Evoluce udělala další krok vpřed. Lidé už nejsou nejvyspělejší rasou na Zemi.
Mladá Cristina se toho všeho stává součástí a odjíždí na Ostrov - výcvikovou školu pana MacCartyho pro lidi jako ona. Mutanty. Jejím úkolem a vlastně i všech ostatních li...
Tina: Stála jsem v ringu a v dlaních svírala své zbraně. Rukou jsem si prohrábla vlasy a vražedně se zadívala na zlatoočka před sebou. Propaloval mě stejně nenávistným pohledem. Kroužili jsme kolem sebe jak dvě šelmy a ani jeden se neměl k útoku.
A najednou to přišlo. Jak vlna.
Všechny ty emoce.
To vše co mi Nikolai řekl. Jeho odmítnutí a chlad, studená slova protkaná nenávistí. Bolest ovládla mé smysly a já už nedokázala zadržet slzy. Aaron naproti mně se ušklíbl a zaútočil. Skočil po mě a povalil mě na zem. Věděl že teď jsem oslabená. Svým štítem mi drtil hrudník a já se začala dusit. Na tváři se mu vytvořil spokojený úšklebek.
Byl pokaždé rád když jsem prohrála...
Najednou jsem pocítila obrovský vztek. Se zaječením jsem vytvořila magický štít, který mě naučil Nikolai a Aaron ode mě odletěl jak hadrová panenka. Vysoukala jsem se na nohy a pevně v ruce sevřela meč. Křečovitě jsem se nadechla a přešla jsem k němu.
Ani jsem nečekala až se vzpamatuje, okamžitě jsem se napřáhla pro ránu a on si stihl jen tak tak chránit rukou obličej. Meč se zařízl do jeho chrániče na předloktí, ale i tak mu musel způsobit nemalou bolest. V očích se mu vztekle zablýsklo a než jsem se nadála, byl opět na nohou. Vystartoval po mě a odrazil mě od sebe silou medvěda. Byl silnější. Dopadla jsem na čtyři a oba jsme se vzájemně propálily pohledy.
,,Za. To. Zaplatíš." Procedil skrz zuby a rozeběhl se proti mně. Hbitě jsem před sebe dala štít a kryla si tím hlavu. Couvala jsem. Jeho rány byly sice silnější než jsem čekala, ale dokázala jsem je odrážet. Nezvládala jsem při tom ale útočit taky.
Prudce jsem vrazila štítem na jeho nechráněný bok a povalila ho znovu na zem. Zavrčel bolestí a ohnal se po mě mečem. Sekl mě do nechráněného ramene a já vykřikla.
,,Hej vy dva! Přestaňte!" zaječel na nás najednou někdo ale ani jeden z nás tomu nevěnoval pozornost. Bolest ze zranění a pach mé krve ve mně opět vyvolal šelmu. Prudce jsem se kolem něj otočila a dostala se tak k jeho zádům. Kopla jsem do něj.
,,Okamžitě toho nechte!" pokusil se nás ten hlas opět odtrhnout od sebe. Ohlédla jsem se.
Zastavilo se mi srdce. Byl to on. Nejdřív se zadíval zkoumavě na mě. Chtěl vědět jestli jsem v pořádku.
Pak přeběhl k Aaronovi a vrazil mu silnou facku. Přesně v tu chvíli zasáhl Josh, který sem musel pravděpodobně přijít s Nikolaiem a oba dva je od sebe odtáhl. Zvedla jsem se na nohy.
,,Co to doprdele bylo?" štěkl na nás a já se zadívala do země.
,,Jste se jako rozhodli se zabít, nebo co? Kurva!" ozval se tentokrát Nikolai.
,,Buďte rádi že nás včas varovala ta bloncka, jinak bych fakt netušil co by jste si udělali. A teď padejte na pokoje! Je dávno po večerce!" zavrčel dodatečně John a my s Aaronem se se sklopenými pohledy rozešli směrem pryč. Bylo to hrozně trapné... Venku se naše cesty rozdělily, protože já se musela na chvíli posadit a vydýchat vše co se odehrálo.
,,Co to s tebou sakra je!" zaslechla jsem za sebou a zanedlouho se nademnou skláněly dvě obrovské temné oči.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tohle přece nejsi ty Cristino."
,,A jak sakra víš kdo jsem?! Motáš mi hlavu, líbáš se semnou a pak najednou přijdeš se slovy že to vše nebylo reálný, protože jsem moc mladá?!" zaječela jsem. Vztek ze mě evidentně ještě nevyprchal.
S těmito slovy jsem ho tam nechala stát a rychlým krokem se rozešla ke škole.
Po dlouhé době dlouhá kapitola! Ale psalo se to samo. 🙈 Díky všem moc za podporu, hvězdičky a milé komentáře. Love ya! ❤
