ALFA

57.

Cate:
Se zajásáním jsem s Hannah vyskočila, když rozhodčí vyhlásil Tinu jako vítěze. Neuvěřitelné. Naše malé nemehlo je nyní na prvních příčkách. V duchu jsem se usmála a zadoufala, že dostaneme všechny stejné tituly a budeme tvořit tým. To by bylo dokonalé.
Otočila jsem se na Hannah, které oči zářily štěstím. Obě jsme za ní měly radost.

Chvíli jsme nadšeně diskutovaly o všech již proběhlých zápasech, ale Hannah nakonec někam odběhla za Jordanem a já osaměla. Seděla jsem mlčky na lavičce a sledovala další zápas, poslední mezi Štíty. Nechtěla jsem aby to bylo nějak vidět, ale byla jsem dost nervózní.

,,Cate?" ozvalo se zamnou a můj výraz rázem povadl. Co zas chtěl?

,,Hm?" zamručela jsem a neobtěžovala se na něj ani zadívat.

,,Vidím na tobě že jsi nervózní. Copak máš obavy že nevyhraješ?" Zaculil se a naše pohledy se střetly. Přisedl si.

Mlčky jsem ho sledovala. Možná za to mohl pach boje, který mě z části ovlivňoval nebo nervozita, ale opět jsem cítila jak mu slabošsky propadám. Šlo o jeho chování. Vůbec se nesnažil mě nějak uklidnit, a kdybych měla být upřímná dokonce bych řekla, že patří mezi lidi kteří uchlácholit absolutně neumí. Ale i přes to všechno mi jeho slova dodávala sílu. Měl v sobě něco co mě povzbuzovalo k nejlepším výsledkům.
A to mě šíleně přitahovalo.

,,Ztratila si řeč?" Uchechtl se a jeho pohled padl na chvíli na mé rty. Zavrtěla jsem hlavou a otočila se. Nedokázala jsem zachovat klidnou hlavu a zároveň se na něj dívat.
V zápětí jsem ucítila jeho ruce na svých zádech. Okamžitě mnou projelo mravenčení.

,,Si celá ztuhlá, ukaž promasíruju ti to." Zamumlal a já zavřela oči.

Tohle byl konec.