ALFA

62.

Hannah:
Budík. Nejodpornější vynález lidstva.

Nespokojeně jsem zívla a schovala se ještě pod lehkou, letní peřinu. Nikam se mi nechtělo.
Včera jsem dokončila poslední zkoušku a byla jsem ráda, že už je to všechno konečně za mnou. V žebříčku Léčitelů jsem byla na dvanáctém místě. Což nebylo úplně nejhorší, ale ani nejlepší. A to mě mrzelo.
Tina a Cate byly na prvních místech a znamenalo to, že budou s téměř stoprocentní pravděpodobností alfy. Navíc se ještě obě mohly stát hlavními alfami.
Cate si držela už od začátku zkoušek první místo a vzhledem k tomu, jak se kolem ní motal John mi bylo jasné, že ona bude v hlavním alfa týmu určitě.
Cristina byla sice ze Štítů druhá, ale ve strategii a zdravovědě získala lepší hodnocení než Aaron.

Promnula jsem si spánky a vykoukla ven z postele. Vážně bych měla vstávat. Vydala jsem ze sebe podivný zvuk, který charakterizoval veškeré moje nadšení, a konečně se zvedla z postele. Zadívala jsem se na mrtvolu v zrcadle před sebou a spěšně se učesala.
Mrkla jsem na hodiny a zjistila, že mám ještě dost času. Díkybohu.

Dnešní den byl speciální. Každý z nás se dnes dozví své tituly a zapadne do nějaké skupiny. Všichni byli ohromně natěšení, ale já bych nejradši zmizela z Ostrova jak ranní rosa. Nechtěla jsem to vědět. A to vážně ani trochu. Bylo mi totiž jasné, že nebudu s Cate ani Tinou.

,,Hannah? Jsi vzhůru?" vyrušilo mě z přemýšlení lehké zaklepání na dveře, a Jordanův hlas.

,,Bohužel." Zamručela jsem a téměř okamžitě zaslechla otevírání dveří. Ucítila jsem jeho typický kořeněný parfém a lehké kroky, mířící ke mně.

,,Napadlo mě, že bych se za tebou ráno ještě stavil. Znáš se...je mi jasný, že tě mrzí, že nebudeš alfa." Zamumlal a přistoupil ke mně blíž.

,,Ještě o tom mluv nahlas. Tobě se to řekne, když si z Léčitelů na prvním místě." Prskla jsem popuzeně a pokusila se zahnat žárlivost.

Ano, sralo mě to.