Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

8.

,, No, tak. Jak bych začal." ,, Udělala jsem něco špatně?" zeptala jsem se s obavami. ,, Ne ne. To vůbec. Jsi moc šikovná. Jen..." Koukala jsem na něj a čekala, co z něho vypadne. ,, Začnu takhle. Ty nás asi znáš viď?" Přikývla jsem hlavou a odpověděla. ,, Jo znám. Poznala jsem vás už v sobotu." ,, Aha." odpověděl. ,, Ale nikdy nikomu jsem neřekla, u koho pracuj a ani to nemám v plánu." Podíval se na mě trochu nevěřícným pohledem. ,, Vážně?" Přikývla jsem. ,,  Byli bychom dost rádi, kdyby to jen tak někdo nevěděl a hlavně adresu, aby nikdo nevěděl, protože." ,, Protože byste byli neradi, aby vám tu zvonilo dvacet malých dětí." skočila jsem mu do řeči. ,, Jo přesně tak." ,, Já vás chápu, takže se nemusíte bát, že to řeknu. Ráda bych si to i nechala pro sebe." ,, Děkuju." ,, Není za co. Slibuju, že budu pššt." dala jsem si ukazovák na pusu a pak se usmála.

Štěpán u mě zůstal a povídali jsme si o YouTube a tak. ,, Nechcete zase udělat jídlo?" zeptala jsem se. ,, Tak nechceme tě takhle využívat." řekl mi Štěpán. ,, Udělám to pro vás ráda a nabídla jsem se." ,, Tak jo, ale pomůžu ti." Ze Štěpána mám hrozně dobrý pocit, za to z Pavla tolik ne. Doufám, že si na mě zvykne. Šli jsme se pustit do toho jídla. Asi v půli našeho vaření cvakly domovní dveře. ,, To bude Pavel." řekl Štěpán s pohledem na mě. ,,Čau." ozval se právě Pavlův hlas a hned po tom se objevil v kuchyni. ,, Ona tady ještě je?!" vyjekl celkem hnusně. ,, Jo je." odpověděl mu Štěpán. ,, Tak to já zas jdu." ,, Proč?!" zase se začnou nejspíš hádat. ,, Včera jsem ti to řekl dost jasně!" zařval Pavel. Začali přidávat na hlase. Začala jsem mít strach, kam by Pavel mohl zajít. Mrzí mě, že to je kvůli mě. Přiběhl naštěstí Radek. ,, Nechte toho!" a odstrčil je od sebe. ,, Proč se zas hádáte?" aspoň Radek byl v klidu. ,, Protože je tu ona!" řekl Pavel a ukázal na k mě. ,, A co ti na ní tak vadí?" zeptal se Radek. ,, Já jí nevěřím, řekne to všechno. Nechci s ní mít nic společnýho!" ,, Ale já to nikde nechci říct" řekla jsem do toho ticha. ,, Jak ti mám jako věřit a jak víš, co myslím?" zeptal se Pavel. ,, Nevím. Ale prostě to říct nechci. Chápu, jak nepříjemný by to bylo, kdyby se zjistila vaše adresa a tak dále." Začala jsem mít naději, že to bude v pohodě. ,,Hmm." řekl a odešel do pokoje. Je mi líto, že Pavel mě nemá rád a nevěří mi. ,, Myslím, že teď už by to měl vzít." řekl Radek a usmál se. ,, Je mi to líto." a koukala do země. ,, Ty za to nemůžeš." pověděl Štěpán. ,, Ale stejně." řekla jsem. Radek něco pošeptal Štěpánovi. Neslyšela jsem to. Pak Radek odešel do pokoje. Štěpán ke mně přišel. Začaly mi začaly stékat slzy po tvářích. ,, Nebreč. Bude to v pohodě." a usmál se na mě. Lehce se ke mně přiblížil a pak jsem ucítila jeho ruce na zádech. Obejmul mě. Bylo to moc milý. ,, Tak budeme pokračovat?" zeptal se po chvilce. ,, Jojo." a pustili jsme se do práce. Když jsme to dodělali, raději jsem už odešla.