Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

7.

Ty čtyři dny do středy uběhly moc rychle. Už tu zase stojím. Nádech, výdech a zazvonit. Jsem zas docela nervózní. Jestli to takhle bude pokaždé, tak to nevím jako. Stále nikdo mi nepřišel otevřít. Mám to zkusit znovu? Co když nejsou doma? Už jsem natahovala ruku, že to zkusím zazvonit znovu, ale vtom jsem uslyšela dupot. Nejdříve po schodech a pak silněji po chodbě. Takže jeden z kluků ze shora typuju. Pak jsem slyšela cinkání klíčů a uviděla Štěpána. ,, Jé! Ahoj. Pojď dál. " a pustil mě dovnitř. ,, Ahoj. " odpověděla jsem. ,, Promiň, že mi to tak dlouho trvalo, ale zrovna jsem natá.." zarazil se. ,, No to je jedno." dokončil. ,, Nebude vadit, když zas půjdu nahoru?" zeptal se. ,, Jasně, že ne. V pohodě." a pousmála jsem se. Úsměv mi oplatil, otočil se a běžel zpět nahoru. Chodbou jsem došla do kuchyně. Zas všude bylo nádobí. Pustila jsem se hned do práce. Nejhorší bylo vytírání. Ne v tom, že je to zdlouhavá práce nebo tak. Spíš mě štvalo, že budu muset tam na ně ťukat a tak. A zrovna první Pavlův. Sebrala jsem všechnu odvahu a zaťukala jsem. Dlouho se nic neozývalo, tak jsem zkusila pootevřít dveře. Nebyl tam, tak jsem vešla, rychle jsem odvedla práci a raději zmizela. Samozřejmě si nešlo nevšimnout věcí na natáčení. Pak ten Štěpánův. Bylo slyšet, že mluví, nechtěla jsem ho rušit, ale potřebovala jsem to udělat. Když jsem uslyšela ,, Zase jsem umřel!" tak jsem zaťukala. Neslyšel mě. Tak mohlo mi rovnou dojít, že určitě má na sobě sluchátka. Pootevřela jsem dveře. Hned si mě všiml. Čekala jsem než za mnou mohl přijít. ,, Promiň, že ruším, ale musím udělat svou práci." vypadlo ze mě. ,, Jo jasně, tak pojď." a pustil mě dovnitř. Na počítači měl puštěný GTA5. Rychle jsem vytřela. Při odchodu mě oslovil. ,, Šárko?" ,, No?" ,, Promluvíme si potom. Přijdu za tebou." Toho jsem se lekla. Netuším, proč se mnou chce mluvit. Udělala jsem něco snad špatně nebo nejsou spokojeni?
Dodělala jsem zbytek domu.

Po nějaký hodině jsem měla hotovo. Sedla jsem si se sklenicí vody a čekala až Štěpán přijde. Netrvalo dlouho a uslyšela jsem dveře, ale byly to domovní dveře. ,, Ahoj." rozpoznala jsem Radkův hlas. ,, Ahoj." pozdravila jsem ho nazpět. ,, Máš už hotovo?" zeptal se. ,, Jojo. Ale čekám na Štěpána. Chce si se mnou promluvit." odpověděla jsem. ,, To jo." a šel k sobě. Za chvilku jsem slyšela jít Štěpána. Bála jsem se.