Evoluce udělala další krok vpřed. Lidé už nejsou nejvyspělejší rasou na Zemi.
Mladá Cristina se toho všeho stává součástí a odjíždí na Ostrov - výcvikovou školu pana MacCartyho pro lidi jako ona. Mutanty. Jejím úkolem a vlastně i všech ostatních li...
Seděla jsem po boku Nikolaie v jeho černém autě a hleděla už dobrou půl hodinu z okénka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Výhled byl překrásný, dokázala bych se na moře a jeho břeh dívat celé hodiny. Nikolai jen mlčky řídil s pohledem upřeným před sebe a já se bála na něj pohlédnout. Bála a zároveň to potřebovala.
Cítila jsem jeho kořeněný parfém a pomalu mi to lezlo na mozek. On mi lezl na mozek. On a jeho chování. Věděla jsem že si semnou hrál a nedokázala jsem se mu postavit. Byla jsem jak hloupá malá holka. Nevědomky jsem si nahlas povzdychla čímž jsem si vysloužila jeho pohled.
,,Si roztomilá jak se stydíš." Zasmál se a já na sobě okamžitě cítila jak rudnu.
,,V letadle si se tak nestyděla, změnilo se něco?"
Nee vůbec nic se nezměnilo, jen mi moje drahé kamarádky vnukly myšlenku že bych se ti mohla líbit a já se kvůli tomu chovám jako idiot.
,,Cristino?"
,,Co? Ne...jen jsem...unavená." Zalhala jsem a on se usmál, věděla jsem že mi nevěřil. Ale mlčel.
,,Za chvíli budeme na místě." Zavrněl.
,,A kam že to vůbec jedeme?" Nad tím se rozesmál.
,,To se ptáš brzo, ale stejně ti to neřeknu." Uculil se a já spolkla kousavou odpověď. Nebyl by dobrý nápad se s ním rozhádat, to by mě tu taky mohl nechat a já bych zpátky sama fakt netrefila.
Nikolai sjel k lesíku a vypnul motor. Pak vystoupil a otevřel mi dveře. Tohle chování mě dostávalo do kolen. Konec konců která o tomhle nesní?
,,Zavři oči..." zašeptal mi do ucha a mě na krku naskočila husí kůže.
,,Nechci." Zamručela jsem ale on mi hbitě přikryl oči svými dlaněmi. I přes mé nespokojené mručení jsme vyrazili.
,,Tady bacha na hlav..."
,,Au!" Vykřikla jsem a on se rozesmál.
,,Říkal jsem ať dáš pozor!"
Ignorovala jsem fakt že se mi zase směje a raději jsem pokračovala v cestě. Najednou jsem zaslechla šumění vody, které rychle zesilovalo a následně v nose ucítila slanou mořskou vodu.
,,Jsme tady..." zamumlal Nikolai a sundal mi své ruce z obličeje.
