ALFA

114.

Ahoj! Tak přidávám slíbenou kapitolu dřív než normálně, když jste posledně psali tak hezké komentáře. 🙈 Doufám, že se bude díl líbit a přeju příjemné čtení.
❤️

Autumn:
Mlčky jsem pozorovala Johna, který stál po boku Nikolaie dál od našeho provizorního tábora.
Už jsme byli pár hodin na cestě a na noc jsme se rozhodli utábořit v jednom menším lese. Celá cesta začala v podivné náladě, a ta nám vydržela až doteď. Nikolai byl totiž nakonec opravdu podrážděný z přítomnosti Chrise. S Johnem se kvůli tomu docela ošklivě pohádali a i mě začalo pomalu připadat, že tenhle Nik nebyl ani zdaleka tím Nikem, kterého jsme znali.

,,Netvař se takhle. Zůstane ti to." zašklebil se vedle mě Chris a já k němu vzhlédla. Podával mi misku plnou jídla, kterou jsem okamžitě vděčně přijala.

,,Promiň, jen mi Nikolai dělá starosti..." zamručela jsem v odpověď a znovu se ohlédla za Johnem, jestli jsou oba pořád na svém místě.

,,To asi nejsi jediná. Ta blondýnka byla taky docela hotová z jeho změny chování, navíc netuším, jak bude reagovat, až zjistí, že se Cristina trochu sblížila s Viktorem." povzdechl si hnědovlasý voják a já se zamračila.

,,Nemají spolu žádný vztah, Tina ho bere pouze jako dobrého přítele."

,,A seš si jistá? Občas mi přišlo, že se k sobě měli trochu víc jak obyčejní přátelé." zasmál se Chris a bavil se nad mým zakaboněným obličejem.

,,Raději to neřeš, bůh ví, jestli nás neslyší..." zamumlala jsem a vložila si do úst další sousto svého jídla. Pak jsem nenápadně natočila hlavu a podívala se opět na místo, kde stál John a náš černovlasý Štít a velitel. Ztuhla jsem, když jsem si uvědomila, že se jeho děsivé oči vpíjely do mých. Určitě nás slyšel.

Okamžitě jsem se narovnala a odvrátila od nich zrak. Naháněl mi hrůzu. Zvlášť když se na mě díval pohledem, který zabíjel. Připomínal nebezpečné zvíře, které bylo navíc absolutně nevyzpytatelné. Modré oko mu nelidsky svítilo ve tmě jak malá žárovka, kdežto černé perfektně splývalo s okolím.

,,Už je pozdě...půjdete si taky lehnout?" ozvala se zničehonic přicházející Hannah a já sebou polekaně škubla. Myslela jsem, že už spala.

,,Já myslel, že už si dávno usnula." zasmál se nervózně Chris a Hannah si nás oba přeměřila nedůvěřivým pohledem. Tušila, že se něco děje. Jako Léčitel byla velmi citlivá.

,,Nene, řešila jsem se svojí skupinou strategie boje. Jsme tu totiž asi jediní, kdo ty bytosti zatím neviděl." zamručela nespokojeně a posadila se vedle mě.

,,Buď spíš ráda. Není o co stát." vydechla jsem ztrápeně a upřela pohled na Chrise. Naše oči se střetly a jeho pohled mi po chvíli na tváři vykouzlil malý úsměv.

,,No...tak já vás tu dvě hrdličky nechám. Dobrou noc." usmála se smutně Hannah a znovu se zvedla na nohy. Obrátila jsem svůj pohled na ni a spatřila v jejím obličeji bolest. Musela určitě myslet na Jordana...

,,Dobrou noc...A netrap se, určitě je v pořádku." zašeptala jsem konejšivě a ona se na mě vděčně zadívala. Pak se otočila k jednomu z aut a zmizela mi z dohledu.

Vzhlédla jsem k noční obloze, na které se netřpytila ani jediná hvězda. I nebe tu působilo nebezpečně...

,,Přestaň se tak tvářit a pojď ke mě." poručil mi šeptem Chris a já se k němu bezmyšlenkovitě spokojeně přitulila. Jeho klidný dech mě uklidňoval a příjemná mužská vůně uspávala. Cítila jsem se v bezpečí...

Z mého klimbání mě však vyrušily hlučné kroky a já byla nucena otevřít oči. V zápětí jsem se k Chrisově hrudi přitiskla o něco silněji. Nikolai se s Johnem vrátil k autům a jeho pohled opět patřil mě. Nedalo se z něj nic vyčíst jako obvykle, avšak cosi v jeho postoji připomínalo bolest. Přesně takovou jakou jsem viděla ve tváři Hannah, když nás viděla s Chrisem. Mohl být i on nešťastný kvůli Cristině?

Zkoumavě jsem přejížděla očima po jeho postavě. Od obličeje až po boty. Jako každý Štít působil nebezpečně a majestátně, byl mohutný. Přesně jako medvěd...
Chvíli jsem jen mlčky pozorovala jeho ostře řezanou čelist, ale pak se vydala i s Chrisem k jednomu z aut a na zadních sedačkách okamžitě usnula.

--------------

Ráno bylo nepříjemné. Studené a ponuré. Nikomu z nás se nechtělo moc vstávat. Zvlášť já měla chuť se jen přetočit na druhý bok, zavrtat se Chrisovi do náruče a spát dál. Jenže to teď nešlo. Byl před námi velký úkol a já, stejně jako ostatní, měla své povinnosti. Viděla jsem totiž Cristinu naposledy. Chris tedy samozřejmě také, ale tomu Nikolai nevěřil.

Když jsem se po delší době opravdu přinutila vstát, všichni ostatní už byli na nohou. Hannah, Derek, John a Nik něco řešili sklonění nad mapou a Chris s hnědovlasou dívkou z týmu Hannah dělal jídlo. Tuším, že se jmenovala Victorie.

Líně jsem se protáhla a zívla. Pak jsem se s námahou vyškrábala ven z auta a zamířila si to za hnědovlasým vojákem. Měl totiž jídlo. A kdo má jídlo je na mé straně.

,,Tak jak si se vyspala?" broukl mým směrem Chris hned co mě zmerčil.

,,No nic moc. Už jsem se vyspala i lépe, ale nejhorší to zas taky nebylo." zamručela jsem a mlsně sledovala otevřenou konzervu, co držel v ruce. Když si všiml mého pohledu, hlasitě se zasmál a podal mi konzervu do rukou i se lžící.

,,Ale chuť k jídlu evidentně nezmizela viď." zaculil se a sklonil se do kufru pro další konzervu. Já se na něj jen drze zašklebila a otočila svojí hlavu ke čtveřici, která stále něco živě prodiskutovávala vepředu.

Po krátké snídani jsme se sbalili a naše výprava pokračovala. Čím víc jsme se přibližovali, tím víc mě polévala horkost a strach. Nechtěla jsem s těmi bytostmi znovu bojovat. Zvlášť když jsme teď měli slabšího Léčitele. Teda, ne že by to bylo myšleno nějak proti Hannah, ale přeci jen byla beta. Jordan byl hlavní alfa. A i on měl problémy.

Mlčky jsem sledovala ubíhající krajinu a pomalu se začala orientovat. Blížili jsme se. Prohrábla jsem si rukou tmavě hnědé vlasy a nemohla se zbavit nepříjemného pocitu, který ve mě narůstal.

Najednou Nikovo auto, jedoucí před námi zastavilo. Všichni jsme okamžitě zbystřili. Něco tady nesedělo. Ještě jsme určitě nemohli být na místě...

,,Zůstaňte tady, půjdu zjistit proč jsme zastavili." Sykl Chris a my s Hannah a Victorií jsme nesouhlasně zavrtěly hlavami.

,,Nikam raději nechoď, nevíme co se děje!" Šeptla jsem v odpověď, což on ale ignoroval a vyskočil ladně ven z auta.

S holkama jsme se na sebe obrátily s obavami v očích. Všechny jsme to cítily...Něco divného.

,,Neměl by být už zpátky?" Zaskučela Victorie a Hannah jí chlácholivě vzala kolem ramen. Chtěla jí určitě ještě něco konejšivého říct, ale hlasitá rána následovaná až zvířecím zařváním, jí v tom zabránila.
Všechny jsme skoro přestaly dýchat a obrátily se k prvnímu autu.

,,Musíme za nimi!" Vykřikla jsem a vyskočila z auta ven i s děvčaty v zádech. Bleskově jsme oběhly náš vůz a dostaly se tak tomu prvnímu.

To co jsem tam spatřila mě totálně zamrazilo na místě...

Mrtváci...

Chris ležel na zemi, ale díkybohu se zdál být v pořádku.
Nad ním se tyčil Nikolai a v levé ruce držel něco...odporného...hlavu jednoho z mrtváků! Museli na ně zaútočit! Ale jakto, že se vyskytovali mimo město?!
Celá Nikolaiova ruka byla od krve té bytosti, jejíž tělo leželo několik metrů od něj. Zlověstně vrčel a svaly se mu napínaly vztekem.

Jeho oči byly upřené někam dopředu, a když jsem se odvážila zadívat se  tím směrem, spatřila jsem dva mrtváky, kteří s kňučením couvali dál od našeho Štíta. Znovu jsem  na něj pohlédla...

Černé oko plálo nenávistí a cenil zuby jak divoká šelma směrem ke svému nepříteli.

Co se to tu sakra děje?!