Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

23: ,,Už jsem ti to říkal, jsem tu pro tebe."

Ahojky! Jsem ráda, že jsem to stihla včas. Jak jste se měli a co jste dělali? Těšili jste se na nový díl ? :) Jinak koukala jsem na seznam ongoingů na léto a bude se překládat další řada Bungou stray dogs♥No každopádně ať se vám dobře čte. Dnes vám příběh povypráví:

Atsushi:

Byl pátek. Skončil jsem v práci a ihned jsem šel domů, měl jsem mít schůzku s Ryuuem. Dazai byl ještě v práci a vyřizoval nějaké papírování. Když jsem přišel, Chuuya už byl také doma. Díky vyznání mých citů k Dazaiovi mě moc nemusí. Sedl jsi ke stolu. Udiveně jsem na mě zíral. ,,Nějaký problém,že tak zíráš?" Zeptal jsem mě s nechutí ve tváři. Lekl jsem se, nadskočil a pak jsem jen zakroutil hlavou... tak chladný muž s dětskou tváří. Pořád jsem se na něj díval, byl jsem vystrašený, vůbec jsem nevěděl, jak mám začít. Chtěl jsem se mu prostě omluvit a ujistit ho, že už o Dazaie nestojím... ,,Tak jinak potřebuješ něco?" Znovu se mě optal. ,,No... ehm... víš... já... jen jsem ti chtěl říct, že o Dazaie nemám zájem, protože teď je mojí hlavní prioritou Ryuu, a proto bych tě chtěl poprosit, jestli bychom spolu mohli vycházet zase jako dřív," rychle jsem ze sebe dostal a zakryl si tvář. Opravdu jsem nechápal jeho reakce. ,,Jestli ti jde jen o tohle stačilo to říct normálně. Jinak hodně štěstí!" Popřál mi a šel radši do ložnice. Oddechl jsem si. Snad to teď bude lepší.

Seděl jsem v kuchyni a čekal, než mi zavolá Ryuu. Strašně jsem se na něj těšil. Uslyšel jsem klíče. Dazai už se vrátil z práce. Byl nějak vysmátý, určitě zase vymyslel nějakou blbost. Pozdravil mě a hned poté zamířil do ložnice. Zabrněl mi mobil. Podíval jsem se na display. Ryuu mi poslal zprávu. Vadilo by ti, kdybychom naší schůzku přeložili na jindy. Necítím se zrovna nejlíp a dnes bych už nic neušel. Snad se na mě nezlobíš. S láskou Ryuu. Musel jsem se pousmát, ten svou lásku opravdu neskrývá. Navíc jak bych se na něj mohl zlobit. Co teď budu dělat? Hmm Atsushi, vymysli něco ne. Můj mozek nakonec nebyl až tak zoufalý a mě napadlo, proč ho třeba nejít zkontrolovat. Napsal jsem mu ve zprávu, jestli můžu přijít na návštěvu. Do minuty mi přišla odpověď: Jestli se ti chce, tak klidně, ale dnes se mnou asi nebude žádná sranda. To mi nevadí, hlavně že budu s ním. Na nic dalšího jsem nečekal a pomalu jsem vyrazil. Cestou k němu jsem ještě nakoupil, abych nešel s prázdnou.

Zanedlouho jsem stál před Ryuuovo dveřmi. Zaklepal jsem, avšak nikdo neotvíral. Zaklepal jsem podruhé, ale opět žádná odezva. Přiložil jsem ucho ke dveřím a naslouchal. Hrála tam televize, takže musel být doma. Nedalo mi to a nakonec jsem zazvonil. ,,Hned jsem tam!" Ozvalo se z domu. Nejspíš jsem ho probudil zněl docela naštvaně. Otevřeli se dveře a v nich stál polonahý Ryuu s rozcuchanými vlasy. Mé tváře při pohledu na jeho obnaženou hruď zčervenaly. Všiml si, jak na něj zírám a také mírně zrudl. ,,Budeš tu jen tak stát nebo půjdeš dovnitř?" Zeptal se mě. Přikývl jsem a vešel dovnitř. Odložil jsem nákup. Nějak jsem neměl slov. Chvíli jsme tam jen tak nemluvně stáli. To ticho bylo nepříjemné, a tak jsem ho prolomil.

Já: Promiň, že jsem tě vzbudil. Usmál se na mě.

Ryuu: V pořádku. Přišel ke mně a přitiskl mě na jeho nahou. Za ty dva dny jsi mi tak chyběl. Byl jsem rudý jako rajče.

Já: Taky si mi chyběl. Opětoval jsem mu objetí. Jeho kůže byla tak příjemná na dotyk. Začal jsem mu hladit záda, celý hořel. Možná by sis měl jít lehnout, úplně hoříš. Počkej.  Povolil jsem stisk a trochu se odtáhl. Přiložil jsem si jednu ruku na své čelo a druhou na to jeho. Měl horečku. Koukej si jít lehnout, připravím ti dobrý vývar. Mrknul jsem na něj a nahodil široký úsměv.

Ryuu: Nic to není, za chvíli to přejde. Stačí mi, že jsi se mnou a cítím se fit. Snažil se mě přesvědčit.

Já: Fit? Na tohle ti opravdu neskočím, padej si lehnout a žádné odmlouvání!! Začal jsem ho pomalu strkat do pokoje.

Ryuu: Dobrý, dobrý... dojdu tam sám. Zašklebil se na mě. A na vaření kašli, pojď mi radši dělat společnost. Nechci tam být sám. Dělal na mě psí očka. Bylo těžký jim odolat, ale zvládl jsem to.

Já: Ne, budeš si muset chvilku počkat. Jen to dám vařit a hned jsem u tebe ano? Políbil jsem ho na tvář. Zčervenal.

Ryuu: Ano... dotčeně pronesl.

Zadělal jsem na polévku. Vyštrachal jsem nějakou utěrku a namočil jsem ji do studené vody. Šel jsem za Ryuuem. V jeho ložnici byl strašně vydýchaný vzduch a na podlaze strašný binec. ,,Bože, jak tu můžeš dýchat a co ten nepořádek?" Ptal jsem se. Jen se nevinně usmál. Přiložil jsem mu mokrou utěrku na čelo. ,,Pojď si lehnout ke mně, prosím," lákal mě. ,,Ne dokud neuklidím tenhle bordel. Nebyl jsi tu dva dny a je tu bordel, jak v tanku. To ti sem někdo chodí, nebo si to stihl udělat za tak krátkou chvíli?" Všechno jsem na něj vybalil. Uraženě se podíval. ,,Promiň..." omluvil se. ,,V pořádku a neboj za chvíli to budu mít hotové, tak pak si k tobě lehnu," oznámil jsem mu. Nejprve jsem otevřel okno. Poté jsem sklidil všechny jeho věci ze země a hodil je do pračky. Zkontroloval jsem vývar a šel zpátky k němu. Ještě jsem mu zkontroloval teplotu, byla pořád stejná.

Chytil mě za ruku a stáhl k sobě. Je fakt nedočkavý. Ležel jsem vedle něj. Pohlédl jsem mu do těch šedočerných očí a utápěl se v nich. ,,Dokud se neuzdravíš, zůstanu u tebe. Jo a zítra žádná práce!" Pohrozil jsem mu. ,,Děkuji, ale tohle opravu nemusíš," ujišťoval mě. ,,Ne ty jsi neviděl ten bordel?  Musím a hlavně chci, co kdyby to bylo něco vážnějšího?" Opět jsem ho sázel otázkami. ,,Dobře už nic neříkám a děkuji, moc si toho vážím," odpověděl mi. ,,Už jsem ti to říkal, jsem tu pro tebe," řekl jsem a políbil ho na tu vroucí tvářičku. Ihned zrudl. Byl takhle strašně roztomilý. Položil jsem mu ruku kolem pasu a přitulil se k němu. Pohladil mě po vlasech a pak po tváři. Ucítil jsem v břiše malilinkaté motýlky, kteří zrovna vzlétli. Musel jsem se nad tím pousmát. Začal se přibližovat k mému obličeji. Věděl jsem, co přijde, ale i tak jsem byl pořád nervózní... byli jsme u sebe tak blízko... dotýkali jsme se nosy... nakonec se opravdu naše rty spojily. Jeho rty byly tak jemné... nadýchané... měkké... neuvěřitelně sladké...

Pro dnešek konec!!! :D

Snad se vám díl líbil :33
Mockrát děkuji za vaše hlasy, komentáře a přečtení♥♥♥ překročili jsem 2k hranici přečtení. Opravdu si toho moc vážím. Dokonce mé to rozbrečelo (vím jsem strašná citlivka :'(... ale aspoň takhle mám pocit, že k něčemu jsem)
Pokračování  zase v pátek ;)
Mám vás strašně ráda ♥♥♥
Ps: Pokud byste chtěli můžete podpořit mě nové příběhy: Allan Edgar Poe x Edogawa Ranpo, Přátelství...Láska...nenávist.