Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

49.

...

To co mi řekla Šárka, se mi nechtělo věřit. Pepa se nikdy takhle nechoval. Ale má štěstí, že vystřízlivěl a omluvil se. Povídali jsme si dál. Když jí tam někdo zaťukal na dveře. Vešel tam Pepa. ,, Jdeš se s námi koukat na něco?" zeptal se a pak se zarazil. ,, Jo aha, promiň. Čau Štěpáne." vypadlo z něho. ,, No čau.. Jsi to dost přehnal včera co?" zeptal jsem se ho. ,, Já mu to řekla." špitla. ,, No dost. Fakt mě to mrzí. Nemyslel jsem to tak." Popošel k Šárce. ,, Jo nebyly to hezký slova, ale tak beru to, že si byl opilej, že si se omluvil, že si kámoš a že tě znám." odpověděl jsem mu. ,, Díky kámo." a usmál se. ,, Kdy se vrátíš?" optal se. ,, Za týden.." řekl jsem a trochu sklopil hlavu. ,, No tak vy dva. Nebuďte tak smutný." Jo. Byl jsem celkem smutný. Chtěl jsem tam už být s ní. Zazvonil zvonek a chvilku na to se u mě objevil Jur3x. ,, Zdar kámo." pozdravil mě. Ti dva na mě jen divně koukali. ,, Čus." pozdrav jsem mu oplatil. ,, Pojď pozdravit Artixe a Šárku." ,, Ahoj. Jur3x editor Baxův." Zasmáli jsme se. ,, Tak jdeme pracovat ne?" pobídl mě Jur3x. Přikývl jsem. ,, Tak jo. Ještě si napíšeme. Zatím. Ahoj. Jo a Pepo." ,, Jojo. Neboj, dám ti na ní pozor a už vše bude v klidu. Měj se a neudři se." odpověděl mi s úsměvem. ,, Ahoj." pozdravila Šárka a ukončila hovor. ,, Jak jako tobě?" zeptal se udiveně Jur3x. ,,Nechtěl si pracovat?" optal jsem se na zpět. ,, No, ale až mi tohle vysvětlíš." odpověděl mi. Zkráceně jsem mu vysvětlil, odkud se známe a tak. ,, No a proč Pepa říkal, že jí tobě pohlídá?" zeptal se, když jsem skončil. ,, Tak nějak se mi líbí." odpověděl jsem tiše. ,, Tak to je super brácho. Přeju ti to." řekl a poplácal mě na ramenu. ,, Díky." a usmál jsem se. Pak jsme se pustili do práce.

...

Ukončili jsme hovor se Štěpánem. ,, Takže jdeš se s námi koukat?" zeptal se. Přikývla jsem a šla s ním dolů. Radek pustil film. Pavel s Míšou pořád byli u sebe nahoře. Po filmu jak Pepa, tak i Tomáš odešli. ,, Nebude ti vadit, když půjdu na chvíli pryč?" zeptal se mě nervózně Ráďa. ,, Proč by mělo? Jen běž." odpověděla jsem s úsměvem. ,, No. Že asi budeš sama. Nevypadá, že ti dva se dnes budou bavit i s někým jiným než jen mezi sebou." řekl. ,, Jen je nech. Ať si užívají, že mohou být spolu." ,, Tak dobře. Díky. Už aby se vrátil co?" Sklopila jsem hlavu. Přistoupil ke mně a obejmul mě. Nic neříkal. Jak ubíhal čas, tak jsem si uvědomovala, jak moc mi chybí. Chtělo se mi z toho brečet. Už aby ten týden byl za mnou. Navíc zítra do školy. Asi se zblázním. Pustil mě a dořekl. ,, Budu s Terkou a nevím, kdy se vrátím, tak neměj strach." ,, Jo dobře." Usmál se na mě a odešel. Šla jsem do svého pokoje. Pustila si songy a myslela na něj. Po chvilce jsem se doopravdy rozbrečela. Spoustu lidí by to zvládli úplně na pohodu, ale já ne. Já se prostě z toho, že je někdo pryč, dokážu rozbrečet. Často si za to nadávám, že jsem taková citlivka. Dlouho jsem rozmýšlela, jestli mu napsat. Nakonec jsem mu napsala.:

J: Chybíš mi..

Nic lepšího mě nenapadlo? Nemohla jsem napsat něco trochu smysluplnějšího a lepšího? Achjo. Pak mě napadla ještě lepší věc. Jít k němu do pokoje. Lehla jsem si na jeho postel. Pokud je pravda, že když škytáš, tak na tebe někdo myslí, tak ten se teď musí uškytat, chudák. Po nějaké době jsem už o sobě nevěděla. Usnula jsem.

...

Jur3x tu byl až skoro do dvou. Když odešel, šel jsem si dát sprchu a lehnout. Vzal jsem mobil a ještě projížděl Instagram, Facebook, komentáře a zprávy. Přišla mi jedna od Šárky.

Š: Chybíš mi..

J: Ty mě taky.. a moc..

Odpověděl jsem.

Zhasl jsem mobil, myslel na ni a usínal. Fakt jsem se těšil už do Prahy. Ještě 6 dní. Nepřežiju.

...

Vzbudila jsem se u Štěpána v pokoji. ,, Co tu sakra dělám?" řekla jsem si pro sebe. Pak jsem si rozpomněla, jak jsem večer sem šla. Vstala jsem a chtěla jít do pokoje, ale na chodbě jsem potkala Pavla. ,, Jak se spalo u Štěpána?" ,, Ty to víš?" zeptala jsem udiveně. ,, Jo. Večer jsem Míšu vezl domů a chtěla se s tou rozloučit, takže jsme tě hledali a našli u Štěpána." řekl. ,, Jo aha. Proč vůbec jela domů?" optala jsem se. ,, Kvůli škole." odpověděl mi. ,, Sakra! Dneska je pondělí! Kolik je vůbec hodin?!" vykřikla jsem. ,, Sedm. Buď v klidu svezu tě." řekl. ,, To ne. To je blbý.." ,, Prosím tě. Stejně mám schůzku a zastavím se u Jirky v Zetku. V kolik končíš?" ,, Ve tři.." odpověděla jsem. Rychle jsem běžela do koupelny a pak do pokoje. Oblékla jsem se a běžela do kuchyně. Rychle jsem si udělala svačinu, pro batoh a dolů do haly. Pavel už tam stál. ,, V klidu máš půl." Udivila jsem se. Čekala jsem už skoro čtyřicet pět. ,, Tak to jde." odpověděla jsem mu. ,, Připravená?" Přikývla jsem a usmála se. Otevřel dveře a vyšli jsme.

Přibrzdil u školy. Bylo 7:46. ,, Tak děkuju moc." řekla jsem. ,, Není za, co a po škole tady počkej. Zastavím se tu pro tebe." usmál se. ,, Ale to" Skočil mi do řeči ,, Já chci. A teď už běž, ať si tam včas." Usmála jsem se s rozloučila. Vešla jsem do školy a ke skříňce. ,, Ahoj." ozvalo se za mnou. Poznala jsem jí hned. Míša. Otočila jsem se a obejmula ji. Společně jsme vyrazily na hodinu. Tak nějak jsme přežily ten den. ,, Jo a jak se spalo?" řekla mi u skříněk, když jsme se oblékaly. ,, Dalo se." odpověděla jsem s úsměvem. ,, Tak to jo. Co budeš dělat odpoledne?" zeptala se. ,, Nevím. Co ty?" ,, Učit se. Musím si napsat tu opravku na matiku." odpověděla. ,, Ještě, že já to napsala na poprvé celkem dobře." ,, No jo, tak máš za dva no. Já za to nemůžu, že mi to nejde a mám za pět." Musela jsem se zasmát. Vyšly jsme ven. Pavel tam už stál. ,, Tak takhle. Ty máš odvoz, jo?" řekla Míša. ,, Nabídl se sám. Já to nechtěla." odpověděla jsem. ,, Jo fajn. Ale je můj jinak!" ,, Jojo. Neboj. Vždyť víš." ,, Jasně, že vím, že by si to neudělala a že máš hlavně v hlavě Štěpu." Nechtěla jsem se o něm bavit, už jsme se bavily dost, bych řekla. Raději jsem změnila téma. ,, Takže už jste spolu?" Přikývla a usmála se. Obejmula jsem ji a zašeptala ,, Přeju vám to. Jste úžasní." Společně jsme došly k Pavlovu autu. Vystoupil a s Míšou se obejmul, zalezla jsem do auta a nechala jim ode mě soukromí. Chvilku si něco říkali a pak si Pavel sedl, Míša mi zamávala a my vyjeli.