Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

45.

Nikdy jsem se s mamkou nerozhádala a vždy jsme se na všem shodly. Tak snad to bude nějak v cajku. ,, Jsi v pohodě?" promluvil na mě Pavel. ,, Jo, snad." odpověděla jsem. Uviděla jsem mamku, jak zrovna přichází. Vylezla jsem z auta a sledovala ji. ,, Ahoj mami." pozdravila jsem, když mě uviděla. ,, Ahoj zlatíčko." odpověděla mi a obejmula. ,, Dobrý den." pozdravil ji poté Pavel. Mamka ho projela pohledem. ,, Mami. Tohle je Pavel." řekla jsem. ,, Aha. Dobrý den." řekla zaraženě. Jen doufám, že si nemyslí, že s ním chodím. ,,Tak jdeme nahoru?" zeptala se. ,, No ono je to trochu složitější... Pojeď s námi a tam já ti to všechno vysvětlím." odpověděla jsem se strachem. Poznala to. ,, Co se děje?" optala se. ,, Vysvětlím ti to. Jen až tam prosím." Poslechla.

...

Odjeli a my začali všichni dělat svou práci. Já šel uklízet do obýváku, Radek na chodbě a tak. Nebyl tu ale takový binec. Holky začali něco vařit. Brzo jsem měl hotovo, tak jsem šel navštívit koupelnu a pak převléct, ať taky trochu vypadám. Po tomto jsem šel zpět za holkami. ,, Nechcete pomoc?" zeptal jsem se. ,, Ne, ne, v pohodě." odpověděla mi s úsměvem Míša. Je pořád tak veselá. Obdivuju ji. V tom mi přišla zpráva. Hned jsem se podíval.

Šárka: Tak za 5 minut jsme tam...

Já: Tak dobře :) myslíš, že má blbou náladu?

Š: To asi úplně ne. Naopak přišla celkem veselá. Ale mám strach...

J: Chápu. Zvládneme to. Jsme tu s tebou. Nezapomínej. ;) <3

Š: Já vím. A moc děkuju <3 Tak za chvíli.

J: Není za co :) jojo

,, Za chvíli jsou tady. Tak pět minut prý." řekl jsem. Holky se na mě podívaly stylem "Děláš si srandu?" ,, Cože?!" vykřikla Terka. ,, Pohlídej to!" řekla mi Míša. Podala mi měchačku a běžely nahoru. Došel jsem k plotně, v jednom hrnci se vařily těstoviny a na pánvi se smažilo maso. Zamíchal jsem to a uslyšel Míšu za sebou. ,, Dobrý. Děkuju." ,, Není za co." a šel si sednout zpět ke stolu. Po chvilce přišla i Terka s Radkem. Povídali jsme si, když v tom jsem slyšel dveře a za nimi Pavla. ,, Jsme tu."

...

Zaparkovaly jsme a vystoupily. Mamka se divně prohlížela dům. ,, Šárko?" oslovila mě. ,, Mami. Všechno se dozvíš." odpověděla jsem. Šli jsme dovnitř. Pavel zvolal ,, Jsme tu." Mamka mi tiše zašeptala ,, Vás je tady víc?" přikývla jsem. Uviděla jsem Štěpána. Nadechla jsem se a přestavila ho. ,, Mami tohle je Štěpán." Pozdravili se. Šly jsme si sednout do obývacího pokoje. K nám si sedli i ostatní. Ještě jsem přestavila Radka, Míšu a Terku znala, a pak zbývalo začít. ,, No. Je to dlouhý příběh. Kde začít? No tak..." Všichni mě poslouchali a nikdo mi neskákal do řeči. ,, Proč si mi to neřekla? Pomohla bych ti. Je mi líto, že jsi tohle musela protrpět. Moc vám děkuju, že jste si ji vzali k sobě." Překvapilo mě, jak to vzala. ,, Nemáte za co. Je to naše kamarádka a máme ji rádi." řekl Pavel. ,, No a to tu bydlíte takhle všichni?" zeptala se. ,, Ne, ne. Já a Terka jsme tu jen přespali." odpověděla Míša. Pak jsme se šli najíst a ukázat pokoj.

Zůstaly jsme v tom pokoji samy. ,, Šárko?! Proč si mi nic neřekla sakra?" začala. ,, Nevím. Nepřišlo mi to nějak strašný. Vždycky se to stalo tak rychle." odpověděla jsem s pohledem do země. ,, Jsem viděla, jak si z toho byla vytřepaná, když si to měla říct. Tohle nejsou věci, co se stávají denně. Měla si mi to říct. Teď si připadám, jak ta nejhorší máma! Já bych ti pomohla!",, Mami. To nebylo z toho, že jsem to měla převyprávět, ale z tebe. Já se bála, jak zareaguješ. Vím, měla jsme ti to říct, ale já prostě měla strach a bylo mi už osmnáct, tak jsem se chtěla postarat o sebe sama. A měla by si zbytečně strach.",, Co bych ti mohla jako udělat? Vždyť víš, že mě můžeš říct všechno." ,, Tak dobře. Promiň. Příště ti to všechno řeknu." ,, Žádný příště nebude. Už se budeš mít dobře." ,, Děkuju mami. Mám tě moc ráda." ,, Není za co. Taky tě mám ráda moje dcero." odpověděla mi a obejmula mě. ,, Mám pro tebe návrh." řekla po chvíli. ,, Co takhle, že by si se vrátila se mnou domů?" ,, Mami! A co škola a všechno?" ,, Mohla by si jsi to dát dálkově. Myslím, že by to pro tebe bylo teď lepší." ,, Ale já nechci! Do školy si chci normálně chodit. Mám tady kamarády. Mám tady je a." zastavila jsem se. ,, No dobře no. Byl to jen návrh, ale kdykoliv budeš chtít, tak se můžeš vrátit ano?" řekla. ,, Ano." odpověděla jsem. ,, No a co ten Pavel nebo Štěpán nebo snad Radek?" optala se. ,, Co s nimi?" ,, Chodíš s nějakým?",, Mami!" ,, Jen se ptám." „ Ne nechodím." odpověděla jsem. Šly jsme dolů. ,, Tak já už budu muset jít." řekla. Rozloučila se a já ji šla doprovodit.