Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

50.

,, Psala mi ta paní z agentury.. Přijde kolem půl šestý." řekla jsem. ,, Dobře." odpověděl mi Pavel. Šla jsem do svého pokoje, připravila se do školy a šla si dát sprchu. Vylezla jsem, oblékla se a sešla dolů. Za chvíli by měla ta paní přijet. Podívala jsme se na mobil. Bylo tam několik upozornění a zprávy. Byly od Štěpy.

Š: Ty mě taky.. a moc..

Nad touhle zprávou jsem se musela usmát. Ale nad tou další jsem se začala obávat, co se stalo..

Š: Jsi tu? Potřebuju s tebou mluvit..

J: Jojo. Už jsem.

V tom někdo zazvonil. Byla to ona. Ta paní. ,, Dobrý den. Posaďte se. Doběhnu pro kluky." řekla jsem a ukázala na gauč. Divně se na mě podívala, nechápu proč a sedla si. Běžela jsem nejprve pro Radka a pak pro Pavla. Když jsme tam všichni seděli, tak začala ona. ,, Takže vy chcete zrušit smlouvu?" Vypadala naštvaně a byla dost hnusná. Přikývli jsme všichni. ,, Jako proč?!" osočila se na mě. ,, Staly se takové věci, které vedly k tomu, že mě vzali kluci k sobě bydlet a nedává cenu, abych za peníze jim tady uklízela." odpověděla jsem tiše. ,, Jak tohle se může stát? Jaký věci, by vedly k tomuhle?! Takže končíš tady, ale půjdeš pracovat někam jinam ne?" Chtěla jsem odpovědět, že bych ráda, ale Ráďa mě předběhl. ,, Ne. Za prvé po těch věcech nechceme, aby někam takhle chodila. Za druhé se teď bude soustředit na školu. A za třetí nám pomáhá tady dost." Vrhla vražedný pohled. ,, To si děláte srandu ne? S čím by ona tak mohla pomáhat.." Nechápu, co se s ní stalo. Předtím byla vždycky hodná, milá a ochotná a teď? Nevím. ,, Uklízí, vaří, dělá nám společnost." řekl Pavel. ,, Tak takhle. Už to chápu. Taková dívka pro tři." zaksichtila se. ,, Co si to dovolujete? Společnost ve stylu koukání na filmy a povídání!" vykřikl na ní Pavel a stoupl si. ,, Nemusíte to skrývat." rýpala si dál. Vzala jsem papíry, co přinesla. Rychle jsem je začala číst. Souhlasilo to všechno a neviděla jsem tam žádný problém. Podepsala jsem je. Jeden byl o zrušení smlouvy, abych uklízela tady a druhý, abych skončila úplně s tou agenturou. Podívala jsem se na Pavla. Ten už tak zuřil. ,, V pořádku. Vše chápu. Nepotřebuji vědět podrobnosti." To Pavel bouchl. ,, Vemte si ty papíry a vypadněte!" Vyvalila oči. Nečekala, že by tohle řekl. ,, Šárko? To opravdu bydlíte s takovými psychopaty?" Zvedla jsem se a ukázala ke dveřím. ,, Vážně?" zeptala se. ,, Jděte." řekla jsem a zavřela za ní dveře. Přišel ke mně Pavel. ,, Promiň" špitl. ,, V pohodě. Přeháněla to." ,, To jo. Nasrala mě. Fakt hodně." ,, Bylo to vidět." a usmála jsem se. ,, Ale teď si budu muset najít novou práci." ,, Jak řekl Radek. Soustřeď se na školu. Nám stačí, že tu jsi s námi." řekl, usmál se na mě a obejmul mě. ,, No a jak to zvládáš?" zeptal se. ,, Jde to." odpověděla jsem. ,, Jdu udělat večeři." dodala jsem. Najedla jsme se a šla k sobě do pokoje. Vzpomněla jsem si na zprávu od Štěpána. Hned jsem se podívala a byla tam nová.

Š: Asi určitě nepřijedu v pátek..

J: Co? Jak to? Proč??

Zděsila jsem se. Mám strach, co se stalo. V tom někdo zaťukal. ,, Dál." řekla jsem. Do pokoje strčila hlavu Míša. ,, Ahoj." pozdravila radostně. ,, Ahoj. Co tu děláš?" zeptala jsem se. ,, Máma odjela na 10 dní pryč a Pavel si pro mě hned dojel." a usmála se. ,, Aha." ,, Tak já jdu za ním." ,, Fajn." Míša tady začíná být nějak moc často. Možná mě to začíná štvát. Cinkl mi mobil.

Š: Táta onemocněl.. Musím tady zůstat..

J: Aha...

Š: Jsi naštvaná?

J: Ne

Š: Opravdu?

J: Je to tvůj táta. Chápu. V pohodě.

Ne nejsem v pohodě. Tak moc chybí a teď tam má zůstat ještě déle? Proč já? Nemyslela jsem si, že to bude tak těžký. Teprve čtvrtý den a jsem v prdeli. Lehla jsem si do postele a nechala slzy kapat do polštáře. Přijde mi, že se mi hroutí celý svět.

...

Vzbudila mě mamka. ,, Jedu s tátou do nemocnice. Udělalo se mu blbě." Přikývl jsem. Zvedl jsem se, šel udělat ranní věci a pak vyrazil za nimi. Řekli mi, že to nevypadá vůbec dobře. Měl prý mrtvici nebo co. S mamkou jsme jeli domů. Byla z toho celkem v prdeli. Slíbil jsem jí, že tam s ní zůstanu, i když bych byl nejraději už v Praze. Napsal jsem to Šárce a zdálo se, že to vzala celkem v pohodě, tak snad.

...

Přišla ke mně Míša ,, Co se ti stalo?" ,, Nic." odpověděla jsem. ,, Tak jasně. Povídej." ,, Neřeš. Jdi si za Pavlem." hned jak jsem to řekla, jsem toho litovala. To bylo ode mě fakt hnusný. ,, Co?" ,, Promiň, ale fakt jdi." ,, Fajn no." a odešla. Já jsem taková kráva. Kazím si to všechno ještě víc a sama. Slyšela jsem pak Míšu a Pavla. ,, Jako proč je na tebe taková? Já tam za ní dojdu!" Vykřikl Pavel. ,, Ne nechoď tam. Chce být sama a to, že na ní budeš hnusnej kvůli tomu, že se na mě osočila, jí nepomůže." Měla pravdu. Nepomohlo by mi to. Dnes už jsem na nic neměla sílu. Šla jsem raději spát..

...

Kolem jedenáctý mi volal Pavel. ,, Ahoj." řekl jsem. Nazpět se ozval Míšin starostlivý hlas. ,, Ahoj. Promiň, že tě teď ruším, ale nevíš, co se stalo Šárce?" ,, Cože? Jí se něco stalo?" zeptal jsem se. ,, Brečela na posteli.." ,, Aha. No řekl jsem jí, že nepřijedu do pátku. Táta onemocněl a já tu musím zůstat." odpověděl jsem. ,, Tak to se to vysvětluje.. No nic. Ať se táta uzdraví a co nejdřív přijeď nebo se ona zblázní.." ,, Proč by se měla zbláznit?" ,, Chybíš jí." řekla a típla to. Nejraději bych jí napsal, ale nevím co. Asi by jí to stejně moc nepomohlo. Šel jsem se podívat na mamku. Spala. Mám strach, jak o tátu, tak i o mamku, aby to psychicky zvládla. Ale mám strach i o Šárku, že jí tady nemám a že nevím, co se tam děje.

4 hodiny jsem tohle psala a stejně mi ta kapitola přijde úplně strašná.Nevím nějak mi to dnes nejde. :/ :D No nic.. mám takový návrh: Napadlo mě, že bych vytvořila instagram nebo fb stránku. Posílala bych tam různé věci okolo této knížky, wattpadu a tak. Co myslíte? Je to blbý? Zbytečný? Sledoval by to vůbec někdo? :D Děkuju za odpověď :))

Když tak můžete sledovat můj osobní profil (ale o wttp tam toho moc nedávám) : sarka_hroch

To je vše. Mějte se krásně! <33