ALFA

80.

Hannah:
Mlčky jsem stála v řadě Léčitelů a pozorovala Jordanovo tělo, razící si cestu k ringu. Bílé tričko se mu nebezpečně nalepilo na tělo, když přeskakoval ne příliš vysoký plůtek kolem ringu, a já si skousla ret. Rezavé vlasy se leskly v záři slunce a on tak momentálně vypadal jako chodící pochodeň.

Svítivé zelené oči se rozhlédly po studentech, až se zakotvily u mě. Nevědomky jsem zadržela dech. Na Jordanově tváři se rozprostřel něžný úsměv, který jsem mu bez váhání opětovala. Kdo by byl řekl, že tenhle plachý kluk který se bál mě oslovit, dospěje do takového...muže?

Zrzavý polobůh stál v písku, v ruce třímal dřevěnou dlouhou tyč a čekal na svého protivníka.
Galantně počkal až do ringu vejde i Lena a zápas mohl začít. Nervózně jsem svraštila obočí, když Lena udělala prudký výpad na jeho nechráněný bok.

Hole se srazily ve vzduchu a vydaly při tom nepěkný zvuk. Dvojice ale nezaváhala. Jejich útoky byly rychlé a hbité. Když se vzájemně zranili, rychlostí blesku se opět vyléčili. Podobně jako u Cate a Johna...zápas byl bez vítěze. Alespoň zatím.

Zakryla jsem si oči rukama, když Jordan klopýtl a jeho hůl mu vypadla z ruky. Nechtěla jsem vidět ránu, kterou mu Lena určitě uštědří za jeho nepozornost. Čekala jsem až se ozve zvuk, ukončující zápas, ale nic takového se nestalo. Odvážila jsem se odkrýt si oči a můj vyplašený pohled padl do ringu. Jordan stál v koutě, s rukou upaženou směrem k Leně. Ta momentálně bojovala s jeho ¨strážcem¨.

Bylo to obranné kouzlo, které ovládali jen ti nejlepší - Alfy. Každý strážce měl jinou barvu a také připomínal jiné zvíře. Ten Jordanův připomínal vlka. Světle zeleného vlka.

Jordanův strážce výhružně vrčel a snažil se odzbrojit Lenu, tedy bytost která ohrozila jeho pána. Viděla jsem tohle kouzlo už několikrát, ale z rukou Jordana mě vždy dostávalo do kolen.
Vlk dostal Lenu na zem a zápas skončil. Jordan vyhrál...Můj Jordan...

Zmateně jsem se posadila na své prostorné posteli. Musel to být jen sen...Nebo spíš vzpomínka na poslední zkoušku.
Roztřeseně jsem se rozhlédla kolem sebe. Byla noc. A když můj pohled zavadil o hodiny u skříně, zjistila jsem, že jsou přesně tři hodiny. Protřela jsem si oči a zívla.
Naskočila mi husí kůže a mě došlo, že celé moje tričko je promočené od potu. Otřásla jsem se a hbitě ho ze sebe svlékla.

Těžce jsem opět spadla do peřin a všechny mé myšlenky patřily jemu...Jordanovi.