Evoluce udělala další krok vpřed. Lidé už nejsou nejvyspělejší rasou na Zemi.
Mladá Cristina se toho všeho stává součástí a odjíždí na Ostrov - výcvikovou školu pana MacCartyho pro lidi jako ona. Mutanty. Jejím úkolem a vlastně i všech ostatních li...
Tina: Hlasitě jsem zívla a napila se z flašky s vodou. V noci jsem prospala maximálně dvě hodiny a hlava mě bolela jako střep. Nejlepší možná příprava na zkoušky Cristino.
Promnula jsem si oči a děkovala bohu, že konečně nebudu muset zápasit s Aaronem. Můj protivník se jmenoval Thomas Haut a já neměla nejmenší tušení kdo to je. Snad to bude nějaký slabý, vyhublý kluk. Jo a přesně proto bude Štít. Pobaveně jsem se usmála své poslední myšlence a utáhla si bandáže na svých prstech.
,,Číslo tři prosím! Slečna Saldana a pan Haut!" zakřičel najednou někdo, asi rozhodčí a já vzhlédla. Vzala jsem si do ruky svůj štít a meč a vyrazila směrem k ringu. V davu studentů jsem zahlédla Hannah, která na mě povzbudivě zamávala.
Prolezla jsem mezi příčkami plůtku a čelila tváří v tvář svému protivníkovi. Byl o hlavu větší než já, ale to nebylo nic neobvyklého. Byla jsem malá. Pevně jsem v ruce stiskla meč a přivřela oči. V hlavě jsem si pokoušela vybavit všechny rady a taktiky od Nikolaie.
Nemohla jsem prohrát.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kdosi odpočítal start zápasu a dřív než jsem se mohla nadát, Thomas se na mě vrhl. Hbitě jsem uskočila na stranu a jeho výpad mě na poslední chvíli minul. Zamračila jsem se na něj a udělala jsem rychlou otočku. Využila jsem síly, způsobené obratem a zasáhla ho mečem. Zaúpěl bolestí a odstrčil mě svým štítem. Opět jsme stáli tváří v tvář.
Díval se mi do očí a na hlas polkl. Byla na něm znát velká nervozita. Ruce se mu potily, a na krku mu splašeně tepala malá cévka. Mlčky jsem ho sledovala, s tělem napnutým jak struna, bez jediného pohybu. On sám se nehýbal.
Lidé, co nás teď museli sledovat, si museli myslet, že jsme blázni, protože jsme uprostřed bojové zkoušky stáli jak tvrdá Y a nebojovali. Ale něco na něm mi připomnělo mě samotnou, když jsem čelila Aaronovi a neměla šanci na výhru.
Zadívala jsem se mu pevně do očí. Hruď jsem si překryla štítem a čekala, až zaútočí. Pochopil to. Přikrčil se, vyskočil a naše štíty se střetly. Cítila jsem, jak mi písek v ringu prokluzuje pod nohama a znenadání jsem se ocitla na zemi. Zamračila jsem se. Jeho hnědé oči mě pečlivě sledovaly, a netrvalo dlouho a pokusil se mě odzbrojit. Já ale jeho výpad předvídala a tak jsem se včas stihla odvalit na stranu. Vydrápala jsem se na nohy a odrazila jeho další útok. Matné čepele našich mečů zařinčely.
Než se stačil nadát, skrčila jsem se a oběhla ho. Tím jsem se dostala k jeho zádům. Věnovala jsem mu silnou ránu štítem, a využila jeho chvilkového zmatení. Napřáhla jsem se pro ránu a zaútočila. Řízla jsem ho hluboko, do boku. Zapomněl se chránit pitomec. Sledovala jsem jeho rychle krvácející ránu a zadoufala, že se vzdá. On ale místo toho zakřičel, a s mohutným výskokem zaútočil na mojí hlavu. Stihla jsem si ji překrýt štítem, ale i tak jsem se nevyhnula tupé ráně způsobené jeho mečem a mým štítem zároveň.
Zamrkala jsem. Rozostřil se mi zrak. Vztekle jsem mu jeho chabý útok vrátila a udělala prudký výpad na jeho břicho. Tentokrát se stihl včas krýt, ale nečekal to a já ho srazila na zem. Chtěl se zvednout, ale mé koleno mu v tom zabránilo. Jeho zuby cvakly jako rozbíjející se sklo, když se jeho obličej seznámil s mojí kolenní čéškou. Namířila jsem meč na jeho hrdlo, aby věděl že jakýkoliv odpor je zbytečný. Zachrčel a otřel si rukou pramínek krve, který mu vytékal z úst. Pak mávl na rozhodčího.
