ALFA

36.

Bylo mi hrozné horko. Vlasy mi padaly do zpoceného čela a já neměla ani čas je odhrnout. Aaron mě vůbec nešetřil ba naopak. Dával do svých útoků ohromnou sílu a já je stíhala jen tak tak odrážet. Už jsem od něj schytala dokonce pár ran, které nepříjemně pálily a štípaly. A ačkoliv jsem se cítila na dně svých sil, nepřestávala jsem se bránit štítem a neměla jsem vůbec v plánu se vzdát. Ostatní dvojice už dávno skončili a tiše nás sledovali jak televizi.

,,Vzdej to Saldana. Jsem silnější jak ty." Prskl z nenadání zlatoočko. I na něm už byla vidět stopa po únavě. Ztěžka oddechoval.

,,Na. To. Zapomeň." Zasýpala jsem v odpověď a udělala dva kroky do zadu. Hbitě přiskočil zpátky ke mě a napřáhl se k silnému výpadu. Jen na poslední chvíli jsem si stihla zakrýt nechráněný bok štítem. I tak mě ale jeho útok povalil na zem.

,,Stačí vy dva! Nezabíjejte se hned na prvním tréninku." Křikl po nás Nikolai, který náš zápas z dálky sledoval s ostatními.
Aaron se však zdál jak smyslů zbavený. Ležela jsem na zemi když mi vedle hlavy přistál jeho meč. Vyskočila jsem opět na nohy, ale únava se na mě podepsala a mě z ruky vypadl meč. Úžasný.
Stála jsem naproti němu jen se štítem v ruce. Jeho zlaté oči se mi provrtávaly do duše a já ucouvla.

,,Jsem. Silnější." Procedil skrz zuby vztekle a vyskočil do vzduchu. Dopadl na můj štít a já se pod jeho vahou opět zkácela na zem jak domeček z karet. Nemohla jsem se nadechnout, musela jsem si při dopadu vyrazit dech. Zasýpala jsem a chytila se za krk. Pak jsem se pokusila otočit na bok a popadnout dech. Zaostřila jsem zrak. Zlatoočko ležel na zemi vedle mě. Pokoušel se nahmatat meč.

,,Aarone! Okamžitě toho nech!" Zaslechla jsem Nikolaiův hlas těsně u sebe a koutkem oka jsem viděla jak Aarona surově vytáhl za límec na nohy.

Skvělý Cristino. To bys nebyla ty aby se kolem tebe nestala další divná věc.

Moc děkuju za víc jak 900 přečtení ❤.