Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

8: Nesnáším toho zmetka.

Chuuya vás vítá u dalšího dílu naší zamotané lásky.

Byl jsem tak rozhořčený, když jsem viděl tu fotku. Naštval jsem se a nedával pozor na to, co dělám, až jsem skončil v nemocnici. Když jsem otevřel oči, stál u mé postele Dazai. Nemohl jsem se na něj zlobit, vím čeho je Akutagawa schopný. Proto jsem to nijak neřešil. Určitě jste čekali, že se pohádáme nebo tak něco, ale potom, co mi řekl, jsem ho chtěl jen objímat, navíc já už bez něj nedokážu žít. Ty slova mi pořád znějí v uších: moc...tě...miluji... Jeho nejde nemilovat. Měl jsem co dělat, abych to bez něj těch pár dnů vůbec vydržel.

Netuším proč mě Akutagawa tak nesnáší. Jednou po mě i vyjel, vůbec jsem nechápal o co mu šlo. Měli jsme mezi sebou celkem dobrý přátelský vztah, ale potom se to nějak zvrtlo a od doby, co je tu Dazai, se nebavíme už vůbec. I když jsem za to částečně rád, ale zase bojím, že nás s Dazaiem bude chtít rozdělit. Dazai je pro mě jediná osoba, za kterou bych položil život, takže nic víc nepotřebuji. Jestli nás někdy s Dazaiem rozdělí, vlastnoručně ho zabiju. Nesnáším toho zmetka. Z mého přemýšlení mě vysvobodil polibek, Dazaiovo polibek. Objal jsem ho kolem krku a polibek prohloubil. Dazai se podivně zatvářil.

Dazai: Děje se něco? Přijdeš mi trochu divný.
Já: Ne jen jsem přemýšlel.
Dazai: Všiml jsem si, prý tě po obědě propustí.
Já: Fakt? Tak to někam zajdeme ne?
Dazai: Princezničko, ty by ses měl šetřit, takže zajdem maximálně k nám domů. Mrkl na mě.
Já: K nám? A to je kde? Vytřeštil jsem na něj oči.
Dazai: Můj domov, teda teď už náš. Včera jsem ti přestěhoval všechny věci ke mně. Sladce se uculil.
Já: Jaktože o tom nic nevím? Najednou zesmutnil.
Dazai: Vadí ti to? Já ...opravdu jsem tomu nedokázal nijak zabránit, nechtěl jsem, aby mě políbil.
Já: Hlupáčku to je dobrý, mezi námi je to dobrý, jen mě to trošku překvapilo.
Dazai: Takže u mě budeš bydlet? Obličej se mu krásně rozzářil.
Já: Věci se mi stěhovat zpátky nechtějí a aspoň tě budu mít pod dohledem.

Vlezl si ke mně pod deku a objal mě. Trochu jsem zaskučel bolestí a Dazai objetí povolil. Trochu se odtáhl a rukama mi vlezl pod triko. ,,No tak, jsme v nemocnici a už zase děláš blbosti." Pronesl jsem naštvaným tónem. Dazai mě ale neposlouchal a pokračoval dál. Jeho ruce vystřídali rty, které líbaly každičké místo a jeho vlásky, které mě lochtaly. Vrtěl jsem sebou a tiše sténal. Trochu mi stáhl tepláky od pyžama a líbal mě na kyčlích. ,,Dazaii, prosím přestaň! Víš, kam tohle vede, že?" Řekl jsem rozechvělým hlasem a čekal, jak zareaguje. ,,Vím a nevadí mi to, pomůžu ti od toho." Odpověděl s úsměvem na tváři a pokračoval dál. Moje chlouba byla v pozoru. To nebylo dobré, co když někdo přijde. Dlaní obemkl můj úd a začal jezdit nahoru a dolů. Snažil jsem se, abych nevzdychal nahlas, nešlo to. Ústa mi zacpal svým jazykem. Z líbání jsem cítil jeho vášeň a chtíč a jeho rozkrok se také ozýval. Tlačil na mé stehno. Oddělil jsem se od jeho úst a rekl: ,,Tady má někdo další problém." Dazai zčervenal a jen přikývl. Stáhl mi tepláky i trenky po kolena. Rukou jsem mu zajel pod kalhoty i trenky a chtěl uchopit jeho úd, ale ruku mi vytáhl. Vlezl hlavou pod deku a pomalu se blížil k mému údu. Ucítil jsem něco mokrého. On ho snad olíznul. Vážně ho olíznul znovu a znovu. Potom si ho strčil do pusy. Hlasitě jsem oddechoval, bylo to tak příjemné. Pusou pohyboval nahoru a dolů a zapojoval i jazyk. Občas jemně kousl. Slastně jsem sténal na celý pokoj. To bylo poprvé, co mi tohle někdo dělal. Po chvíli přidal na rychlosti a já cítil, že se brzy udělám. Vzrušením jsem celý hořel a pořád hlasitě vzdychal. Dazai rukou jezdil po mém břiše, pomalu se přesouval výš, až skončil u mé bradavky. Dráždil ji a při tom mě pořád uspokojoval pusou. Sotva jsem mohl dýchat. Už zbývala malá chvilička. Dazai zrychlil, co nejvíc to šlo. Pár sekund! Chtěl jsem mu dát hlavu pryč, věděl jsem, že už budu. Ale i tak pořád pokračoval dál, dokud jsem se mu nevystříkl do pusy. Vytáhl hlavu z pod deky. Usmál se, všechno to spolkl a ještě se oblízl, jak nějaká kočka. Byl celý spocený stejně jako já. Políbil mě a položil si hlavu na mou hruď. Prohrábl jsem mu jeho hnědé vlásky a věnoval jim pár polibků. ,,Chutnáš dobře." Z ničeho nic pronesl. Zrudl jsem a neměl slov. ,,Oněměl jsi? Doma bude pokračování ne?" Zeptal se a podíval se na mě. ,,Já nevím, nejsem v tom nijak zkušený." Rychle jsem odpověděl a odvrátil pohled. Dazai chtěl něco říct, ale někdo otevřel dveře. Rychle jsem si natáhl trenky s tepláky. Dazai si sedl na židli vedle lůžka, jako by se nic nestalo.

Doktor: Doporučil bych vám se hned takhle nezatěžovat.
Já: Jak nezatěžovat? Že by mu to došlo? Snad ne.
Doktor: Myslím, že oba dobře víte, příště si to nechte na doma.
Já: Vy jste nás slyšel? Úplně jsem zrudnul a Dazai též.
Doktor: Nešlo vás přeslechnout. Zasmál se.
Já: Můžu jít už domů?
Doktor: No radši jděte a nepřetěžujte se. Odešel úplně vysmátý.
Dazai: Tak to tě můžu vysvléknout, ne? Zeptal se a šibalsky se zašklebil. Při představě, jak mě svléká jsem zrudnul.
Já: Co to zase plácáš za nesmysly?
Dazai: Nechceš jít v tom pyžamu, že ne?
Já: Ne, ale převléct se zvládnu sám. A nepovažuj se ani na chvilku podívat.
Dazai: Fajn. Stejně si tě svléknu doma. Zašeptal.

Převlékl jsem se. Opravdu se ani jedinkrát neotočil. Stoupl jsem si k němu a zezadu ho pevně objal. Stoupnul jsem si na špičky, abych mu mohl věnovat polibek do vlasů a na krk. Otočil se čelem ke mně, políbil mě a silou se dostal jazykem do mých úst. Vášnivě mě líbal a já jen nestačil dýchat. Po chvilce jsem se od něj odtáhl. ,,Měli bychom už jít." Smutně na mě pohlédl a pak se rozešel ke dveřím. Povzdechl jsem si a šel za ním. Na recepci jsem podepsal propouštěcí papíry a konečně šel domů. Dazai se chtěl cestou stavit do cukrárny a koupit něco sladkého domů. Neavdilo mi to. Venku bylo krásně, a tak jsme se rovnou prošli. Na chvíli jsme se zastavili na lavičce v parku.

Seděli jsme a povídali si, najednou si Dazai propletl prsty s mými. Cítil jsem jeho teplo, které do mě probudilo, cítil jsem z toho "motýlky" v břiše. Kolem nás začali procházet lidi a já se bál, co by si pomysleli a ruce jsem rozpletl. Chtěl je propléct zpátky, ale uhnul jsem rukou. ,, Půjdem? Jsem unavený." Zeptal jsem se a zvedl se z lavičky. Přikývl a také se zvedl. Šli jsme tedy domů. Znovu si se mnou propletl prsty a pevně stiskl. Odtrhl jsem se od něj, nevím prostě to na veřejnosti nesnesu. Dazai se na mě naštvaně podíval. ,,To se za mě stydíš, že ti nemůžu držet ani za ruku?" Vykřikl. ,,Ne, ale prostě jsou tu lidi a...." ,,Co teda ke mně cítíš, když se bojíš mě držet před lidma za ruku?" Přerušil mě a rozkřikl se ještě víc. V očích se mu začali shromažďovat slzy. Já neměl jsem slov. Jen jsme na sebe tak zírali a nic neříkali. Dazai potom pokračoval dál a já šel za ním.

Konec!!! :D

Snad se vám i tenhle díl líbil.
Budu ráda za vaše hlasy, komentáře, názory a sledování ♥
Pokračování příště! ♥