68.

3.8K 257 1
                                    

Autumn:
Už byla noc a večírek byl v plném proudu. Každý se bavil. Většina lidí tancovala na parketu a zbytek posedával u baru a popíjel. Jako já. Nikdy jsem neměla moc v lásce tyhle "akce". Byla jsem spíš introvert.

,,Co tu sedíš jak hromádka neštěstí?" zasmál se dívčí hlas po mé pravici a já se za tím zvukem otočila. Byla to Cristina. Členka mé skupiny, teda spíš moje velitelka. Poznala jsem jí už v den našeho příjezdu na Ostrov. Když nás John prováděl po pozemcích, byla se mnou ve dvojici. Od té doby jsme spolu ale neměly šanci mluvit, a já dost pochybovala, že si mě pamatuje. Dovolila jsem svým rtům, aby se zvlnily v drzém úšklebku.

,,Upřímně? Čekám, až to tu skončí, abych mohla jít spát." Zasmála jsem se a dopila obsah své sklenky. Cristina se jen uchechtla. Bylo na ní znát, že už má dost upito. To mi ale nepřišlo zas tak zvláštní, vzhledem k tomu, že se kolem ní celou dobu motala naše proximita.

,,Tak to teda prrr! Koukej se začít bavit." Rozkázala se smíchem a přisedla si ke mně na barovou sedačku. Upřela jsem na ni pobavený pohled. Bylo vlastně dost legrační, že se stala naší velitelkou -štítem. Byla z nás nejmladší. Třeba ode mě jí dělil určitě jeden celý rok.

,,Neprohlížej si mě, nebo se budu bát, že mě chceš sbalit." Začala se zničehonic smát a já se k ní přidala.

,,Takhle rychle si mě prokoukla jo?" Dodala jsem a obě jsme se začaly přímo dusit smíchy. To je špatný. Alkohol se začíná podepisovat i na mě. Vážně se právě směju jak, cáklá puberťačka? Ani jsem nepostřehla, že jsem do sebe kopla další dva panáky a tancovala s Cristinou na tanečním parketu. Ano, byly jsme hodně opilé... I přes to jsem ale nečekala, že se budu s někým takhle bavit.

Tancovaly jsme uprostřed tanečního sálu, aby na nás bylo co nejlépe vidět

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Tancovaly jsme uprostřed tanečního sálu, aby na nás bylo co nejlépe vidět. A obě jsme si přímo užívaly pohledy většiny kluků v místnosti a schválně je provokovaly. Cristina, která na sobě měla volné, ale velmi krátké zlaté šaty schválně pohazovala boky, aby se třásně kolem její pánve vlnily v rytmu jejích pohybů. Nevypadala, že by jí něco tížilo. Oči měla přivřené a na tváři ji hrál poblázněný úsměv. Já na tom byla ale úplně stejně. Teda až na ty šaty. Nejsem příznivec krátkých oděvů.

Najednou mě polil nepříjemný pocit. Ustala jsem v tančení. Nepříjemný pocit, jakoby vás někdo sledoval. Rozhlédla jsem se. Kousek od nás seděla celá hlavní alfa pětka. Drkla jsem Tině do ramena, a na její nechápavý pohled jsem odpověděla lehkým pokývnutím hlavy k místu, kde seděli. Nikolai jí přímo propaloval neurčitým pohledem. Chtě nechtě jsem se začala smát. Oni dva byli asi nejvíc komická věc, kterou jsem kdy spatřila.
Cristina jen něco vztekle odsekla a odběhla k baru. Nezbylo mi nic jiného než ji následovat.
,,Děje se něco?" otázala jsem se, když jsem ji dohnala.

,,Ne...jen si s ním nechci kazit večer." Odpověděla a nevinně si usrkla z nového drinku, který se jí rychlostí blesku ocitl v ruce.

ALFAKde žijí příběhy. Začni objevovat