Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

34: Alkohol dělá divy.

Akutagawa:

Dazaiovo kolegové začali postupně odcházet a my využili příležitosti. Mezitím, co se loučili, jsem zatáhl Atsushiho do ložnice. Dnes byl nějak nažhavený, to nejspíš dělal ten alkohol. Začal jsem ho líbat a strhávat z něj věci. On se jen opile usmíval a pořád si mě přitahoval do polibku. Musel jsem se smát. ,,Co to do tebe vjelo? To nejsi ty. Dnes se snad nebojíš?" Optal jsem se ho. Škodolibě se uculil a než jsem se nadál, byl nade mnou.

,,Možná by ses dnes měl bát ty!" Oznámil mi a nevinně mrknul. ,,Tak a teď mluv! Co všechno jsi s kým kdy měl?" Žárlivě se na mě podíval. Pochmurně jsem se na něj zahleděl. To jako vážně chce teď řešit mou minulost? Já myslel, že s ním začnu, aniž bychom se do minulosti ohlíželi. ,,Opravdu to chceš vědět? Je to minulost..." se strachem jsem řekl. ,,Ano chci, pak už tě nechám." Naléhal dál. No super, co mu na to mám říct? Myslel jsem, že to minule dostatečně pochopil, když jsem ho varoval, ať nedělá stejnou chybu. 

,,Tak dobře. Jak už víš, do Chuuyi jsem byl zamilovaný, no a samozřejmě to nezůstalo jen u nějakého polibku. Chuuya je nemocný a kvůli jeho nemoci se neovládal a prakticky mě znásilňoval... no potom potkal Dazaie, začal s ním normálně chodit, já strašně žárlil a začal Dazaie nenávidět, jenže jsem se nakonec zamiloval i do něj. Dělal jsem blbosti, ale poté se naštěstí vše vyřešilo i Chuuyovo nemoc a já pak uviděl tebe. No a s Dazaiem jsem taky nakonec spal, ale to bylo skrz jeho sobecké přání mít trojku. Víc nic... nejsem takový... no snad mě chápeš... navíc něco už jsem ti předtím říkal. Teď už se prosím na nic neptej neříká se mi to lehce.  

,,Promiň a děkuji. Jak už jsem slíbil, nechám tě být." oznámil mi a přisál se k mým rtům. Z jemného a vášnivého polibku se stal dravý souboj jazyků. Převrátil jsem ho pod sebe a pokračoval tam, kde jsem skončil. Nijak se nebránil, a tak jsem nechal své neposedné ručičky bloudit po jeho těle. Sladce sténal a já byl čím dál tím víc nažhavený. Jen doufám, že nám sem nikdo nevleze. Musel jsem se ušklíbnout. ,,Tohle se mi přestává líbit, proč já jsem skoro nahý a ty na sobě máš všechno?" Uraženě se zeptal. ,,No jestli ti to vadí, tak s tím něco dělej!"

,,Jak chceš..." odvětil a znovu mě shodil pod sebe. Začal mi vyhrnovat tričko a postupně mi na každé holé místo mi věnoval polibek nebo jemný kousanec. Aniž bych chtěl mé tělo se chvělo a zalilo se teplem. Netrvalo dlouho a triko skončilo někde na zemi. Jeho pozornost se zaměřila na mé kalhoty a podbřiško. Nevydržel jsem to a začal sténat. Andílek se na mě roztomile uculil. Poté letěly kalhoty na zem a andílek se nám ještě více rozvášnil. Všiml jsem si, jak se otevírají dveře, to nejspíše byl Chuuya s Dauaiem. Dělal jsem, že jsem je neviděl a nakonec odešli. 

Už jsem na tom byl dost špatně, jelikož má chlouba dávala dost najevo, že je připravená. Bylo těžké se před ním držet. Andílek si na mě obkročmo sedl a ihned zrudl, asi si to taky uvědomil. Pohladil jsem jeho zářivou tvář. Udělal to samé a usmál se na mě. Byl tak nádherný... dokonalost sama o sobě. Vzal jsem jeho pramínek vlasů mezi palec a ukazováček a poté jsem ho začal namotávat na prst a přitahovat k sobě jeho tvář, abych ho mohl políbit. Tak moc jsem ho miloval. Všechny své city jsem vložil do svého polibku a dlaní, kterými jsem jej jemně hladil, a předal je andílkovi. 

,,Andílku jsi tak krásný a nevinný, až se bojím jen pomyslet na to, jak by tahle noc mohla skončit." Andílek se na mě zmateně podíval. Poté se jen usmál. ,,Bojíš se snad, že kvůli sexu s tebou přijdu o svou svatozář? Jestli ano jsem ochotný tohle riziko podstoupit. Není přeci hřích si takhle dokazovat lásku. Navíc řekl bych, že jsem tě nechal čekat už dost dlouho, nemyslíš?" Pořádně mě objal. ,,A ta tvoje věc mě už tak dost tlačí, tak ji trochu pomůžeme." 

,,Dobře budu opatrný a jemný, kdyby se ti něco nelíbilo, ihned mi to řekni!"Přikázal jsem mu. Jen souhlasně kývl. Opět jsem ho obrátil pod sebe. Začal jsem líbat jeho rty, ze kterých jsem přešel na klíční kost a nakonec na hruď.Nevynechal jsem ani bradavky. Jednu jsem dráždil jazykem, druhou prsty. Volnou rukou jsem obemkl Andílkovo úd a začal po něm přejíždět. Rozvzdychal se. 

Bylo na čase posunout se dál. Sjel jsem po vnější straně stehna. ,,Andílku jdu dál, možná to bude trochu bolet..." varoval jsem ho. ,,Děláš to ty, budu v pohodě." ujišťoval mě. nahnul jsem se k němu pro polibek a vnikl do něj jedním prstem. Lehce sebou škubl. Se strachem jsem na něj pohlédl. Usmíval se a zvedl palec na důkaz, že je to v pohodě. Začal jsem v něm kroužit. Hledal jsem jeho slabé místo. 

Andílek jsem tam hodil ošklivou grimasu, ale kdykoliv mě zaregistroval, usmál se, abych byl v klidu. Přidal jsem další prst, sykl bolestí. Opět jsem se v něm pohyboval a konečně našel jeho slabé místo, díky kterému se bude cítit blaženě. ,,Andílku, aby tě to potom tolik nebolelo, musím přidat ještě jeden prst.! oznámil jsem mu. ,,Dobře, určitě to nebude tak hrozné, docela se těším na to, co v tobě je." ,,Jak myslíš." odvětil jsem. 

Došlo na třetí prst. Jeho obličej měl zase ošklivou grimasu. Znovu jsem uchopil jeho úd a uspokojoval ho. Po chvíli jsem mu mírně roztáhl nohy. Abych se vyvaroval křik, zacpal jsem mu pusu jazykem a zkoumal jeho ústa. Vytáhl jsem z něj prsty a nahradil je svým ztopořeným údem. Pomalu jsem do něj pronikl. Andílek těžce oddechoval a zadržoval křik. Ve svých dlaních drtil povlečení a v očích měl slzy. ,,Promiň." šeptal jsem mu a hladil po vlasech. 

,,Ne, to je dobré, už si začínám zvykat." Pomalu jsem přirážel. Ze začátku mu po tvářích stékaly slzy, ale po chvilce začal vzdychat a sám přirážet. Přidal jsem na tempu a u toho si vášnivě bral jeho jemné a sladké rty. Znovu jsem uchopil jeho úd a přejížděl po něm. Andílek opět přirážel proti mě a já věděl, že brzy bude konec. Aspoň jsem konečně pocítil jeho nitro, slyšet tak krásný a nevinný sten, jako když hrají andělé na harfu, vidět ten pohled plný uspokojení a pocítit nepřekonatelnou slast. Než jsme se nadáli, společně jsme vyvrcholili. 

Chvíli mi bylo až líto, že jsem poskvrnil tuhle čistou dušičku, ale nelituji toho. ,,Miluji tě andílku." Otřel jsem ho a přitulil se k těm malinkatým zádíčkům. V životě jsem se necítil tak dobře. Moct se přitulit k někomu, koho milujete a kdo miluje vás, usínat vedle něj, líbat jej ze spaní, probouzet se s ním, sledovat jeho krásnou tvář, držet se s ním za ruku... tohle bych nikdy za nic nevyměnil... tohle pro mě znamená milovat. 

Ale jak dlouho tohle potrvá...

Konec!!! :D

Doufám, že jste si i tento díl užili :33 také bych ho ráda věnovala  Acaral nemohla jsem si nevšimnout tvého hlasování :33 děkuji :33 a AdlaStrejcov za její neustále popohánění :33
Také se omlouvám za čekání :((
Jinak mám v plánu konečně dodělat objednávky vašich obrázků, tak se máte na co těšit :)) 
Děkuji za stále přibývající hlasy a komentáře <33
Loučí se s vámi Tsukki :* <3