Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

27.

,, Nejsem Pavel. Jsem Tomáš." odpověděl ten kluk. Jeho hlas jsem poznávala. Hledala jsem v paměti odkud. Zvedl se. ,, Šárko? Si to ty?" Poznal mě. Kluci se na mě podívali nechápavým pohledem. Hledala jsem ve své mysli. ,, Vzpomínáš na mě?" optal se. Tomáš! Můj bejvalý! Co ten tady sakra chce? ,, Hm. Před rokem a půl." odpověděla jsem. ,, Ty si tak dobře vzpomínáš?" Začal se strašně usmívat. ,, Nepůjdeš se mnou se projít?" Nevěděla jsem, co mám dělat. Je fakt, že po rozchodu mě neustále uháněl a choval se jako psychopat. Trvalo dlouhou dobu než jsem se ho zbavila, ale na druhou stranu jsem si s ním chtěla říct, co je nového. Nakonec jsem přikývla. ,, Ale jen kousek." Šli jsme pryč z náměstí do nějaké uličky. ,, Tak jak žiješ?" zeptal se. ,, Jo dobře a co ty?",, Nedávno jsem jsem vylezl z vězení." Zalapala jsem po dechu. To až takhle to dotáhl. ,, Proč jsi tam byl?",, To je teď už jedno." řekl a usmál se. Až teď jsem si všimla, jak ta ulička je tmavá. Rozhlížela jsem se okolo sebe. V dáli jsem uviděla siluetu osoby. Začala jsem mít knedlík v krku. O pár metrů blíž jsem ji poznala. Sára. Cítila jsem, že to nedopadne dobře.
...
Šárka odešla s tím divným klukem. Řekla nám, že bude v pořádku, ale u tohohle člověka už od pohledu bylo poznat, že je nebezpečný. Rozhodli jsme se, že zkusíme najít Pavla. Znovu mu Radek zavolal, ale nic. Procházeli jsme několik ulic okolo náměstí a v jedné jsme viděli osobu, která ležela na zemi. ,, Myslíš že je to Pavel? " optal jdem se potichu. Radek jen přikrčil ramena. Pomalu jsme se přibližovali. Osoba zvedla hlavu a já zpoznal Pavla. Přiběhli jsme k němu. Vypadal že je v pořádku, až na jeho chování. Byl jako kdyby byl zdrogovaný. Společně s Radkem jsme ho zvedli a šli jsme zpět na náměstí.
...
,, Varovala jsem tě." řekla klidným hlasem a s úsměvem. Nic jsem odpověděla. ,, Když to nejde po dobrém, tak to půjde po zlém.'' Začala jsem pomalinku couvat, abych mohla utéct. V tom mě Tomáš chytil. Jsou to magoři oba dva. Přišla blíž a vlepila mi facku. Ani jsem se nehla, což jí evidentně naštvalo ještě víc. Začala mě bouchat do břicha. Vykřikla jsem bolestí a svalila se k zemi. Začali do mě oba kopat a mlátit. Zavřela jsem oči a pak už nic nevím.
...
Uslyšeli jsme výkřik. To Pavla nějak probralo a všichni jsme začali utíkat do tmavé uličky, odkud se ozval ten zvuk.
,, Snad bude v pořádku. Ztratila dost krve." řekl pán ze záchranky. Bál jsem se o ni. Sledoval jsem odjezd záchranky a při tom mi začaly téct slzy. Pavel si toho všiml. Obejmul mě. ,, Zvládneme to brácho. My i ona. Bude v pohodě. Přece nepřijdeme o kamarádku a ty o holku." zašeptal. ,, Pojďte. Jedem za ní." řekl Radek. Vydali jsme se domů a pak hned do nemocnice.

Vůbec jsme nevěděli kam jít. Zeptali jsme se na informacích. Přišli jsme na nějaké oddělení. ,, Dobrý den. Je tady slečna Hrochová?" zeptal se Radek. ,,Dobrý večer. Teď nejsou návštěvní hodiny." odpověděla ostře jedna sestra. ,, Právě ji sem přivezli, víte." vložil se do hovoru Pavel. ,, Dobře. Tak si tady sedněte. Počkejte, až přijde doktor." Po nějaké době přišel takový jeden týpek. ,, Slečna sice ztratila dost krve, ale měla by být v pořádku do několika dnů. V ohrožení života není." Trochu se mi ulevilo. Musel jsem jí ale vidět. ,, Můžeme za ní?" zeptal jsem se. ,, No. Pustit bych vás tam neměl, ale dobře." Ukázal nám pokoj a my vešli. Spala. Byla tak sladká. ,, Kluci, klidně jděte se domů vyspat. Budu tu s ní." řekl nám Pavel. Nechtěl jsem jít. Nakonec mě téměř Radek odtáhl.

...

Někdo mě držel za ruku. Otevřela jsem oči. Uviděla jsem Pavla, kapačku. Počkat, já jsem v NEMOCNICI! Venku bylo pološero. ,, Šáry?" řekl Pavel, aby upoutal mou pozornost. Otočila jsem se na něj. ,, Co se stalo?" zeptali jsme se oba naráz. ,, Jak dlouho tu si?" optala jsem se. ,, Asi od čtyř." odpověděl. ,, Pojď si lehnout ke mě." řekla jsem a posunula se ke kraji. ,, Ne v pohodě." ,, Dělej." rozkázala jsem mu s úsměvem.

,, Tak dobře." a lehl si vedle mě. Dal mi jeho ruku pod mou hlavu. ,, Hele. Jenom.. Jak tohle bereš?"zeptal se trochu nervózně. ,, Jak to bereš ty?" zeptala jsem se nazpět ,, Já se zeptal první." ,, Fajn. No tak. Kamarádsky." řekla jsem a čekala, co z něho vypadne. Usmál se. ,, To jsem rád. Neudělal bych to Štěpánovi." ,, Co?" udivila jsem se. ,, Nic. Jednou se snad dozvíš." řekl a mrkl na mě. ,, Dobře no. Tak co se stalo, mi řekni."

Věnováno Mie <3 ( Mia_Zajickova Follow!)