Baxtrix.. + Wedry a Herdyn

11.

...

Začala mi hrát písnička od Paulieho na mobilu jako budík. Promnula jsem si oči a začala hmatat po mobilu. Vypnula jsem ji a začala projíždět Instagram. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Nakonec jsem se vyhrabala a po hodině vyrazila do školy.

,, Co budeš dělat odpoledne?" zeptala se mě kamarádka. ,, Nevím." odpověděla jsem. Až teď jsem si vzpomněla, že by mi měl Štěpán přinést ten klíč. ,, No a nechceš s námi vyrazit někam?" vyrušila mě z přemýšlení. ,, S kým?" zeptala jsem se. ,, No se mnou a Kubou, mým klukem. Možná se ještě někdo přidá." ,, Jo aha, to ne, v pohodě. Půjdu se učit a dělat ten můj referát." řekla jsem. Vzala tašku a vyšla ze školy. Rozhlédla jsem se, ale nikde ho neviděla. ,, Jdeš domů?" zeptala se mě Teri. ,, Ne ne. Ještě si zajdu do obchodu asi." ,, Fajn, tak já jdu. Doma. Čau." dořekla a vyrazila pryč. Zamávala jsem jí a znova se rozhlédla. Tentokrát jsem ho už uviděla. Šla jsem k němu. ,, Ahoj." pozdravila jsem ho. Pozdrav mi oplatil. Přiblížil se a opatrně mě obejmul. Rychle jsem se odtáhla a zeptala se. ,, Tak co ten klíč?" ,, Tady je." řekl a podal mi ho. Chvilku bylo ticho. Už jsem chtěla se rozloučit, ale z něho najednou vypadlo. ,, Nechceš někam zajít?" Váhala jsem, ale nakonec jsem souhlasila. ,, Kam chceš jít ale?" optala jsem se. ,, Nevím, ale jelikož jsem pořádně ještě neobědval, tak někam kde je jídlo." a zasmál se. ,, Ty si ještě neobědval?! zhrozila jsem se. ,, Na co máš chuť?" ,, Třeba pizza? Tady kousek je pizzerie. Jestli ti to teda nevadí." nabídl. ,, Nevadí. Klidně můžeme." odpověděla jsem rychle a usmála jsem se. Úsměv mi oplatil. Nevím jak on, ale byla jsem trochu.. Spíš hodně nervózní.

Celkem mlčky jsme došli do pizzerie a vzali stůl vzadu. Sedli si a hned k nám přišla servírka s menu. ,, Tak jakou si dáš?" zeptal se mě. ,, Nevím. Přemýšlím mezi dvěma." ,, Jakýma?" ,, Mezi špenátovou a žampionovou. A ty?" zeptala jsem se na oplátku jeho. ,, No ještě nevím." řekl. Nakonec jsem si vzala tu špenátovou. Nastalo trapné ticho. Po nějaké době jsem se ho zeptala ,, Takže v sobotu jedete pryč jo?" ,, Jojo. Do toho Brna." ,, Aha. A kdy se vrátíte? " ,, Kluci asi v neděli." řekl docela smutně. ,, A ty?" ,, Já asi až v úterý. Zůstanu u rodičů." ,, Aha. Proč tak smutně?" ,, No. Moc se mi tam tentokrát nechce." ,, Jak to?" ,, Nevím. radši bych byl teď tady v Praze. Bohužel jsem to zas ale rodičům slíbil, že tam zůstanu." ,, Aha. Věřím, že ti to uteče." a usmála jsem se. Začali jsme docela v pohodě bavit. Dokonce jsem přestala být tolik nervózní.