ALFA

42.

Mlčky jsem se nimrala v jídle a nesnědla ani sousto.

,,Tino...vážně je ti dobře?" zeptala se mě snad po sté Hannah. Prostě jsem zavrtěla hlavou. Cate se už na nic neptala, pochopila jak mi je.

,,A nechceš s námi dnes večer do bazénu? Bude sranda." pokusila se znovu navázat hovor.

,,Ne děkuju. Půjdu si lehnout." řekla jsem prázdně a vstala od stolu. Osmá hodina se nebezpečně přibližovala a já netušila, co očekávat. Negativní nálada se mě držela jako klíště.

Odnesla jsem tác s netknutým jídlem a zamířila ven do arény. Všude byla tma.
Netrvalo dlouho a já se ocitla v slabě osvětlené aréně. Nikolaie jsem neviděla. Ale věděla jsem, že tu je.

,,Jsem rád, že jsi přišla." ozvalo se u mě a já se ošila. Jeho přítomnost na mě měla stále zvláštní vliv. Věděla jsem že se něco stane.

,,Vezmi si zbraně a začneme." zavrněl mi do ucha a já na sucho polkla. Vážně mě vzrušoval? Mlčky jsem splnila jeho rozkaz a poněkud netrpělivě vyčkávala na další.

,,Tvůj problém jsou tvé oči. Špatně odhadneš protivníka. Takže když bojuješ, musíš použít jiné smysly než zrak." zazněl v mé blízkosti znovu jeho hlas. Obtočil se kolem mě a chytl mě za rameno. Stála jsem čelem proti němu a nehnutě ho sledovala. Vytáhl z kapsy černý šátek.

,,Můžu?" uculil se a já kývla. Za chvíli mé oči přikryl hedvábný šátek.

,,Zaměř mě. Zaútoč na mě. Poraž mě." jeho hlas mě zcela očaroval. Jediné co jsem vnímala byla jeho kořeněná vůně. Smyslný hlas. Cítila jsem ho. Přišla jsem si jako kočka na lovu.

Pohnula jsem lehce hlavou a slyšela jeho lehoučké kroky na levo od sebe. Bez váhání jsem skočila na to místo a zaútočila. Odrazil můj útok. Ale trefila jsem se.

,,Dobře..." zašeptal a já se otočila do kruhu. Neslyšela jsem nic. Musel stát na místě. Zvedla jsem hlavu a zavětřila. Jako dravá šelma. Jako medvěd...

Mé smysly ovládalo něco zcela nového a já tomu okamžitě podlehla. Šátek přes oči mi způsoboval vzrušení a náš malý lov to jen násobil. Nepoznávala jsem se. A pak jsem to opět ucítila. Tu mužnou vůni...Neuteče.

Zlehka, jakobych to dělala každý den, jsem se rozešla k němu. Věděla jsem, že se pohnul. Na nic jsem nečekala a zaútočila. Dala jsem do toho veškerou sílu a ucítila jsem, jak jeho tělo padá k zemi.

,,Velmi dobře..." ozvalo se ze země poněkud překvapeně. Znovu jsem zaklonila hlavu a klesla na zem k němu. Byla jsem jako opilá. Rukou jsem nahmatala jeho hruď a posadila se na něj. Ruku jsem mu dala na srdce a vzrušeně poslouchala jeho zrychlený tep. Chtěla jsem ho.

,,Co to děláš?..."  zasýpal a já mu položila prst na rty. Byly tak hebké...Moje kořist.

Na nic jsem nečekala a hladově jsem se přisála na jeho rty.