Evoluce udělala další krok vpřed. Lidé už nejsou nejvyspělejší rasou na Zemi.
Mladá Cristina se toho všeho stává součástí a odjíždí na Ostrov - výcvikovou školu pana MacCartyho pro lidi jako ona. Mutanty. Jejím úkolem a vlastně i všech ostatních li...
Cate: Seděla jsem na své posteli a listovala si ve své oblíbené knížce. Přeskakovala jsem mezi oblíbenými částmi a přemýšlela nad tím, jestli někdy naleznu lásku jakou hlavní hrdinka příběhu.
V knížkách je vždy vše tak lehké...Lidé jsou k sobě upřímní a mají se rádi. Zívla jsem a protáhla se, měla bych se jít osprchovat a pak jít spát, abych byla na zítřek odpočatá a plná sil.
Bohužel vše na co jsem se zmohla bylo jen bezvládné ležení na posteli a přemýšlení nad svým životem. Chtěla jsem si s někým promluvit, ale Hannah jsem nemohla najít a Cristina prý někam odjela. Dost zvláštní bylo že ve stejnou dobu zmizel i Nikolai. Věděla jsem stejně dobře jako Hannah, že ty dva čekají ještě zajímavé věci.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mám Tinu ráda, myslím si že je to dobrý člověk. Ale něco jsem ji možná záviděla. Nebyl to vzhled, ale spíš to jak se na ní díval Nikolai. Vždycky jsem něco takového chtěla. Bohužel marně. A teď když jsem tady, na ostrově a poznala jsem Johna je to ještě horší. Proč se vždycky zamiluju do někoho kdo o mě nemá zájem?
,,Cate? Můžu dovnitř? Prý si mě sháněla." Zaslechla jsem za dveřmi hlas Hannah a v duchu se usmála. Snad mi aspoň ona zlepší náladu.
,,Jasně, pojď dovnitř." Zakřičela jsem a dveře vedle mé postele se ihned neslyšně otevřely.
,,Děje se něco?" Zeptala se okamžitě starostlivě a přisedla si ke mě na postel.
,,Ne, jen jsem si chtěla s někým promluvit když je zítra první den tréninku, jsem z toho nervózní." Zalhala jsem a Hannah kývla.
,,Nechceš sem zavolat i Tinu? Můžeme si udělat hezký večer."
,,No Tina ta si už večer užívá, akorát s někým jiným." Zasmála jsem se.
