ALFA

87.

Cate:
Stěží jsem se pokoušela zadržet zvracení. Naše menší skupinka už totiž dlouhou hodinu procházela kanalizací. Podle mapy jsme byli teprve v půlce cesty a já se obávala toho, že to nezvládnu. Nikdy jsem u sebe nezpozorovala, že bych měla trpět klaustrofobií. Ale nyní mi přišlo, že se stěny kolem mě stahovaly a zápach hniloby nepříjemně sílil. Zakašlala jsem a promnula si prsty spánky. Musím se uklidnit.

,,Jsi v pořádku?" zeptala se zamnou starostlivě Autumn a já jen trhla rameny. Otočila jsem se za ní hlavu, ale pokračovala v chůzi.

,,Jo..." vydechla jsem a klopýtla.

,,Jsi hrozně bílá." špitla a přiblížila se ke mě.
,,Opravdu ti nic není?" dodala, když mi rukou sáhla na čelo. Její ruka byla tak příjemně chladná...

,,Jen-jen se mi motá hlava, to zase přejde." odpověděla jsem se a pokusila se, aby můj hlas zněl pevně. Obrátila jsem hlavu zpátky před sebe a zahleděla se dál do temné chodby. Opět mě do nosu udeřil odporný zápach a mě se protočily oční panenky. Klesla jsem k zemi.

,,Cristino!" zaječela Tumn a padla na kolena ke mě na zem. To už jsem ale nevnímala...
Celý svět se mi propadl do temnoty.

Tina:
Spěšně jsem se otočila za Autumn, když jsem jí zaslechla vykřiknout své jméno. Zahlédla jsem mrtvolně bledou Cate, ležící bez života na zemi a bez rozmýšlení jsem se k nim rozeběhla.

,,Co se stalo?" vykřikla jsem tlumeně a poklekla na zem před Cate.

,,Byla hrozně bledá, ale když jsem se jí zeptala co se s ní děje, odpověděla že je v pohodě. A pak zničehonic omdlela." odpověděla mi Autumn a já pleskla Cate do tváře. Nic. Bez odezvy.

,,Vypadá to na klaustrofobii." ozval se Jordan a já k němu vzhlédla.

,,Co máme al-..."

,,Cristino!! Útočí na nás!!" zaječel ze předu naší výpravy Viktor a ve mě by se v tu chvíli krve nedořezal. Průser.
Teď jsme nemohli bojovat...Nejen že mi chyběla jedna proximita, ale navíc jsem jí tu nemohla nechat ležet. Vojáci se pomalu stahovali k nám dozadu a mě nezbývalo nic jiného než se vyšvihnout na nohy.

Marně jsem se pokoušela uklidnit. Mrtví před námi vypadali jinak než ti před městem. Byli rychlejší, očí měli tmavě černé bez bělma a pobíhali po čtyřech jako zvířata. Z hrdel se jim ozývalo cosi podobné vrčení a já vyplašeně polkla. I přes obrovský strach co jsem cítila, jsem vytáhla z opasku meč a začala se krýt štítem.

Vojáci před nimi stále ustupovali, až nakonec došli přímo k nám. Během okamžiku jsem stála první v čele celé skupiny po boku Viktora, čelící skupině mrtvých bestií.

Útok přišel během pár chvil. Skoro deset mrtvých vyskočilo do vzduchu. Naskákali na nás jako na lovnou zvěř.
Já si stihla překrýt hlavu štítem, ale Viktor po mé pravici se skácel na zem. Bleskově jsem udeřila ostřím svého meče do mrtvého, který se k němu přibližoval. Zaskučel. Viktor se hbitě postavil na nohy. Sledovala jsem koutkem oka vojáky za námi, kteří marně zápasili s bestiemi, co stihli proniknout do srdce naší skupiny.

Musela jsem je ochránit.

Ta myšlenka mnou projela jako šíp a já se vymrštila do vzduchu. Zasáhla jsem mečem do ramene jednoho z nepřátel a dalším prudkým výpadem jsem mu oddělila hlavu od těla. Okamžitě jsem bez milosti zaútočila na dalšího. Pár ostrých zubů jsem mu vyrazila tvrdým úderem svého štítu. Chtěl se po mě ohnat, ale já byla rychlejší. Ukončila jsem jeho pokusy o ublížení mé maličkosti přímým bodnutím do jeho srdce. Mrtvý zaječel a zhroutil se k zemi. Při jeho výkřiku ostatní ustali v činnosti a upřeli svá černá očka bez života přímo na mě.

Pak se na mě s šíleným řevem vrhli. Stačila jsem jich pár od sebe odhodit, ale bylo jich příliš mnoho. S vytřeštěnýma očima jsem zaječela, když jsem ucítila ve své pravé paži bolest. Jeden z mrtváků se ke mě přiblížil zezadu a zaryl mi své drápy hluboko do masa.

,,Cristino!!" zaslechla jsem Viktorův zoufalý výkřik a spatřila jeho obličej. Snažil se mi pomoci. Becca s Jordanem se ke mě chtěli dostat, ale mrtví mě zahrnuli doslova jako lavina.
Autumn na ně sesílala ohnivý déšť, a tak aspoň nepatrná část z nich padla k zemi mrtvá.

I to ale bylo málo.

Pokoušela jsem se stále odvracet jejich útoky, ale bylo jich opravdu hodně. Z mého hrdla se opět vydalo zaječení, když mi další z nich zaútočil, tentokrát na nohy. Svezla jsem se na kolena a s vyraženým dechem sledovala své stehno, z kterého nyní vyčuhovalo živé rozšklebené maso.
Z hrdla se mi vydalo zařvání a z paže mi okamžitě vytrysklo svítivé modré světlo.

S vypětím sil jsem sledovala, jak je můj štít přiráží na stěny a následně je o ně drtí jako by byli z porcelánu. Kolem mě se ozývalo jejich šílené vytí, ale já nepřestávala. Bolest se mi rozléhala po celém těle. Krev byla všude kolem mě.
Vydávala jsem veškerou svojí sílu do magického štítu a přestala až ve chvíli, kdy se kolem nás rozhostilo mrtvolné ticho.