Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

59.

Klasika dopoledne. Po škole jsem šla domů. Únavou jsem lehla do postele. Asi až po pěti minutách jsem se zvedla a sundala ze sebe věci. Rychle jsem si připravila na zítra. Došla jsem si dolů pro něco k jídlu. Byl tam i Štěpán. ,, Ahoj." pozdravila jsem ho. Neodpověděl. Jen se otočil a chtěl jít nejspíš k sobě. ,, Štěpáne?! Můžeš se mnou mluvit?!" řekla jsem na něj s trochu vyšším hlasem. Otočil se, přišel ke mě. Čekala jsem, že řekne nějaký důvod a nebo že ho to všechno mrzí a že mě má rád. ,, Jdi si za Pepíčkem a mě nech být. Jako bych tu nebyl. Promin, že jsem ti lezl do života. Už se to nestane!" Nevěřila jsem svým uším. ,, Cože?! Štěpáne?! Co se to s tebou kurva stalo? Já nechci Pepu." ,, To jsem viděl! Když se mi nepodařilo skončit se sebou tak, tak aspoň takhle. Pepa bude mít, co chtěl, ty taky a bude klid. Všichni spokojený!" Hádali jsme se. ,, To není pravda!" ,, Je!" ,, Štěpo!" ,, Neříkej mi Štěpo!. Už ne!" ,, Nedelej tohle! Prosím! Nic z toho není pravda! To Tomáš všechno udělal!" ,, Jo já vím. A co na tom. Za svým názorem si stojím!" ,, Štěpáne!" ,, Už nic nechci slyšet! Jako bych nebyl!" řekl, otočil se, vyběhl schody a bouchnul dvěřma.
...
Přišla dolů a pohádali jsme se. Hodně. Asi jsem to trochu přehnal. Při poslední větě jí už začaly téct slzy po tvářích. Potřeboval jsem už pryč. Běžel jsem do pokoje, zabouchl dveře a svalil se do postele. Hlavu jsem zabořil do polštáře a trochu jsem začal taky brečet. Co to dělám vůbec? Chovám se jak totální debil. Ubližuju jí. Je mi ze mě zle. Jsem zrůda.
...
Svalila jsem se po stěně k zem a brečela. Nic víc jsem udělat nemohla. Proč to dělá? Co se to děje? Všechno se sere. Chci ten čas než odjel. Bylo to tak krásné a teď? Horší jak v kanálu se sračkama. Chjoo. Seděla jsem tam s hlavou skloněnou ke kolenům. Po chvilce jsem uslyšela Radka. ,, Si v pohodě? Slyšel jsem to. Ale nechal jsem vás to vyříkat." ,, Díky." vyrvala jsem ze sebe potichu. ,, Pojď sem." řekl. Vzal mě do náručí a odnesl do pokoje. Přikryl mě a dal mi pusu na čelo. ,, Vyspi se z toho sestřičko." a usmál se. ,, Díky bráško." Odešel. Hned na to jsem slyšela Radka a Štěpána a pak se k tomu přicpal Pavel. Byli na Štěpána celkem hnusní. Vzala jsem svých pár sil a vyšla na chodbu. ,, Hej nechte to bejt." řekla jsem. Otočili se na mě. Pavel ke mě přispěchal. ,, Dobře, ale ty se vrátíš do postele. Vypadáš, jak kdyby si měla zkolabovat. A to fakt nechcem." ,, Jdu udělat jídlo." řekl Radek. Štěpán se hned zavřel do pokoje. Pavel mi pomohl do postele. ,, Díky." ,, Není za co." odpověděl mi. ,, Pájo." oslovila jsem ho při odchodu. ,, Copak?" ,, Zavolal by si Pepu?" zeptala jsem se. ,, Opravdu chceš?" optal se nejistě. Přikývla jsem se. ,, Tak dobře." řekl, usmál se a odešel. Otočila jsem se ke zdi a za chvíli usla.
...
Kluci na mě začali řvát kvůli Šárce. Ona pak celá slabá, že vypadala, že se sotva drží na nohách. Vylezla z pokoje, držela se dveří a futra a řekla ať mě nechají být. Jsem jí za to vděčný. Radek odešel dělat večeři a Pavel za Šárkou. Zavřel jsem a pokračoval v práci. Doufám, že co nejdřív už přijde Terka s věcma a bude se věnovat Radkovi. To samí, že si Pavel dojede pro Míšu. Kolem osmé jsem si došel pro něco k jídlu, jinak s jsem byl i sebe a natáčel a tak.
...
Vím, že někdo vešel do pokoje. Neobtěžovala jsem se zvedat hlavu ani otevírat oči. Sedlo si to ke mě na postel a pohladilo po vlasech. Byl to Pepa určitě. Teď už jsem se otočila na něj. Pomalu otevřela oči. ,, Štěpáne?" řekla jsem. Viděla jsem Štěpána, jak se pomalu mění v cosi hnusného, černého, ani nevím co to bylo. Okamžitě jsem se zvedla a přilepila ke zdi. Začala jsem řvát. Už se to nepodobalo Štěpánovi, ale občas jsem tam viděla Sáru a Tomáše. Přibližovalo se to ke mě. Už se mě to téměř dotýkalo. ,, Šárko! Šáry!!! Probuď se!!" Třásl se mnou Pepa. Otevřela jsem oči. Byla jsem celá spocená a bylo mi blbě. Za Pepou stál Radek s Terkou. Pomalu jsem si sedla. Pepa mě chytl za ruku. Terka se ke mě vrhla a obejmula mě. Pořád jsem to nechápala. ,, Ahoj." špitla mi do ucha. Pak jen táhla Radka pryč z pokoje se slovy ,, Nech to na Pepovi." Zavřeli dveře a my tam zůstali sami. ,, Byl to jen sen dobře? V pohodě?" ,, Jo." vydala jsem ze sebe. Obejmul mě. ,, Ani nevíš jaký to byl pohled na tebe. Měl jsem o tebe strach." ,, Jak dlouho už si tady. Zavolal tě Pavel že jo." ,, Jojo. Říkal, že jsi si to přála. Přijel jsem asi za půl hodiny. Řekl mi, že si tady. Hned jsem sem šel a uviděl tebe, jak se třeseš a hazíš sebou a tak. Zařval jsem. Oni hned přiběhli a já se tě snažil probudit a dál už to znáš." ,, Díky." odpověděla jsem. ,, Není za co. Máš hlad?" ,, Trochu."  ,, Tak já dojdu dolů." ,, Hele já si zatím dojdu vysprchovat." ,, Dobře." řekl a šel tedy dolů. Vzala jsem si věci a šla do sprchy. Za chvilku jsem byla hotová. Šla jsem dolů za ostatními. Terka mi podala talíř. Poděkovala jsem. Při jídle jsme si pokecaly. Zůstane tu na pár dnů, což je dobře. Míša přijede zítra a zítra se bude pít. Přijde i Tomáš jako Hei a možná další lidi. Po jídle jsem i s Pepou šla k sobě. ,, Pustíme nějaký film?" navrhla jsem. Souhlasil. Nějaký tam dal, lehli jsme do postele. Obejmul mě. Opřela jsem hlavu o jeho rameno. Bylo to.jako tenkrát se Štěpánem, akorát nevím, jestli je to teď lepší nebo horší. Minimálně jsem se cítila bezpečně. Po nějaké chvíli jsem u něj usla.

mia_154

♥♥

Ig fanpage: sarka_hroch_wttp