ALFA

63.

John:
Hypnotizoval jsem pohledem malou bagetku, která ležela netknutě na talíři přede mnou. Všichni v našem týmu teď měli složité rozhodování. A to vybrat ty nejlepší studenty ze všech a pak se s nimi utkat v boji. Smysl toho nebylo vyhrát, ale vydržet alespoň tři minuty na nohou. Pro ně.

,,Copak Johne? Zase nevíš koho vybrat?" uculila se Lena a tím přetrhla tok mých myšlenek. Zamračil jsem se. Byla nějak zvědavá.

,,Ne. Každý z mých žáků má něco do sebe." Zamumlal jsem a vzal do rukou bagetku.

,,To ti moji také, ale nejlepší může být jen jeden."

,,To se pleteš! Proximity jsou vždycky dvě." Zasmál se Douglas vedle mě a já se k němu přidal. Měl pravdu. My jako Proximity jsme museli být dva. Vždycky.

,,Dobré ráno. Řešíte něco vtipného? Mohu se přidat?" zchladil nás všechny přísný Nikolaiův hlas a mě zamrzl úsměv na rtech. Douglas a Lena se ale rozesmáli o to víc. Skousl jsem si vnitřní stranu tváře a pokoušel se o vážný výraz. Nik se posadil a ti dva se uklidnili.

,,Koho si vybereš ty? Aarona?" optala se ho po chvíli ticha Lena a já si všiml jak se zamračil. Jasně že si vybere tu Španělku. Blbá otázka Leno.

,,Myslím si, že Saldana bude lepší volba." Pronesl Doug a já na něj vrhl potměšilý výraz. Všichni jsme tu věděli, jakou pro ní měl slabost. Nehledě na to, že se svými výsledky patřila opravdu mezi nejlepší. Lena nakrčila čelo.

,,Souhlasím." Pronesl Nik a dal se do jídla.
Zbytek snídaně byl tichý. James, naše Distance přišel opět pozdě a s kocovinou jako kráva. Mimochodem vážně nevím, kde se zvládne pokaždé tak opít. U všech zajímavých party jsem totiž vždycky i já.

Po snídani jsme nahnali všechny své nováčky do řady a postupně se vydali do arény. Nikolai měl díkybohu pronést svůj verdikt jako první, a já se rozhodl že pokud si vybere Španělku...vyberu si já Cate.
Cesta do arény byla hrozně rušná a mě rozbolela hlava. Každý měl potřebu povídat si o své nedočkavosti a nadšení, a já měl chuť jít spát. Cate se držela sama v zadu a vypadala nervózně.

Jasně že je nervózní pitomče! Když ses pořád ještě nevyjádřil, jestli si ji vybereš nebo ne.
Problém byl, že já si nebyl vážně stoprocentně jistý.
Nechal jsem své žáky stát v řadě a šel jsem se posadit k Nikovi a zbytku svého týmu. Vypadal nervózně. Chvíli jsem ho mlčky sledoval a zvažoval, co bych mu měl říct, abych ho trochu uklidnil. Znamenal pro mě hodně, byl jako můj starší bratr. Už jsem se chystal otevřít pusu a aspoň se omluvit za to, co jsem mu nedávno řekl o Španělce, ale v tu chvíli vkráčel MacCarthy do arény a my byli nuceni se postavit.

,,Moji drazí! Jsem tak potěšený, když vás tu vidím seřazené jako nové MacCarthyho vojáky. Váš výcvik je už u konce. Sice jste sem chodili necelý rok, ale díky urychlení vašeho tréninku jste plně schopní boje, jako ostatní na této škole.
Dnes se každý z vás dozví svůj titul a následně se rozdělíte do skupin. Dříve než ale dojdeme k tomuto bodu, bych rád požádal svůj hlavní alfa tým, aby předstoupil a vybral z vás pětici nejlepších, budoucích hlavních alf." Promluvil MacCarthy a já se nervózně ošil. Počkal jsem až se dá do pohybu Nik, protože jako Štít chodil vždy první. Všude. Což se mi teď dost hodilo.

,,Začneme jako pokaždé Štítem. Nikolai, prosím vyber svého nejlepšího žáka." Zadíval jsem se do Nikovi tváře, hned jak MacCarthy dořekl tuto větu. Bylo na něm vidět napětí. Pak se ale jeho rty pohnuly a zformulovaly jedno jméno:

,,Saldana. Cristina Saldana."