Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

13.

...

Přišla jsem domů. ,, Jsi byla v tom obchodu nějak dlouho ne?" řekla na mě Terka, sotva jsem vešla do dveří a zasmála se. ,, No. Já potkala kamarádku, tak jsme šly na pizzu." odpověděla jsem a šla do pokoje. Nevím jestli mi tohle snědla, ale to je jedno.

.

Od toho čtvrtka jsme si nepsali. Celkem mě to mrzí. Ale taky proč. Jsem pořád jen uklízečka. Už byla sobota ráno. Jak Štěpán ve čtvrtek říkal, jeli už asi v 7. Já se vzbudila v 11. To je to moje ponocování a spaní do poledne. Dala jsem si snídaňo-oběd a pak vyrazila k nim.

Stála jsem před dveřmi a vytahovala klíče. Bylo to takový divný nezvonit a dobývat se do cizího domu. Odemkla jsem a vešla. Sundala si boty, bundu a šla do kuchyně. Uklízení jsem začala tam. Pustila jsem si k tomu písničky. Když jsem se tak trochu zastavila, bylo sedm večer. Myslela jsem, že bude teda míň, ale nevadí, baví mě to. Stejně jsem ještě pokračovala do nějakých deseti hodin. Zhasnula jsem a ještě odepisovala lidem, nakonec jsem tam po tmě stála jen tak dobrých 15 minut, poté jsem tedy byla připravená odejít, když jsem si všimla, že jsem nechala svítit v horní koupelně.. Šla jsem tam zhasnout, ale když jsem se vracela dolu, cvakli domovní dveře. Zůstala jsem tam stát jak zmražená. Vítr to být nemohl. Ty dveře se jen tak neotevřou. Vůbec jsem nevěděla co dělat. Najednou jsem uslyšela ,, Rychle!" Schovala jsem se za roh a vytáhla mobil. Znovu jsem se podívala za roh a tam uviděla chlápka s kuklou, který běžel do obýváku. Okamžitě jsem se schovala do koupelny a zavolala policii. Hodně tiše jsem mluvila, měla jsem hrozný strach, že půjdou sem, uvidí mě nebo uslyší. Naštěstí jsem je slyšela stále dole. Napsala jsem rychle Štěpánovi.

J: Pokud to není žádný prank, což doufám, že ne, tak se vám asi někdo vloupal do domu. Už jsem zavolala policii..

Klikla jsem na odeslat a uslyšela. ,, Jdeme ještě nahoru." Snažila jsem se, co nejvíc namačkat za roh v koupelně a nebrečet. Jen jsem si přála, aby už tu policisté byli. Přišlo mi to jako celá věčnost, než jsem uviděla a slyšela majáky. ,, Kurva!" zakřičel jeden a běžel dolů. Trochu jsem si oddychla. Pak nevím co se dělo, ale hodně se řvalo a dupalo. Po tak 10 minutách hluk úplně utichl. Stále jsem byla tam schoulená do klubíčka a čekala, co bude dál. Po tvářích se mi koulely slzy strachu. Někdo prošel kolem, šel asi do Pavlova pokoje, ale když se vracel, vešel i do koupelny a prohlížel. Bylo docela vtipný, jak hledal a já byla za ním. Pak se otočil, popošel a uviděl mě. Byl to policista, naštěstí. ,, Ahoj. To ty si volala?" zeptal se. ,, Ano." odpověděla jsem. Pomohl mi vstát. ,, Pojď se mnou. A neboj už je vše v pořádku. " řekl klidným hlasem. Sešla jsem s ním dolů. Stálo tam asi pět dalších policistů. Posadili mě do obýváku. Rozhlídla jsem se. ,, To jsem ani musela uklízet." řekla jsem si pro sebe. Pak ke mně přišel muž, který byl oblečený normálně, ne v uniformě. ,, Ahoj. Potřebuji, abys mi teď řekla nějaký věci jako třeba, co a jak se stalo, co tu děláš a tak." ,, Tak dobře." odpověděla jsem. Sedl si vedle mě a já jsem mu všechno řekla, teda až na to, kde jsou kluci. Bohužel, pak se na to zeptal. ,, No, a kde je majitel." ,, Majitelé jsou pryč. V Brně." odpověděla jsem. ,, Máte na ně číslo?" ,, Já ne." odpověděla jsem. Odešel. Podívala jsem se na mobil. Psal mi Štěpán.

Š: Cože?! Si v pořádku?

Zvolala jsem na toho pána. ,, Ale teď mi jeden napsal. Řeknu mu o číslo." Štěpán mi ho ihned poslal. Dala jsem ho tomu pánovi a ten mu šel zavolat někam ven. Po chvíli mi odepsal.

J: Jojo jsem. Policista chce, aby jste přijeli..

Š: Mluvil jsem s ním. Bohužel.. To asi nepůjde teď. Nejdřív zejtra ráno. Nic nám nejede a zrovna střízlivý úplně taky nejsme... Není žádná možnost.

Mohla bych vás poprosit, jestli by jste mi do komentářů napsali, co si myslíte o této části?. Nevím, jestli to není divné a přehnané..
Děkuju :))