Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

51.

...

Vzbudila jsem se. Dnes zas škola. Když jsem vstávala, tak se mi zamotala hlava. Málem jsem hodila hubu. Chytla jsem se stolu a rozdýchávala to. Nebylo mi dobře. Tedy fyzicky celkem jsem byla ok, ale psychicky. Je to tak hnusný pocit. Nepomůžou vám žádný prášky, jako je paralen. Je to takový ten hnusný pocit úzkosti, vyčerpání, lítosti a zlosti. Po chvilce jsem vyšla. V koupelně někdo byl. ,, Hned budu!" ozval se Míšin hlas. Opřela jsem se o zeď a čekala. ,, Dobré ráno." vypadlo z ní, když vyšla. ,, Dobré." odpověděla jsem a chtěla jít do koupelny, ale zase se mi zamotala hlava. Málem se mi podlomily kolena a ztratila rovnováhu. Míša mě hned chytla, abych nespadla. ,, Jsi v pohodě?" zeptala se. ,, Asi." odpověděla jsem. V tom vyšel Pavel. ,, Co se děje?" vykřikl. ,, Udělalo se mi trochu blbě." odpověděla jsem. Pavel mě hned chytl a s pomocí Míši mě odvedl do postele. ,, Dnes zůstaň doma, když jeti takhle blbě. Odpočiň si, vyspi se. Bude líp." řekla mi Míša, usmála se a dořekla. ,, Já běžím do školy, tak se tu měj, pa." ,, Ahoj." odpověděla jsem tiše. Chvíli jsem jen tak koukala do stropu a pak usnula.

Vzbudila jsem se asi hodně pozdě. Venku se už stmívalo. Bylo mi lépe, ale stále jsem se cítila prázdná. Tentokrát opatrně, jsem vstala a šla do koupelny. Opláchla jsem si obličej. Vážně už je večer nebo se mi to zdá? Měla jsem hlad, tak jsem šla dolů do kuchyně. Vzala jsem si jogurt a vzala si ho pokoje. V domě byl klid, teda až na Radkovo povídaní. Natáčel. Sedla jsem na postel a vzala mobil. Bylo tam několik zpráv.

Od Míši: Ahoj. Jak ti je?

J: Celou dobu jsem spala. A ano je mi líp :))

Od Štěpána: Šáry..

...

Ráno jsme s mamkou jeli do nemocnice za tátou. Vypadal už lépe. Doktor říkal, že by možná v pátek mohl jít domů, což je super. Když jsme přišli domů, šel jsem natáčet s naší crew. Honza, Kuba, Radek a já. ( MenT, House, Wedry a Bax). Do toho mi zavolal Pavel a řekl mi, jak na tom Šárka je. Myslel jsem, že se tak nějak vybrečí, i když i to mě dělalo smutným, ale ona až takhle? Začínám uvažovat, jestli tady rodiče nenechat, ještě když táta se lepší a měl by být v pohodě a neodjet za ní. Ale zas mi je to dost blbý vůči rodičům no. Nemůžu se rozhodnout. V pauze na večeři jsem Šárce napsal. Do půl hodiny mi odepsala.

Š: Ano??.

J: Vím, že nejsi v pohodě..

Š: Jsem :)

J: Vím to..

Š: Od Míši?

J: Taky a od Pavla... Volali mi a ptali se, co se stalo.

Š: Jo aha. Už jsem v pohodě ano?

J: Tak dobře. :) kdyby něco napiš mi nebo zavolej. Já doufám, že to co nejdřív přijedu.

Š: To já taky

Točili jsme fakt dlouho, tak jsem šel pak rovnou spát.

...

Když mi Štěpán začal odepisovat, přišel Radek. ,, Tak jak si se vyspala?" ,, Celkem fajn. Spala jsem dlouho co?" ,, No to jo. Už jsem se o tebe začínal bát, jestli se vůbec vzbudíš." a začal smát. ,, A už je ti líp?" dodal. ,, Jojo. Už jo." a usmála jsem se. ,, Super a hele nevíš něco o Terce?" ,, Ono se jí něco stalo?" ,, No včera jsme se trochu víc pohádali a naštval jsem jí natolik, že odešla. Psal jsem jí, volal, ale na nic mi neodpovídá. Mám o ni strach a hlavně bych se s ní chtěl vidět a omluvit se jí." řekl a sklopil hlavu. ,, Nevím. Nic mi nepsala. Zkusím jí zavolat." Vzala jsem mobil a zavolala jí. Z mobilu se ozvalo jen ,, Volané číslo je právě nedostupné. Zkuste to za chvíli." ,, Šáry. Já mám o ní strach." ,, Bude v pořádku." řekla jsem a objala ho. Zavolala jsem i Míše, jestli byla ve škole. Prý nebyla. Věděla jsem jen o jednom místu, kde by mohla být. Místo, na které jsme občas šly i spolu, ale hlavně si tam chodila "vylívat srdíčko". Bylo kousek od našeho bytu, takový malý kopeček se stromy. S Radkem jsme se tam hned vypravili. Rychle jsme nasedli do auta, dojeli k tomu místu a vyběhli na kopec. Rozhlíželi jsme se. Uviděla jsem jí ležet u jednoho ze stromů. ,, Radku!" vykřikla jsem a běžela k ní. Vedle ní ležely nějaký prášky a flaška alkoholu. Já bych tohle nedokázala. Takhle si ublížit. Hned začal volat sanitku. Tep ještě měla, takže nebylo ještě pozdě. Snažila jsem se ji probrat, ale nešlo to. Sanitka přijela do pěti minut. Jeli jsme za ní. Pak jsme dlouho seděli na chodbě a čekali, co nám přijdou říct. Po hodině už se mi zavíraly oči. I po tom, co jsem takhle moc dlouho spala. Opřela jsme se a zavřela oči. ,, Chce se ti spát?" zeptal se mě. ,, Trochu." odpověděla jsem. Obejmul mě jednou rukou a zašeptal. ,, Klidně se opři. A moc děkuju, že tu si." Udělala jsem, jak řekl. ,, Není za co." odpověděla jsem.

...

Šárka zas přestala být online. Vždycky mám tak debilní pocit, že se něco děje, že je někde pryč. Někdy kolem půl osmí mi psal Pavel.

P: Čau kámo. Nevíš něco o Šárce nebo Radkovi?

J: Čus, nevím, jak to mám asi vědět? Oni nejsou doma?

P: Ne. Nejsou.

J: Volal si jim?!

P: Radkovi. Šárce jdu zkusit teď.

J: Tak fajn. Podávej informace. Už chci být v Praze, měl bych dohled a nemusel se tady užírat strachem -_-

P: Hele klid.

J: Nejde mít... Mám fakt strach. Už se toho stalo dost a nemusí další.

P: Tak prý jsou v nemocnici. Vysvětlí mi to později, ale zkráceně kvůli Terce, protože se přepila a přepráškovala.

J: Co? A proč to udělala? Je v pohodě?

P: Nevím. Až se vrátí, napíšu ti a řeknu, ať ti Šárka zavolá ok?

J: Fajn.

Takže jelikož jste snad všichni byli pro instagram, takže jsem ho vytvořila. Kdo chce může ho sledovat. Budu tam dávat věci okolo knížky..např. Proč dnes nevyjde kapitola, kdy vyjde a pod..

Takže ig: sarka_hroch_wttp

Když tak děkuju za follow. <33