě podíval. Rychle jsem se otočil a běžel k sobě. ,, Štěpáne! Co je?!" ozvalo se za mnou. Ani jsem se neotočil. Cítil jsem se zklamaně, smutně, naštvaně, nenávistně a tak. Bylo toho fakt dost. Nejradši bych nejdřív zabil Pepka a pak i sebe. Možná by bylo lepší zabít jen sebe, ať Šárce tady zůstane ten její. Stejně tady nikomu nebudu chybět. Vstal jsem, došel do koupelny, vzal žiletku a položil na ruku. Nic jsem nedělal. Jen jsem se podíval do zrcadla a znovu všechny ty myšlenky. Teď už se mi do očí vlily slzy. Měl jsem chuť skoncovat. Stále jsem jen sbíral síly.

...

,, Tak na co si dojdeme?" optal se mě Pepa. ,, Hele nevím, ale něco rychlého. Chtěla bych vážně co nejdřív domů." odpověděla jsem. ,, Kebab?". Přikývla jsem. Zajeli jsme si pro kebab a přijeli zpět před dům. Najedli jsme v autě. Pak jsem vylezla a on hned taky. Přišel ke mně. ,, Nemám jít s tebou a Štěpánovi to vysvětlit.?" ,, Ne, ne. Radši ne. Budu ráda, když bude mluvit se mnou, natož s tebou." ,, Tak dobře. Tak pak napiš, jak to jde." ,, Dobře." Objali jsme se a já rychle běžela do domu.

...

Ještě jednou jsem si na mobilu našel tu fotku. Bylo to. Bylo to tak hnusný. Najednou tam přišla další a další. To bylo teď! Pomalu jsem začal cítit bolet. Kapky krve dopadaly do umyvadla.

,, Štěpo?! Štěpáne?! Kde si?!" slyšel jsem z chodby Šárku. Slyšel jsem, jak otevírala dveře a pak viděl, jak se otevřely ty od koupelny. ,, Štěpo!" vykřikla a hned mě chytla. ,, Nech mě být." sykl jsem na ní. Podívala se na mě a sklopila hlavu. Něco mi s rukou udělala a zavolala sanitku.

...

Když jsem ho našla, zděsila jsem se. On se pořezal. Moc příjemný na mě nebyl. Záchranka si ho odvezla. Měla jsem o něj strašný strach. ,, Jedeme?" zeptal se mě Radek. Otočila jsem se a nechápavě se na něj podívala. ,, Do nemocnice." dořekl. ,, Ty pojedeš se mnou?" ,, Jasně že jo. Ty si taky byla se mnou, když se stalo s Terkou. A už jenom, že je to můj kámoš." odpověděl. ,, Děkuju." a šla jsem se obléct a pro věci.

Za půl hodiny jsme dorazili do nemocnice. Sestřička nám řekla, ať ještě chvíli vydržíme. Začal mi zvonit mobil. Volal mi Pepa. ,, Šáry? Ahoj. Tak jak to jde? Už asi vím, proč je naštvanej." vyhrkl na mě. ,, Skoro se podřezal. Je v nemocnici. Já s Radkem tu jsme a čekáme na doktora. Co se stalo?" zeptala jsem se. ,, Někdo nás sledoval a fotil nás. Jedna fotka vypadá, že se tam líbáme." řekl. ,, Cože?!" vykřikla jsem a schytala pohledy od jiných lidí. ,, Jak jsme se objali." ,, Kdo to byl?" ,, Nevím. Poslal mi to nějaký Tomášek Flot." ,, Aha." ,, Neznáš ho?" zeptal se. ,, Jo. Už musím. Pak se když tak ozvu." řekla jsem. ,, Dobře. Ahoj." Típla jsem to a pozdravila se s doktorem. ,, Takže pán Buchta bude v pořádku. Jen ztratil dost krve. Neměl by mít žádné následky." řekl nám. ,, Mužem za ním?" zeptala jsem se. ,, Ano, ale zatím spí." Zvedla jsem se a šla do pokoje. Radek mě následoval. Bylo mi tak zle, takhle ho vidět. Popošla jsem k němu. ,, Hele asi chceš být chvíli sama s ním. Takže nebude ti vadit, když zajdu za Terkou?." ,, Ne, ne. V pohodě. Běž a pozdravuj ji." odpověděla jsem a Radek odešel. Sedla jsem si k němu. Cítila jsem se tak blbě, vinně. Kdybych nikam nešla, tak by bylo všechno lepší. Bylo by to úžasný překvapení, když bych ho viděla po těch dnech ve dveřích. Hned bych ho obejmula, aniž by si stihl sundat bundu. Ale ne. Ono se stane tohle a on je teď tady kvůli mně v nemocnici. Chytla jsem ho za ruku a sklopila hlavu. Začala jsem tiše šeptat. ,, Štěpáne. Moc mě to mrzí. Všechno kvůli mně.. Chci jen, abys věděl, že s ním nic nemám. Je to jen blbá náhoda. Tomáš nás sledoval a fotil. Jedna fotka bohužel vypadá špatně. Zrovna jsme se objali. Já. Já. Miluju tebe a Pepa je jen kamarád. Prosím věř mi. Moc mě to mrzí. " Došly mi slova. Začala jsem brečet.

♥♥

ig o této FF:  sarka_hroch_wttp