ALFA

83.

Tina:
,,Takže jsi ze Španělska?" uculil se na mě Viktor a já jen kývla. Už mi celkem lezl na nervy, celou cestu mě zásoboval přímo debilními dotazy a já tak nemohla mluvit ani s jedním členem svého týmu.

,,Pane, za chvíli se ocitneme v nakažené oblasti." ozval se zničehonic jeden z Viktorových vojáků a já vyhlédla z okénka. Nacházeli jsme se v jednom z větších měst...ale neodvažovala jsem se vůbec tipovat o jaké město se jednalo. Z těch trosek se to prostě nedalo.

,,Dobrá, děkuji. Cristino...předpokládám, že víš co nás teď čeká. Čistíme zamořená města od těch "bytostí". Jak už říkal armádní generál...nejsou moc rychlý ani chytrý. Nebezpečný jsou jen pokud jsou ve skupině.
Předpokládám že ale s vaším výcvikem by s ničím neměl být problém. Civilisté už jsou dávno evakuovaní, takže nemějte obavy že by jste zabíjeli lidi. Oni už lidmi nejsou." pronesl Viktor ledově a přejel pohledem po mé jednotce. Pak vytáhl z jednoho z vaků nějaký papír a položil ho přede mě.
,,Tady na mapě jsou vyznačená místa jejich nejčastějšího výskytu. Všimli jsme si že mají rádi podzemní prostory a tmu. Proto nejraději útočí za tmy. Ve dne jsou slabší.
Budeme vždy chodit všichni spolu, ale ty povedeš svůj tým a já zase svoji četu. Nechci v ničem dělat bordel." dodal a zadíval se mi hluboko do očí. Na sucho jsem polkla.

,,Dobře."