Soukoku aneb další pletky z Bungou. [Yaoi] ✔️

4: Že by láska.

Tak a je tu 4. díl, doufám, že se vám bude líbit.
Na obrázku mnou kreslený Dazai.

Ahoj lidi, to jsem já, Dazai.
Chtěl bych vám povyprávět, co se dělo dál. Chuuya od doby, co jsem spal vedle něho v posteli, nějak oněměl :D
Vám se přiznám, stejně mu to říct nemůžete. Už od první chvíle, co jsem viděl Chuuyu, jsem se do něj zamiloval. Jen nějak netuším, jestli se zamiluje někdy do mě, takže své city zatím neprojevím. Ale budu ho škádlit :D
Vraťme se tam, kde jsme skončili.

Potom, co jsem se ráno probudil, Chuuya už byl vzhůru. Seděl na posteli a byl celý rudý. Ať mi tohle ten kluk nedělá, nevím jestli se pak dokážu ovládnout. Chuuya na mě pohlédl a usmíval se. Kdybyste viděli jeho úsměv, určitě byste mu podlehli. Ale mě jen tak lehce nedostane.

Já: Dobré ráno.
Chuuya: D-dobré i tobě. Co se tu vlastně stalo. Byl celkem dost zmatený.
Já: Včera se ti muselo zdát něco ošklivého, tak jsem tě přišel utěšit. Chtěl jsem odejít, ale zastavil si mě.
Chuuya: Aha děkuji ti. Byl tak červený, že to víc snad ani nejde.
Já: Vzpomněl jsem si, že ti ani nevadilo, když jsem tě políbil. Zasmál jsem se.
Chuuya: Byl jsem rozespalý. Ani jsem to nezaregistroval. Běžel do koupelny.

Šel jsem obhlédnout situaci a našel náš cíl. Potajmu jsem ho sledoval, ale nebyl jsem jediný. Vypadalo to, že druzí sledovatelé si mě nevšimli. Náš cíl vstoupil do jedné kavárny. Sedl jsem si o dva stoly dál a objednal si čokoládu. Asi se ptáte, co jsme vlastně měli za misi. Náš úkol byl pozorovat jednoho úředníka, který měl vyzvednout přísně tajné dokumenty a mi pak ty dokumenty měli ukrást. O půl hodiny později si k němu přisedl, chlápek se slunečními brýlemi s kloboukem na hlavě. Idiot, jako by tím rovnou říkal: Já jsem ten, co má ty dokumenty. Pojďte si pro mě. Ani amatér by tohle neudělal.

Chvíli se jen tak bavili, ale pak se ba zvedli a odešli. Šel jsem pomalu za nimi, tak aby si mě nevšimli. Sledoval jsem je do nějaké budovy. Vypadala opuštěně, ale všude číhali odstřelovači. Napočítal jsem jich sedm. Schoval jsem se do stínů a čekal, co se bude dít. ,, Úředníci jsou vždy tak naivní, opravdu sis myslel, že bych ti ty dokumenty dal. Když mi jiní nabídli tolik, že si to nedokážeš ani představit." Řekl muž s brýlemi. ,,Čekal jsem, že nás zradíš, dlouho jsem tě sledoval a pojistil se." Odpověděl s úsměvem na tváři. Jeden z odstřelovačů vystřelil a úředník to schytal do nohy. ,,Zaplatili mi předem, podplatil jsem je a ještě mi dost zbylo." Hlasitě se zasmál. Vytáhl flešku z kapsy, párkrát mu s ni zamával před nosem a řekl: ,,S tímhle se můžeš rozloučit a s tvým životem taky."

Potom, co jsem viděl, že má flešku u sebe, přesunul jsem se k vypínači, přiběhl k muži s fleškou a vzal jsem mu ji. Rychle jsem utíkal, protože odstřelovači na pokyn začali naslepo střílet. Naštěstí mě nezasáhla ani jedna kulka. Jenže venku čekali další tři ozbrojení lidé. Jeden mě chytl zezadu. Vy smetl jsem se mu a vzal mu zbraň, co měl u pasu. Začal jsem střílet, dva z nich jsem zasáhl a zbýval třetí. Vystřelili jsme nastejno. Moje střela ho trefila do hlavy a jeho mě zasáhla do ramene. Zavolal jsem jednomu našemu členovi, aby mě vyzvedl u kavárny a rychle jsem tam běžel. Odvezl mě do nemocnice a já mu předal flešku.

V nemocnici mě hned poslali na operační sál. A pak už si nic nepamatuji. Když jsem se probudil, byl vedle mě Chuuya. Vypadal naštvaně a ustaraně. Políbil mě a hned začal nadávat.

Chuuya: Ty hajzle, co si myslíš, že děláš?
Já: Co? Spíš, co děláš ty?
Chuuya: Když tě konečně začnu mít rád, necháš se skoro zabít. Měl slzy v očích. Že by mě měl přeci jen rád.
Já: Neboj se princezničko, nenechám se zabít, dokud se mnou nespácháš sebevraždu.
Chuuya: Ty jsi fakt idiot, jestli to myslíš vážně, tak se mnou budeš žít ještě hodně dlouho. Vykulil jsem oči a trochu jsem zčervenal.
Já: S tebou? Od kdy máš takové názory? Také zčervenal a sklopil hlavu. Copak děje se snad něco? Neodpovídal.

Přistoupil ke mně a zpříma mi hleděl do očí. Chytl mě za tvář a vášnivě mě začal líbat. Mé tělo se zalilo teplem. Zvedl jsem ruce, abych ho mohl obejmout a ucítil bolest. Stejně jsem ho objal. Objetí mi oplatil.

Chuuya: Už nikdy nikam beze mě nechoď.
Já: Neodešel bych, kdybys neutekl do koupelny.
Chuuya: A od čeho máš asi mobil? Třeba abys mi zavolal nebo ho aspoň zvedl, když volám. Řekl uraženě.
Já: To už je jedno, mise je splněna a já pořád naživu.
Chuuya: Měl jsem o tebe opravdu strach, tohle už mi nedělej prosím.
Já: Co tohle vlastně znamená?
Chuuya: Ehm...no..ehm..já..
Já: Že by láska? Neříkej mi, že ses do mě zamiloval. Pousmál jsem se.
Chuuya: Já.... co když je to tak? Ne radši nic neříkej i kdybys mě teď nemiloval, počkám si. Klidně celý život. Šel pomalu ke dveřím.
Já: Chuuyo neod...cházej prosím. Jenže to už byl pryč.

Už zase utekl. Za to ho budu škádlit trochu déle. Ale jsem rád, že jsem zjistil, co ke mně cítí. Sáhl jsem si na tvář, za kterou mě předtím držel on a zasnil jsem se. Vzal jsem do ruky mobil. Chtěl jsem mu zavolat a popřát dobrou noc. Když jsem telefon odemkl, bylo tam padesát nepřijatých hovorů. To si budu muset ještě rozmyslet, jestli se s ním dám dohromady, když je to taková stíhačka. Vytočil jsem jeho číslo a začal volat. Chvíli to vyzvánělo, ale pak přestalo. Hovor mi vytípl. Napsal jsem mu aspoň zprávu.

Já: Nechtěl jsem, abys odešel. Ale nevadí.
Dávej na sebe pozor. Dobrou noc a sladké
sny :*

Chuuya: Promiň nemůžu s tebou teď
mluvit. Příště už neuteču. Děkuji a
dobrou. Zítra si tě vyzvednu :* ♥

Konec!!! :D

Budu ráda za hlasy, komentáře, názory a sledování.
Pokračování příště ♥