ALFA

120.

Ahojky! Tak přidávám slíbenou kapitolu... 😪a předem vám chci říct, že jsem ji psala nemocná a v horečkách. 😷 Tak doufám, že se vám nebude zdát moc hrozná... 😂
Jinak moc děkuju za více jak 41K přečtení a milé komentáře. Jste nejlepší. 💓💓

John:
Nervózně jsem seděl na jedné z maličkých sedaček v bílé nemocniční chodbě a zamyšleně pozoroval černovlasého muže před sebou.

Nikolai od doby, co přivezl i se zbytkem své provizorní skupiny Cristinu mlčel a s nikým, samozřejmě až na doktora nepromluvil. Upřímně jsem se mu ani nedivil.

Když jsem ji viděl, jak zbídačeně vypadala, neměl jsem úplně nejlepší pocit. Celý obličej měla od zaschlé krve, a dokonce jsem z Nika dostal, že měla pravděpodobně zlomená žebra. Přes krk se jí táhla obrovská tržná rána, kterou jí prý udělal Dvanáctka. Byla pokousaná...pokud se té nechutnosti vůbec dalo říkat kousanec...
Dokonce mi připadalo jako...kdyby ji chyběl...kus ruky. Konkrétně celá dlaň. A když jsem se pokoušel Nikolaie ptát, jestli to nebyla jen má fantazie, neodpovídal.

Trhaně jsem se otočil, když jsem zaznamenal pohyb vedle své paže. Nikolai mě napodobil, protože jsme oba doufali, že sem přijde doktor, a to s nejlépe dobrými zprávami.
Jednalo se ale jen o Cate, která si vynutila tu být i navzdory svému stavu. A ačkoliv jí naši Léčitelé a lidští doktoři dali rychle do kupy, měla se šetřit. Jenže Cate byla Cate...což znamenalo pěkně vzdorovitá a paličatá proximita.

,,Nechceš odvést na pokoj? Musíš být už unavená." Pronesl jsem tiše směrem ke Cate, ale zadíval se na svého černovlasého přítele. V očích se mu lesklo pochopení.

,,Ne, to nemusíš. Chci vědět co nejdřív, jak na tom Cristina je." Odpověděla a pokusila se o úsměv.

,,Klidně běž Cate. Taky zvažuju, že půjdu spát. Bylo toho na nás na všechny opravdu hodně. A takhle jim nijak nepomůžeme." Vložil se do hovoru Jordan a Cate se zamračila.

,,Jenže Hannah není zraněná. Jen léčí a ty si tu nemusíš trhat vlasy strachem."

,,Jen léčí? Já, kdybych tě v tom metru jen neléčil, bylo by dávno po tobě!" Odsekl jí vztekle a jeho světle zelené oči zaplály hněvem.

,,Přestaňte. Pokud máte chuť se takhle chovat, běžte si lehnout. Hned." Zavrčel temně Nikolai a jeho pohled byl upřený na Cate.

,,Promi-" chtěla mu něco odpovědět Cate, ale ve větě jí zastavily bílé dveře, které se s tichým zavrzáním otevřely naproti nám.

,,Doktore?! Jak je na tom?" Přiskočil ihned k muži v bílém plášti Nik.

Na chvíli nastalo tíživé ticho.

,,Inu, je naživu. Ale dřív, než si stihnete oddychnout, není ještě při vědomí. Mám pro Vás vlastně dobrou a špatnou zprávu co se slečny Saldana týče. Co chcete slyšet dřív nechám na Vás." Odmlčel se doktor a všem nám přejel očima po tvářích, i když moc dobře věděl, kdo mu dá odpověď. Naše oči se tedy stočily směrem k Nikovi a mlčky jsme vyčkávali, dokud nepromluví.

,,Asi...tu dobrou." Promluvil konečně náš černovlasý velitel a já se v duchu zasmál. Očividně pravidlo 'Chci znát dřív to špatné.' platilo jen ve filmech. Na tváři se mi rozprostřel úsměv, když jsem si všiml, že Nik svojí odpovědí nezaskočil jen mě.

,,Dobrá...Jak jsem již řekl, je živá a stabilizovaná. Vaši Léčitelé odvedli bravurní práci. Vnitřní krvácení jsme zastavili, podařilo se i srovnat rozdrcená a zlomená žebra." Povzdychl si doktor a já zalapal po dechu. Tolik odporných zranění a on je řekne mezi pozitivy?