Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

29.

Terce jsem smskou napsala věci, které bych chtěla, aby mi přinesla. Pak jsem volala s mamkou facetimem. Pořád se omlouvala, že nemůže přijet. Akorát si nejsem jistá, jestli byla úplně ráda, že budu u kluků. Ale asi lepší, než kdybych byla sama doma na bytě.

Uběhla tak půl hodina a zavolala mi Teri. ,, Ahoj." pozdravila jsem. , Ahoj. Hele kde vůbec ležíš?" zeptala se. Až teď mi došlo, že vlastně nevím, kde ležím. ,, Dojdu pro ni ven." nabídl se Radek. ,, Kde stojíš?" optala jsem se Terky. ,, No jsem ještě u vchodu do nemocnice." odpověděla. ,, Tak fajn. Tak tam počkej. Radek pro tebe dojde." řekla jsem jí. Než se stihla vyptávat, tak jsem jí to típla. Radek teda šel. Zůstala jsem tam se Štěpánem. Nevěděla jsem, co říct. Bylo takový divný. ,, Jak ti je?" zeptal se po chvíli. ,, Celkem fajn. Co je tobě?" optala jsem se na zpět. ,, Mě? Mě nic není." odpověděl. Zněl nejistě. Věděla jsem, že se něco děje, ale vůbec jsem nevěděla co. ,, Nevěřím ti. Něco se děje. Řekni mi to prosím." Koukala jsem mu do očí. ,, No tak jo. Stalo. Hodně moc se toho stalo.." řekl tiše. Pak se ke mně sednul, byli jsme si tak blízko, chytnul mi ruku a když už se odvážil něco říct, rozlétly se dveře. ,, Tak jsme tu!!!!" zvolal Radek. Terka se vzadu usmívala, asi kvůli Radkovi. Za to Radek se zarazil. ,, To je dobře." řekla jsem. Teri se ke mně hned přišla a začala mě zavalovat otázkami. ,, Jak ti je? Co se stalo.?" Štěpán ji uvolnil místo. poprosila jsem, jestli by mi nepomohli, posadit se. Radek mi pomohl. ,, Tak Teri. Tohle je Radek a Štěpán. Pavel je doma. Jsou vlastně ti, ke kterým chodím uklízet..." Ve zkratce jsem ji vysvětlila, co se stalo. Naštěstí Terka YouTube vůbec nesleduje, takže pravděpodobně kluky vůbec nezná. Pak chtěla vidět tu mou ránu. trochu se zhrozila. ,, A kdy tě pustí?" optala se. ,, Zítra." odpověděla jsem. ,, Ale zítra já mám odjet." zesmutněla. ,, My si jí vezmeme na starost." řekl Radek. Terka se na něj podívala. ,, Začínám ti závidět." usmála se.

Když se Terka uchylovala k odchodu, Radek jí šel doprovodit. ,, Jak dlouho tu ještě budete?" zeptala jsem se Štěpána. ,, Nevím. Vadíme ti?" ,, Ne. Právě vůbec. Aspoň mi děláte společnost, ale jen se chci převléct a nějakým způsobem se dostat do koupelny." řekla jsem. ,, Mám na chvíli odejít?" zeptal se mě. ,, No. Spíš jsem chtěla poprosit, jestli by jsi nepomohl." Trošku mi to bylo trapný, ale bez pomoci bych se nikam moc nedostala. A sestřičku se mi volat nechtělo. ,, Dokážeš si vůbec stoupnout?" optal se. ,, Nevím. Asi jo." ,, Víš co. Takhle to bude jednodušší." a vzal mě do náruče, přenesl do koupelny a tam mě opatrně postavil. V koupelně mě nechal. Došla jsem si na záchod. ,, Štěpo?" zvolala jsem. ,, Ano?" ,, Podal by si mi z té tašky triko a legíny. Jo a spodní prádlo?" ,, Ano. Hned." řekl a o pár vteřinek vešel do koupelny. Držela jsem se umyvadla a nehodlala se pustit, protože jsem se bála, že hodím hubu. Popošel ke mně a přenesl na postel. ,, Budeš chtít pomoct?" Přikývla jsem. Usmál se. Připadala jsem si jak totálně neschopná. Stáhnul mi rukávy toho nemocničního pláště, podržela jsem si ho na prsou a on mi opatrně oblékl triko. Pak legíny na spaní a pomohl lehnout. ,, Děkuju." vyhrkla jsem ze sebe, když jsem ležela. ,, Není za co. Rád jsem ti pomohl." usmál se a pohladil mě po vlasech