25.

4.1K 321 6
                                    

,,Cristino vstávej, už jsme tady." Probudil mě z říše snů Nikolaiův hlas  a já sebou polekaně trhla. Zaostřila jsem na bránu před sebou a  zjistila že Nikolai nelhal, opravdu jsme už byli u školy. Zívla jsem a  on se usmál.

,,Věděl jsem že usneš." Pronesl a já se na něj  zadívala. Ztrácela jsem se v jeho tajemných očích, a měla chuť přečíst  každou jeho stránku jako u dobrého románu.

,,Měli by jsme vystoupit..." zašeptal ale neodtrhl ode mě svůj pohled.

,,Jo...to bychom měli, ale ani trochu se mi nechce." Odpověděla jsem taky šeptem.

,,Mě taky ne..."

  Stále jsme na sebe tupě civěli a prostor mezi námi se zmenšoval.  Opatrně jsem zamrkala a projela mnou nervozita. Ucítila jsem jeho velkou  hřejivou dlaň na svém stehnu. Nebyl to úplně jemný dotyk, naopak spíš  hrubý a chtivý. Ale přesně to jsem v tu chvíli potřebovala. Byli jsme u  sebe už tak blízko že jsem cítila jeho dech na svých rtech. Zavřela jsem  oči.

,,Niku, kurva kdes byl? Potřeboval sem káru." zaječel najednou někdo před autem a silně pleskl dlaní do kapoty. Nikolai se ode mě vztekle odtáhl a vylezl ven z auta.

,,Co na mě doprdele řveš?" štěkl na druhého muže a ten se bleskově stáhl. To už jsem se z auta vysoukala i já.

,,Sorry kámo...já nevěděl že si měl nějaký plány." zašklebil se a omluvně zkřížil ruce na prsou. Nikolai jen něco na oplátku podrážděně zabručel, ale už se zase věnoval jen mě.

,,Pojď, doprovodím tě na pokoj." zahučel a já jen kývla. Když jsme vešli do hlavní haly, otočil si mě čelem k sobě.

,,Promiň za Johna tam venku, je to děsnej idiot." zavrčel a upřeně sledoval mojí tvář. Uhnula jsem pohledem.

,,V pohodě, nic se nestalo." vydala jsem ze sebe a on se dal opět do kroku. Vyšli jsme po schodech do horního patra a vydali se k naší společenské místnosti.

,,Běž se umýt a pak jdi hned spát. Nerad bych aby ses zítra první den hned zranila, jasné?" zavelel a já poslušeně kývla. Už jsem byla skoro ve svém pokoji když jsem na zádech ucítila znovu jeho dech. Dokázal se pohybovat neslyšně jako šelma...

,,A nezapomeň že mi něco dlužíš."

ALFAKde žijí příběhy. Začni objevovat