ALFA

60.

Tina:
Seděla jsem tiše na své posteli a nespokojeně jsem vydechla vzduch z plic.
Zadívala jsem se ven z okna. Už byla celkem tma. Hvězdy zářily na nebi a já byla opět unesená jejich krásou.

Ve městě bych je takhle nikdy pozorovat nemohla.

V hlavě se mi stále odehrávala scéna z dnešní zkoušky.Trochu mi pořád ještě třeštila hlava, ale už to bylo lepší. Bojová zkouška byla za mnou a každý na mě byl pyšný. V žebříčku jsem byla na druhém místě, v těsném závěsu za Aaronem.

Měla to být pro mě pocta a jistým způsobem jsem byla nadšená, ale...věděla jsem, že teď ode mě všichni budou očekávat jen to nejlepší a to mě trochu děsilo. Mnohem radši jsem byla pro všechny neviditelná. To ale teď  už nebudu.
Nikolai se mnou po zápasu chtěl mluvit, ale já se tomu raději vyhnula. Řekla jsem, že se necítím příliš dobře a odešla jsem do svého pokoje. Měla jsem obavy, že mě bude chtít vybrat jako další alfu a to jsem nechtěla. Aaron byl lepší jak já, měl by si vybrat jeho.

V hloubi duše jsem ale věděla, že on alfou být nemůže. Nechoval se jako Štít.

Podrbala jsem se na hlavě a znovu dostala hlad. Možná bych se mohla tajně vyplížit do jídelny a ukrást nějaké pečivo na zítřejší snídani.
Potichu jsem se zvedla z postele a zamířila ven z pokoje. Všude panovalo ticho a klid a já se jako myška vykradla na chodbu. Nesměl mě nikdo vidět, už bylo po večerce. Jindy by to ani tolik nevadilo, ale od té doby co začala válka nás MacCarthy hlídal jako vězně. Občas mi to přišlo divné, ale nikdy jsem o tom moc nepřemýšlela.

Z myšlenek mě vytrhly hádající se hlasy. Usoudila jsem že se jedná o kluka a holku. Schovala jsem se za jednu ze soch v hale a snažila se zachytit aspoň úryvky z jejich rozhovoru. Nebylo to příliš těžké. Hádali se dost nahlas.

,,Co máš zase za problém? Seš snad na holky?"

,,Dej mi pokoj konečně!" zaječel najednou ten holčičí hlas a já se rozhodla zakročit.

,,Co se tu děje?" houkla jsem směrem k nim a vystoupila ze stínu sochy. Oba ztuhli a já se jim mohla zadívat do obličeje. Zatajil se mi dech. Ta holka...byla Becca.

,,Nic co by tě mělo zajímat." odsekl blonďatý kluk, kterého jsem předtím nikdy neviděla. Musel být z vyššího ročníku.

,,Ale jo, zajímá mě proč tu řvete jak na lesy, když je dávno po večerce. Nebo snad chceš aby se MacCarthy dozvěděl že si po večerce venku?" zavrkala jsem sladce a na tváři se pokoušela udržet chladný výraz. Blonďák mě proklel pohledem.

,,Ty si tu taky po večerce Saldana." zasyčel a mé jméno pronesl zvlášť důrazně. Asi mě chtěl vyděsit, ale to se mu nepovedlo.

,,Šla jsem na záchod, když jsem vás dva slyšela. S tím by MacCarthy určitě neměl problém." odpověděla jsem mu stejně milým tónem. Becca stála kousek ode mě, s očima sklopenýma k zemi.

,,Jak chceš. Jste obě lesby co? Nechutný. Třeba budete i spolu v týmu a budete se moc lesbit." zasmál se a s opovrhujícím pohledem odešel. S Beccou jsme osaměly.

,,Si v pohodě?" zeptala jsem se jí tiše, když stále stála s pohledem přikovaným do země. Jen kývla.

,,Nic si z toho nedělej. Je to idiot." dodala jsem a měla se k odchodu, když mě zarazila její ruka.

,,Proč si to vůbec udělala? Mohla si nás prostě obejít a ignorovat. Ani bych se nedivila...nebyla jsem na tebe nikdy příjemná." zamumlala a já se ušklíbla.

,,Nesnáším když se někdo někomu za něco vysmívá."

,,Děkuju..." pronesla tiše a naše pohledy se střetly. Věnovala jsem jí letmý úsměv a vydala se konečně do jídelny. Jídlo bylo nejdůležitější.