Evoluce udělala další krok vpřed. Lidé už nejsou nejvyspělejší rasou na Zemi.
Mladá Cristina se toho všeho stává součástí a odjíždí na Ostrov - výcvikovou školu pana MacCartyho pro lidi jako ona. Mutanty. Jejím úkolem a vlastně i všech ostatních li...
John: Celý den uplynul tak rychle, že mi přišlo jako bych před pár hodinami vstával a šel na snídani. Od rána do večera tu byl velký frmol. Nováčci potřebovali uniformy a speciálně upravené zbraně, Štíti byli obeznámeni s nejdůležitějšími informacemi a každý z nás se pokoušel co nejvíc si užít poslední chvíle na Ostrově.
Já osobně bych nejradši trávil svůj čas s Cate, ale ta, coby nováček, neměla absolutně žádný čas. Navíc jako proximita hlavního alfa týmu odjížděla do USA už zítra. Už zítra... Stejně jako já a můj tým.
Tiše jsem stál na balkóně vedle bazénu, u kterého se často pořádala nějaká...ehm, párty...a pozoroval okolí. Pomalu se smrákalo a moře bylo až děsivě klidné. Zlehka olizovalo kamenné útesy a písečné pláže. Nebe mělo temně šedivou barvu a vypadalo to, že bude v noci bouřka. Ptáci nezpívali. Všude panovalo až mrtvolné ticho a klid.
Jen v mé hlavě ne.
Vlastně, tohle bude naše první opravdová akce. Teda...jasně že jsme měli jako první alfa tým odchozené všechny arény, jejichž obtížnost na nás testoval sám MacCarthy, ale abychom bojovali doopravdy a mohli zemřít...to nikdy. Možná proto jsem měl poslední dobou nepříjemný pocit. Všechno se to stalo tak rychle...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Johne?" Vytrhlo mě z usilovného přemýšlení zaklepání na rameno. Otočil jsem hlavu a stanul tváři v tvář Nikovi. Chtě nechtě se mi na tváři vykouzlil úsměv.
,,Mm?" Zamumlal jsem pouze.
,,Jsi v pohodě? Cate se po tobě sháněla." Odpověděl tiše a postavil se vedle mě. Ledabyle se opřel o zábradlí jako já a věnoval mi pronikavý pohled. Odvrátil jsem od něj zrak a zadíval se zpět na moře.
,,Jo, jasně." Vydechl jsem, ale jak jsem předpokládal, prokoukl moji lež.
,,To vidím. Jsi nervózní." Zasmál se a jeho pohled padl také na tmavé moře.
,,Mám jen strach o Cate. Bude to pro ni nové a ... hlavně nebezpečné." Řekl jsem tiše a na chvíli jsem zadoufal, že mě neslyšel. Nechtěl jsem před ním fňukat, ale zároveň jsem se potřeboval někomu světit.
,,Hlavně si pamatuj, jakou si mi dal přednášku o holkách v jejím věku." Zamručel Nikolai a já se uchechtl. Věděl jsem, že ho to pořád žere.
,,Nemyslel jsem to tak. A navíc mě to teď docela mrzí. Nechtěl jsem vás rozeštvat." Povzdechl jsem si a prohrábl si rukou tmavě plavé vlasy.
,,To už je teď asi jedno."
,,Není. Máš ji pořád rád." Usmál jsem se a bavil se jeho reakcí.
,,To mám." Vydechl.
,,Měl bys jí to říct. Přeci jen...jdeme do války a nevíš, co všechno se může stát. Třeba je to poslední příležitost."
,,Já vím. Ještě to zvážím, nechci ji příliš rozrušit. Musí zůstat soustředěná, aby dokázala velet své skupině. Ale pokud se stane něco 'zajímavého' budeš první kdo se to dozví." Zasmál se a strčil do mě.
Zase to bylo jako dřív. Konečně jsme se zase chovali jak bratři.
Ahoj:) po delší době delší část 😃. Doufám že se vám líbila. Zase se opakuju, ale musím vám poděkovat za všechny hvězdičky a komentáře ❤ A samozřejmě přeju hezkou neděli! Love ya
