Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

34.

...

Probudilo mě zvonění mobilu. Zvedla jsem to. ,, Všechno nejlepší!!" zařvala do telefonu Míša. Až teď jsem si uvědomila, že je čtvrtek devátého a já mám narozeniny. ,, Děkuju moc." odpověděla jsem. ,, Jak budeš slavit?" zeptala se. ,, No nijak moc nebudu." ,, COŽE?! Hele jako. Je ti osmnáct a to musíš pořádně oslavit.!"vyhrkla. ,, Nemusím.." odporovala jsem. ,, Musíš.! Jsi doma?" ,, Nejsem. A hlavně na jedenáctou jedu do nemocnice na kontrolu." V tom někdo zaťukal na dveře. ,, Vydrž." řekla jsem Míše. ,, Dál." zvolala jsem. Přišel Radek. ,, Už si vzhůru?" Zakývala jsem na souhlas. ,, Mamka?" Myslel tím můj hovor. ,, Ne. Míša. Kamarádka ze třídy." odpověděla jsem. ,, Jo aha. Tak pak přijď dolů." řekl, usmál se a odešel. ,, Kdo to byl?" zeptala se Míša. ,, To jsou ti, u kterých jsem." ,, Jo aha. Tak to budeš slavit s nimi co?" zněla dost smutně. ,, Nevím. Nejspíš ani nevědí, že nějaké narozeniny mám. Stejně budu chtít pomalu už domů." ,, Jak to?" ,, Je to tu s nimi strašně fajn to jo, ale nechci tady dál obtěžovat." ,, Jo aha. No nic. Pak se ještě domluvíme ano? Aspoň na odpoledne." ,, Ano. Dobře." ,, Tak pa. A úsměv." dořekla. ,, Ahoj." Vždycky mi zvedne náladu. Šla jsem se do koupelny zkulturnit, nepřevlíkala jsem se, ale šla rovnou za klukama dolů.

...

Včera v noci jsme ještě s Pavlem a Radkem domluvili dnešní den. Akorát si nejsem jistý, jestli nebude chtít slavit s nějakou kamarádkou a náš plán nebude úplně k ničemu. Šárka přišla do kuchyně. Vstal jsem a posadil ji na židli.

...

Přišla jsem do kuchyně. Hned mě posadili a Ráďa mi podal talíř s palačinkami. ,, Oo. Děkuju moc." řekla jsem. Byly úplně dokonalý. Takový ráj. Všichni jsme se společně najedli. ,, Hele. Pavel s tebou do té nemocnice zajede." řekl mi Štěpán. ,, Tak dobře, děkuju." ,, Není za co." odpověděl Pája. ,, Dokdy mě tu budete chtít?" zeptala jsem se. ,, Klidně napořád." odpověděl mi Radek a usmál se. ,, Vážně?" ,, Jasně!" řekli všichni.

Po snídani jsem se šla obléct a s Pavlem vyrazila na kontrolu.

...

Když odjeli, s Radkem jsme se rychle taky oblékli, udělali pár věcí tady a pak vyrazili do města. Nakoupit dárky a dovyřídit další věci.

...

Zaparkovali jsme v nemocnici. Zas mi někdo volal. Zase Míša. ,, Ano?" zvedla jsem to. ,, Šáry. Moc mě to mrzí, ale dnes už vůbec nemůžu. Oslavíme to třeba v pátek nebo sobotu. Ano?" ,, V pohodě. Třeba. Ale říkám. Nepotřebuju nějaký oslavy." odpověděla jsem. ,, Ale prosím tě. Pátek to odpalíme." řekla a rozloučila se.

Na kontrole mi řekli, že už to mám téměř zahojený. Jen nemám zatím nějak moc sportovat a ještě tak dva dny zůstat v klidu doma.

,, Tak jedem na oběd." řekl mi Pavel. ,, Co? Já myslela, že jedem za klukama." odpověděla jsem. ,, Nebuj se. Uvidíš." dořekl a nasedli jsme. Dojeli jsme k nějaké pizzerii. Tam už byl Radek i Štěpán. ,, Ahoj." pozdravili nás. ,, Ahoj." odpověděli jsme na pozdrav. Přišli mi trošku divní, ale neřešila jsem to. Dali jsme si všichni pizzu. Bavili se, smáli se. Bylo to hrozně fajn. Mám moc ráda jejich společnost.

Nasedli jsme do auta. Zase jsme nejeli k nim. Jeli jsme do Zličína (OC). ,, Co tady?" zeptala jsem se. ,, Nech se překvapit." odpověděl Pavel. Zavedli mě do kina. Radek vzal popcorn a šli jsme si sednout. Seděla jsem mezi Pavlem a Štěpánem. ,, Kluci vážně? Přoč?" zeptala jsem se. ,, To zatím neřeš." odpověděl mi Pavel.

,, Tak jak se líbilo?" zeptal se Štěpán. ,, Byl super." odpověděla jsem s úsměvem. Jeli jsme už konečně k nim domů.

Děkuju. <3

mia_154 Follow!
katchud Jednou sestry, navždy sestry

❤