ALFA

70.

Tina:
Tiše jsem sledovala černý strop a poslouchala neklidný dech Tumn. Bylo kolem druhé hodiny ráno a já spolu s černovlasou Distance už dávno ležela v posteli. Teda...abych to uvedla na pravou míru - Autumn ležela v mé posteli a já na zemi vedle ní. Byla totiž tak opilá, že jsem si jí raději vzala k sobě. Nechtěla jsem aby provedla něco, čeho by později litovala i když to spíš vypadlo, že jsem si na sebe upletla bič.
Jedna z posledních nocí na Ostrově a já se prospím na koberci, přikrytá jen tenkou mikinou.

Otráveně jsem něco zamručela, když se z chodby ozval pobavený křik opilých studentek. Otočila jsem hlavu k Tumn, ale ta spala a nevypadala že by jí nějaký křik měl vytrhnout ze spánku.

Unaveně jsem se posadila a protřela si oči. Spánek o mě bohužel neměl vůbec zájem a já opravdu nevěděla co budu do svítání dělat. Jako kdyby mi někdo zrovna četl myšlenky, ozvalo se těžkopádné zaklepání. Protočila jsem očima a v duchu doufala, že nejde o nějaký blbý fórek. Možná je to jen Cate a Hannah.
Že by měly také zájem spát v mé posteli?

Otráveně jsem vstala a vydala se ke dveřím, které jsem následně otevřela.
První chyba.
Do nosu mě udeřila tvrdá vůně alkoholu a já, dřív než abych zvedla hlavu k příchozímu jsem se rozesmála.
Druhá chyba.

,,Holky co -..." úsměv mi zamrzl na rtech když jsem na pravé ruce ucítila kovové sevření. Vzhlédla jsem a setkala se s ocelově modrýma očima. Nikolai...Zorničky měl nepřirozeně rozšířené a jeho stisk na mém zápěstí sílil.

,,Niku?..." vyklouzlo mi ze rtů, aniž bych spustila pohled z jeho tváře. Mlčky mě zatáhl do pokoje. Klopýtla jsem a oba jsme klesli k zemi. Nasměroval si mé tělo proti tomu svému a tak jsme se dívali jeden druhému do očí. Zvláštní bylo že jsem necítila žádný strach.
Nikolai mě tiše sledoval ale v zápětí vecpal svojí hlavu do ohybu mého krku. Cítila jsem na rameni lehké zašimrání, když nasál moji vůni hluboko do svých plic. Něco zamručel a za chvíli se přestal hýbat. Jeho dech se zpomalil. Moment.

Vážně na mě usnul?!

S obrovským zanaříkáním jsem toho mamuta povalila na zem a přikryla nás oba svojí provizorní dekou - mikinou. Tohle byl vážně nejhorší večer mého života. A zároveň nejlepší. Jeho dech mě uklidňoval. Pozorovala jsem jeho uvolněnou tvář a přemýšlela nad tím, co ho sem přivedlo. Proč sem šel?

Ahoj:) Vím že se už opakuju, ale doufám že se vám kapitola líbila. 😃 Dekuju za každou hvězdičku, komentář i sledování.
Love ya!❤