Evoluce udělala další krok vpřed. Lidé už nejsou nejvyspělejší rasou na Zemi.
Mladá Cristina se toho všeho stává součástí a odjíždí na Ostrov - výcvikovou školu pana MacCartyho pro lidi jako ona. Mutanty. Jejím úkolem a vlastně i všech ostatních li...
Hannah: Už byl konečně večer, konec tohohle úmorného dne. Bolelo mě snad celé tělo, na zkouškách jsem dostala dost za vyučenou. A zatímco Cate i Tina uspěli s nejlepším možným výsledkem a byly obě na prvních příčkách mezi svojí kategorií,
já prohrála.
Věděla jsem že pro Léčitele není bojová zkouška příliš důležitá, ale nemohla jsem se zbavit nepříjemného pocitu zklamání. Čekala jsem, že budu lepší. O mnoho lepší.
Zadívala jsem se na sešity před sebou a v hlavě si opakovala všechny léčitelské, magické formule. Narozdíl od boje jsem si u toho přišla jako že to opravdu zvládám. Líně jsem se protáhla a zaháněla nepříjemné pocity. Pořád jsem byla tak precitlivělá... Promnula jsem si spánky a zavřela oči. Poprvé po té dlouhé době co jsem věděla o válce mě popadl strach. Došlo mi totiž, že to nebude snadné a už vůbec ne příjemné. Budu vůbec schopná v boji, když se nedokážu ani sama ubránit?
,,Hannah? Můžu dovnitř?" Ozvalo se najednou za dveřmi a já okamžitě po hlase poznala Jordana. Nervózně jsem si strčila pramen vlasů za ucho.
,,Jasně že můžeš." Špitla jsem a pozorovala malý proužek světla, který se vytvořil hned po tom co otevřel dveře.
,,Si v pořádku? Neviděl jsem tě u večeře." Pronesl do ticha a přešel ke mě.
,,Neměla jsem hlad." Zalhala jsem a neodvažovala se na něj pohlédnout. Vztáhl ruku k mému obličeji a lehce mi zvedl bradu ukazováčkem.
,,Nemusíš mi lhát." Usmál se a zadíval se mi do očí. ,,Moc dobře vím že se trápíš kvůli výsledkům." Dodal a sklonil se ke mě.
Nechala jsem se od něj políbit na rty a užívala si chvíle klidu a bezpečí. Bylo toho ale spoustu co jsem mu musela říct...
,,Ale ty to nechápeš...nechci být neschopná." Zašeptala jsem a jemně se odtáhla.
,,Nejsi neschopná Hannah, Léčitel nemusí být silný v boji." Zamumlal a věnoval se mému krku. Jemně ho ožužlával a kousal, jako nějaký pamlsek.
,,Jen se tak nechci cítit."
,,Jak?" Zamručel a dál věnoval pozornost mé šíji.
,,Jako bych potřebovala někoho kdo přijde a zachrání mě. Prostě neschopně."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Já tě velmi rád zachráním...třeba teď ze spárů toho oblečení." Zasmál se tlumeně a já si povzdechla. Nepochopil to.
,,Proč si vlastně přišel? Přišlo mi že se mi poslední dobou vyhýbáš..." změnila jsem téma a tím vyslovila otázku, která mě poslední dobou tížila jako kámen. Odtáhl se.
,,Mám jen strach, to je všechno." Vydechl a prohrábl si rukou vlasy. ,,Mrzí mě že to tak vypadlo." Dodal a znovu se začal věnovat mému hrdlu.
Vzdychla jsem a přitáhla si jeho obličej ke svému. Chvíli jsem jen mlčky pozorovala jeho sladký výraz, ale pak jsem se oddala touze a políbila ho.
Doufám, že se dnešní díl líbil. 🙂 Knížka je už tak nějak v polovině a za pár dílů se ocitne Tina konečně ve válce. Děkuju za všechny hvězdičky a podporu. Love ya! ❤
