ALFA

45.

John:
Už byla dávno noc a já už měl dávno spát a nevědět o světě. Problém byl že můj mozek odmítal spolupracovat a neustále myslel na tu malou modrookou divošku.

Ani jsem už nevěděl jak se jmenovala, i když jsem s ní před par dny mluvil. Nebyla můj typ. Měl jsem rád holky, které nedělaly ofuky a daly mi to co jsem chtěl. Hned.

Byl jsem lovec a rád jsem si užíval. Jakkoliv. A holky pro to byly jen nástroje. Nic víc a nic míň.
No s to malý modrooký mládě nevypadalo že by se s mým životním stylem ztotožňovalo. Škoda. Znovu jsem si jí představil před očima. Dnes večer vypadala kurva dobře. Zatnul jsem zuby a potlačil nemalé vzrušení.

Posadil jsem se na posteli a tím se z mého nahého těla svezla lehká deka. Ovál mě chlad. Vstal jsem a přešel k oknu, abych ho zavřel ale cosi zvláštního mě zaujalo v temnotě za ním. Byly to nějaké dvě postavy a evidentně měly namířeno do školy. Chvíli jsem je mlčky pozoroval, ale když se přiblížily a já zjistil o koho jde, měl jsem co dělat abych se nerozesmál. Ze dvou tajemných siluet se totiž vyklubal Nik a ta šílená Španělka, které jsem nemohl přijít na jméno. Kde asi byli? Že by ji vzal zas na nějaký výlet? Zasmál jsem se. Typický Nik a jeho hrozný vkus. Místo toho aby si bezstarostně užíval, pokoušel se o tuhle bláznivou a hysterickou holku. Nechápal jsem ho.

Každopádně se ho musím zítra zeptat co spolu dělali.
Zaklapl jsem okno a přemístil se zpět k posteli. Konečně na mě ulehla únava. Těsně před usnutím jsem si ještě z zrýsoval v hlavě plán jak svedu tu modrookou potvoru.